Alojz Lorenc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Genpor. Ing. Alojz Lorenc, CSc. (* 21. červen 1939, Trenčín) byl posledním náčelníkem Státní bezpečnosti - československé tajné policie v dobách komunistické diktatury. Prakticky celou svoji kariéru působil v bezpečnostních složkách. Po absolutoriu několika vojenských škol a kurzů nastoupil v roce 1970 k StB, kde pracoval ve zvláštním odboru Ministerstva vnitra ČSSR.[1] Zprvu se věnoval kryptografii. Svými nadřízenými byl opakovaně výborně hodnocen a rychle postupoval vzhůru po kariérním žebříčku.[1] V roce 1977 se stal náčelníkem zvláštní správy SNB. Od 1. května velel Bratislavské správě SNB.

Nejvyššího postu dosáhl Lorenc v roce 1985, kdy se stal prvním náměstkem ministra vnitra Vajnara. Od reorganizace StB v roce 1988 kontroloval většinu jejích složek.

Po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

V průběhu sametové revoluce vydal generál Lorenc rozkaz, podle kterého nemají složky StB nijak zasahovat do situace. Tento rozkaz později odůvodnil tím, že nechtěl více pobouřit občany.[2] Později nařídil skartaci mnoha dokumentů z archivu StB.[3][4] Po revoluci byla StB zrušena a generál Lorenc z řad bezpečnostních složek propuštěn. Za své činy z doby komunismu byl v říjnu 1993[5] v ČR odsouzen ke čtyřletému nepodmíněnému trestu. Trest si však nikdy neodpykal a odjel na Slovensko, jehož orgány v roce 2000 trestní stíhání zastavily.[6] Teprve v roce 2002 by Lorenc odsouzen k patnácti měsícům odnětí svobody podmíněně.[6] Lorenc odmítl, že by překročil své pravomoci.[6]

Lorenc o úloze a akcích MV a StB také vydal knihu Ministerstvo strachu? Neskartované vzpomínky generála Lorence (Bratislava, 1992). Později pracoval pro síť prodejen Žabka či pro investiční skupinu Penta.[6]

Václav Bartuška, bývalý člen parlamentní komise pro dohled na vyšetřování událostí 17. listopadu, charakterizoval Lorence takto: "Za největšího protivníka - který byl často nad moje síly - jsem považoval generála Lorence. [..] Mluvil jsem s ním na jaře 1990 desítky hodin. Inteligentní, velmi dobře informovaný, nebezpečný."[7]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • 1992Ministerstvo strachu?: neskartované spomienky generála Lorenca – Tatrapress, Bratislava, ISBN 80-85260-20-4
  • 1992Ministerstvo strachu?: neskartované vzpomínky generála Lorence – Tatrapress, Bratislava, ISBN 80-85260-19-0
  • 2000Dešifrovaný svet (rozhovory s Alojzem Lorencem vedl Pavol Janík) – Forza, Banská Bystrica, ISBN 80-968475-1-1

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ŽÁČEK, Pavel: Alojz Lorenc. Dostupné online.
  2. Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu 1989, část III. 3) b) - Úloha mocenských orgánů, [cit. 2009-05-09]. Dostupné online.
  3. CHURÁŇ, Milan. KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století [online]. Praha: Nakladatelství Libri, 1998, [cit. 2008-11-25]. Dostupné online.  
  4. Pokyn I. náměstka MV ČSSR ze dne 1. 12. 1989. Dostupné online.
  5. MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revluce. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 276.  
  6. a b c d BAROCH, Pavel. Posledního náčelníka StB Lorence zaměstnala Penta. aktualne.cz [online]. 18. listopadu 2008 [cit. 2012-01-16]. Dostupné online.  
  7. On-line ke kauze StB: Minulost? Češi zvolili zapomnění. aktuálně.cz [online]. 30. 5. 2007 [cit. 30. 3. 2009]. Dostupné online.