Alois Indra
| Alois Indra | |
|---|---|
|
poslanec Národního shromáždění ČSSR
|
|
| Ve funkci: 1964 – 1968 |
|
|
poslanec Federálního shromáždění (SL)
|
|
| Ve funkci: 1969 – 1989 |
|
|
|
|
| Ve funkci: 1962 – 1963 |
|
| Předchůdce | Otakar Šimůnek |
|
|
|
| Ve funkci: 1963 – 1968 |
|
| Předchůdce | František Vokáč |
| Nástupce | František Řehák |
|
|
|
| Narození | 17. března 1921 Medzev  Československo |
| Úmrtí | 2. srpna 1990 Praha Československo |
| Politický subjekt | KSS (KSČ) |
| Vzdělání | VŠ ÚV KSČ |
Alois Indra, někdy psáno též Alojz Indra (17. března 1921 Medzev na Slovensku, Československo - 2. srpna 1990 v Praze) byl československý politik Komunistické strany Československa, ministr vlád ČSSR, poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Jedna z hlavních postav období normalizace.
Obsah |
[editovat] Biografie
Původním povoláním byl železniční úředník. Do KSČ vstoupil v roce 1937. Jeho prvním působištěm po 2. světové válce byl někdejší Zlín, kde nejprve pracoval ve funkci tajemníka Krajského národního výboru, po absolutoriu Vysoké školy ÚV KSČ pokračoval na místním krajském sekretariátu KSČ, město se tou dobou již jmenovalo Gottwaldov. Zde se v roce 1956 stal krajským tajemníkem KSČ. V roce 1960 přesídlil do Prahy, kde se stal vedoucím plánovacího oddělení Ústředního výboru Komunistické strany Československa.[1][2]
Již v 60. letech zastával i vládní posty. V roce 1962 se stal předsedou Státní plánovací komise (což byl tehdy důležitý orgán ústřední státní správy) a z titulu této funkce zasedal jako ministr ve vládě ČSSR (třetí vláda Viliama Širokého). V roce 1963 se stal ministrem dopravy ve vládě Jozefa Lenárta a toto portfolio držel až do roku 1968. Pak byl z funkce ministra převeden do ÚV KSČ a jeho politická kariéra vyvrcholila od konce 60. let.[1] XI. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Do funkce člena ÚV KSČ ho zvolil XII. sjezd KSČ, XIII. sjezd KSČ, XIV. sjezd KSČ, XV. sjezd KSČ, XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ.[1][3]
V průběhu srpnové invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa roku 1968 sehrál neblaze proslulou úlohu, neboť byl podepsán pod tzv. zvacím dopisem, v němž prosovětská frakce KSČ žádá o pomoc na obranu před kontrarevolucí. Bezprostředně po spuštění invaze se aktivně pokoušel neúspěšně sestavit kolaborantskou a zcela neústavní dělnicko-rolnickou vládu. Po skončení jednání mezi československými a sovětskými předáky, které vyústilo v podpis Moskevského protokolu, dostal srdeční záchvat a do Československa se vrátil až po několika týdnech. Společně s Vasilem Biľakem se stal v měsících po Srpnu jedním z nejkonzervativnějších a nejneoblíbenějších československých komunistických politiků oné doby.[4]
V souvislosti s postupem normalizace, ale jeho vliv na politiku KSČ opět rostl. Od dubna 1968 do prosince 1971 zastával post člena sekretariátu ÚV KSČ a v téže době i tajemníka ÚV KSČ. V období leden 1970 - únor 1971 byl kandidátem předsednictva ÚV KSČ, od února 1971 až do listopadu 1989 členem předsednictva ÚV KSČ. V letech 1971-1972 byl navíc předsedou komise ÚV KSČ pro zemědělství a výživu a předsedou komise ÚV KSČ pro práci s mládeží. Od roku 1971 byl členem předsednictva Ústřední výbor Národní fronty ČSSR. V roce 1971 mu byl udělen Řád republiky, v roce 1973 Řád Vítězného února, roku 1981 Řád Klementa Gottwalda a téhož roku i titul Hrdina socialistické práce.[1]
Dlouhodobě zasedal v nejvyšších zákonodárných sborech. Ač slovenského původu, byl volen v obvodech v českých zemích. Ve volbách v roce 1964 se stal poslancem Národního shromáždění ČSSR za Jihomoravský kraj.[5] Po provedení federalizace Československa pak od ledna 1969 zasedal v Sněmovně lidu Federálního shromáždění.[6] Ve volbách roku 1971 mandát ve Sněmovně lidu obhájil (volební obvod č. 129 - Ostrava-východ, Severomoravský kraj) a opětovně byl zvolen ve volbách v roce 1976 (obvod Slezská Ostrava), volbách v roce 1981 (obvod Slezská Ostrava) a volbách v roce 1986 (obvod Ostrava II). Dlouhou dobu zastával post předsedy Federálního shromáždění. Ve federálním parlamentu setrval do prosince 1989, kdy přestal být poslancem v rámci procesu kooptace do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[7][8][9][10][11][1]
Na funkci poslance rezignoval 29. listopadu 1989 (v tentýž den Federální shromáždění zrušilo vedoucí úlohu KSČ v tehdy platné ústavě ČSSR). V únoru 1990 byl vyloučen z KSČ, v srpnu téhož roku zemřel.[12]
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ a b c d e Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net, [cit. 2012-04-09]. Dostupné online. (česky)
- ↑ kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha : Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 211. (česky)
- ↑ kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha : Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 211. (česky)
- ↑ kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha : Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 211. (česky)
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-04-09]. Dostupné online. (česky)
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-04-09]. Dostupné online. (česky)
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-04-09]. Dostupné online. (česky)
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-04-09]. Dostupné online. (česky)
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-04-09]. Dostupné online. (česky)
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-04-09]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Příloha k usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění č. 93/1971 Sb. [online]. mvcr.cz, [cit. 2012-04-09]. Dostupné online. (česky)
- ↑ kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha : Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 211. (česky)
