Josef Šafařík
Ing. Josef Šafařík (11. února 1907 Prostějov – 23. dubna 1992 Brno) byl český filosof, esejista a dramatik.
Obsah |
Život [editovat]
V roce 1931 získal titul inženýra vodních staveb. Od 1938 byl ve svobodném povolání; celé své dílo tvořil nepoznán v Brně, na Grohově ul. č. 6/IV, za protektorátu žil v ilegalitě, pak ve vynuceném ústraní. V květnu 1947 byla jeho první kniha Sedm listů Melinovi oceněna v anonymní soutěži nakladatelství Družstevní práce. Vyšla v srpnu 1948 a téhož roku v listopadu byla stažena z prodeje. Svůj esej Člověk ve věku stroje mohl vydat až v období relativního politického uvolněni v Liberci 1967. V roce 1991 mu byl udělen titul PhDr. h. c. Masarykovy university v Brně a Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. stupně. Jeho opus magnum je rozsáhlý esej Cestou k poslednímu, který vyšel krátce před jeho smrtí. Mimo jiné zde reflektuje problémy lidské existence, křesťanství a řecké kultury. Ovlivnil řadu známých osobností – Václava Havla, Antonína Přidala, Pavla Švandu, Jiřího Kuběnu atd.
Myšlenky [editovat]
Vztah k Chartě 77 [editovat]
"Bezprostředně k Chartě Šafařík říká: „ale tím vypovídáš boj – boj moci.“ Později přichází s názorem: „teď začali dělat všichni politiku, ale kdo bude dělat kulturu?“ „Umělec má promlouvat svým dílem a politiku přenechat politikům“. Tento názor, je Šafaříkovým životním postojem, který je prakticky doložený v jeho vztahu k politickým aktivitám, jedná se tak o osobní ručení, kdy jeho myšlenky jsou realizovány v praxi. Vztah k Chartě nebyl nepřátelský, ale spíše přátelsko kritický. Sám V. Havel chápe přitom Chartu jako něco „šafaříkovitějšího než Šafaříkův názor na Chartu.“ Protože to byl pokus o „osobní ručení“. Vedle „osobního ručení“ se nabízí hypotéza, že v Chartě je obsažen podobný postoj k moci, jakou měl Šafařík ve vztahu k státnímu útvaru. Ale důsledek dopadu Charty je zcela odlišný, neboť vypovídá boj moci a jde jí tedy moc. V případě Charty lze mluvit o možné inspiraci ze strany Šafaříkova myšlení, protože koncept dopisu Gustavu Husákovi vzniká až skoro 10 let poté, co Šafařík začal pracovat na svém ústředním díle Cestou k poslednímu."[1]“
Vybrané dílo [editovat]
- Cestou k poslednímu, Atlantis : Brno, 1992
- Hrady skutečné a povětrné Dauphin : Praha, 2008
- Sedm listů Melinovi
- Průkaz totožnosti
- Člověk ve věku stroje
- Noční můra (drama)
- Mefistův monolog
Odkazy [editovat]
Literatura [editovat]
- DROZD (ED.), David. Setkání v mezidveří kulis a smrti. Brno : Janáčkova akademie muzických umění, 2007.
- DROZD, David. Fenomén divadla v myšlení Josefa Šafaříka. Brno : JAMU, 2009.
- NEHYBA, Jan. Pojetí moci u Josefa Šafaříka. Brno : Diplomová práce. Filozofická fakulta MU, 2009.
- ZÁMEČNÍK, Jan. Smrt v díle Jana Čepa a Josefa Šafaříka. Praha : Tvar, edice TVARy, Sv. 10.–11., 2002.
Externí odkazy [editovat]
- Heslo Josef Šafařík ve Slovníku české literatury po roce 1945 (projekt ÚČL AV ČR)
- http://www.christiania.cz/vetusvia/autori/josef-safarik
Reference [editovat]
- ↑ NEHYBA, Jan. Pojetí moci u Josefa Šafaříka. Brno: Diplomová práce. Filozofická fakulta MU, 2009.
