Olbram Zoubek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Olbram Zoubek
Narození21. dubna 1926
Praha ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí15. června 2017 (ve věku 91 let)
Praha ČeskoČesko Česko
Místo pohřbenírozptýlen v Praze a Litomyšli
VzděláníVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (prof. J. Wagner)
Povolánísochař
Manžel(ka)Eva Kmentová
Partner(ka)Eva Kmentová, Marie Edlmanová
DětiPolana Bregantová, Jasan Zoubek, Eva Zoubková
Významná dílaPomník obětem komunismu
Oceněnímedaile Za zásluhy 1. stupně, 1996 mzz
Rytíř české kultury (2015)
Webová stránkawww.artlist.cz/olbram-zoubek-929/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Olbram Zoubek (21. dubna 1926 Praha – 15. června 2017 Praha[1]) byl český sochař, který se výrazným způsobem zasloužil o rozvoj české architektonické plastiky, jeden z nejvýznamnějších českých sochařů druhé poloviny 20. století.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Olbram Zoubek se narodil v Praze 21. dubna 1926. Při výběru křestního jména byli rodiče ovlivněni novelou o biskupovi z pražského rodu Olbramů. Obecnou školu navštěvoval v letech 1932–1937 na Žižkově v Palackého ulici (nyní Vlkova), reálku pak v letech 1937–1945 na Sladkovského náměstí na Žižkově. Od sexty navštěvoval nepovinné modelování u profesora Miroslava Kužela. V době 2. světové války byl v letech 1944–1945 totálně nasazen v podniku Wegena v Praze na Letné. Ve dnech 5. až 11. května 1945 se aktivně účastnil Pražského povstání.[2]

Hlásil se na AVU v Praze, ale nebyl přijat, proto absolvoval kamenosochařskou praxi u sochaře Otakara Velínského v Praze. V letech 1945–1952, po úspěšném složení zkoušek, studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u profesora Josefa Wagnera.

V letech 1948–1950 absolvoval základní vojenskou službu v posádkách měst Košice, Rožňava, Šafárikovo a Frýdek-Místek. V roce 1951 se začal věnovat restaurátorské praxi, ke které získal průpravu u profesora Josefa Wagnera. Specializoval se na renesanční sgrafito a kamennou plastiku. V roce 1951 též uzavřel sňatek se spolužačkou, sochařkou Evou Kmentovou. V roce 1954 se jim narodila dcera Polana a v roce 1956 syn Jasan, který se stal též sochařem. V roce 1980 jeho první manželka Eva zemřela. V roce 1981 se oženil s Marií Edlmanovou a rok na to se jim narodila dcera Eva (1982). Střídavě žil v Praze a v Litomyšli, kde je také zapsán jako čestný občan.

Stal se členem Unie výtvarných umělců, skupiny Trasa a Nové skupiny, byl též členem Umělecké besedy. Zoubek je autorem posmrtné masky Jana Palacha a náhrobní desky Palachova hrobu na Olšanských hřbitovech (1970), kterou komunistický režim vzápětí nechal odstranit.[3] Jeho pamětní deska Jana Palacha na budově Filozofické fakulty v Praze a Pomník obětem komunismu na Petříně vznikly až po roce 1989. V letech 1974 až 1991 restauroval jako režimu nepohodlný umělec, který nemohl sám vystavovat, sgrafita na zámku v Litomyšli. Do týmu si vybral Stanislava Podhrázského, Václava Boštíka a Zdeňka Palcra.

V roce 1996 byl oceněn státním vyznamenáním Medailí Za zásluhy I. stupně. Jeho dosud největší retrospektivní výstava čítající okolo 300 exponátů se uskutečnila 29. listopadu 2013 až 30. března 2014 v Jízdárně Pražského hradu.[4] Zemřel roku 2017, polovina jeho popela byla rozptýlena v Praze na Olšanech a druhá polovina v Litomyšli.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 2015: Rytíř české kultury – ocenění a titul Ministerstva kultury ČR (předáno ministrem kultury Danielem Hermanem)[5]

Zastoupení ve sbírkách (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Galerie hl. města Prahy
  • Galerie výtvarného umění Litomyšl
  • Muzeum umění a designu Benešov
  • Národní galerie v Praze

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

poslední:

  • 2017 Olbram Zoubek - sochy, Galerie Klenová Klatovy[6]
  • 2022 Kmentová-Zoubek: Lidská důstojnost, Museum Kampa, Praha

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Zemřel slavný akademický sochař Olbram Zoubek. Bylo mu 91 let. In: Lidovky.cz [online]. 15. června 2017 17:03, aktualiz. 21:14 [cit. 15. 6. 2017]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/v-91-letech-dnes-v-praze-zemrel-akademicky-sochar-olbram-zoubek-pur-/lide.aspx?c=A170615_170326_lide_ele
  2. ↑ Olbram Zoubek (1926 - 2017). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2024-01-05]. Dostupné online. 
  3. ↑ Hynek Glos, Petr Vizina, 2016, s. 184
  4. ↑ Olbram Zoubek v Jízdárně Pražského hradu. In: Praga magica [online]. 18. února 2014 v 12:00 [cit. 8. 2. 2018]. Dostupné z: http://praga-magica.blog.cz/1402/olbram-zoubek-v-jizdarne-prazskeho-hradu Archivováno 9. 2. 2018 na Wayback Machine.
  5. ↑ Ministr kultury právě ocenil Dámy, Rytíře a Mecenáše české kultury. www.kdu.cz [online]. [cit. 2024-01-05]. Dostupné online. 
  6. ↑ Olbram Zoubek / sochy. www.gkk.cz [online]. [cit. 2024-01-05]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Olbram Zoubek: Nad mraky je nebe vždy modré – tiskovina vydaná při příležitosti prodejní výstavy soch, plastik a reliéfních tisků k 75. narozeninám autora.
  • Hynek Glos, Petr Vizina, Stará garda, nakl. Argo, Praha 2016, s. 184-189, ISBN 978-80-257-1881-0

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Olbram_Zoubek&oldid=23533478“