Sándor Bauer
| Sándor Bauer | |
|---|---|
 | |
| Narození | 28. února 1952 Budapešť |
| Úmrtí | 23. ledna 1969 (ve věku 16 let) Budapešť |
| Příčina úmrtí | sebeupálení |
| Místo pohřbení | Rákospalota Cemetery |
| Povolání | žák |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sándor Bauer (maďarsky Bauer Sándor, 28. února 1952, Budapešť – 23. ledna 1969, Budapešť) byl maďarský učeň, který se 20. ledna 1969 upálil na protest proti sovětské okupaci[1] a z lásky k maďarské vlasti. Byl inspirován činem Jana Palacha, jenž se odehrál čtyři dny předtím. K aktu došlo před vchodem do budapešťského Národního muzea. Ve vojenské nemocnici umíral další tři dny, následkům popálenin podlehl 23. ledna 1969.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Během Maďarského povstání na podzim roku 1956 zničily střely sovětských tanků byt jeho rodiny. Po základní škole byl z politických důvodů odmítnut ke studiu na střední lesnické škole a nastoupil do učebního oboru automechanik.
Po upálení Jana Palacha, který chtěl v lednu roku 1969 vyburcovat československý národ k aktivnímu odporu proti okupantům, následoval jeho činu. Před Národním muzeem v Budapešti se 20. ledna 1969 (ve stejný den jako Josef Hlavatý) polil benzínem a zapálil, celou dobu byl při vědomí. V rukou měl dvě maďarské vlajky. První pomoc mu poskytl procházející medik Sándor Bihari. Po transportu do vojenské nemocnice na něj byla uvalena prozatímní vazba. Tisk o události informoval krátkým sdělením až 22. ledna, nicméně o něm informoval jako o činu chorého jedince bez politického motivu.[1] Na následky popálenin zemřel o den později.
Pohřeb na hřbitově Rákospalota se uskutečnil pod policejní kontrolou.[1]
Jeho činem se nechal inspirovat sedmihradský Maďar Márton Moyses, který se na protest proti komunistické diktatuře v Maďarsku a v Rumunsku upálil dne 13. února 1970 před sídlem komunistické strany v Brašově.
Citáty[editovat | editovat zdroj]
| „ | Mé poselství zní: Bez ideálů člověk nežije, pouze přežívá ... Zvolil jsem si smrt upálením stejně jako ten československý mladík, který se upálil 16. na protest proti ruské okupaci. | “ |
| — S. Bauer spolužákovi J. Szilágyimu[2] | ||
| „ | Chtěl bych žít, ale v tuto chvíli potřebuje můj národ spíše mé mrtvé tělo spálené na troud. | “ |
| — dopis na rozloučenou S. Bauera rodičům[2] | ||
Obdobné činy[editovat | editovat zdroj]
Podobným způsobem protestovali:
- V Polsku Ryszard Siwiec
- V ČSSR Jan Palach, Jan Zajíc, Evžen Plocek a další
- V Litevské SSR Romas Kalanta a Vytautas Vičiulis
- V Lotyšské SSR Elijahu Rips
- V Rumunsku Márton Moyses
- Na Ukrajině Oleksa Hirnyk, Vasyl Makuch
- Ve Španělsku Francisco Herranz
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c V sedmnácti vyslyšel Palacha a v Budapešti se upálil [online]. Hospodářské noviny, 2011-01-18 [cit. 2013-06-08]. Dostupné online.
- ↑ a b Bauer Sándor, A. Gálová, iBabylon.cz, 10.2.2009
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sándor Bauer na Wikimedia Commons - (česky) Bauer Sándor na TOTALITA.cz
- (česky) Dva Palachovi následovníci: Bauer a Moyses, A. Gálová, 20.1.2017 na Babylonrevue.cz
- (maďarsky) BAUER SÁNDOR EMLÉKEZETE[nedostupný zdroj]
- (maďarsky) TerrorHazza.hu - Bauer Sándor (1952-1969)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BLAŽEK, Petr: Živé pochodně v sovětském bloku. Politicky motivované případy sebeupálení 1966-1989. Praha, ÚSTR 2019. ISBN 978-80-88292-58-6.
