Vrahovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vrahovice
Kostel svatého Bartoloměje

Kostel svatého Bartoloměje

charakter sídla: vesnice
obyvatel: 3402 (SLDB 2001)
domů: 753 (SLDB 2001)
861 (2011)[1]
PSČ: 798 11
součást obce: Prostějov
okres: Prostějov
historická země: Morava
katastrální území: Vrahovice (5,8709 km²)
nadmořská výška: 215 m
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce

Vrahovice (německy: Wrahowitz) jsou místní část města ležící severovýchodně od ProstějovaOlomouckém kraji, čítající zhruba 3 400 obyvatel. Ve Vrahovicích se nachází soutok potoků Romže a Hloučela, které se spojují v říčku Valová. Na katastru se ještě nachází Vrbatecký kopec (též zvaný Vrbák), který má výšku 263,1 m n. m.

Nachází se zde kostel sv. Bartoloměje, dále pošta (PSČ 798 11), základní škola, několik hostinců, železniční zastávka.

Poloha a geografické podmínky[editovat | editovat zdroj]

Vrahovice jsou vesnicí podélného typu, která se rozkládá na obou březích říčky Romže. Na západě jsou ohraničeny říčkou Hloučela, která se spolu s Romží ve Vrahovicích stýká ve Valovou. Ze severu jsou Vrahovice lemovány železniční tratí z Prostějova do Olomouce. Asi kilometr na západ od Vrahovic se nachází rychlostní silnicí R 46.

Katastr sousedí s katastrálními územími Prostějov, Držovice, Dubany, Vrbátky, Kraličky a Čechůvky.

Název[editovat | editovat zdroj]

František Kopečný uvádí, že název pochází od osobní jména Vrah. Slovo "vrah" původně znamenalo "nepřítel", současný význam slova převládl až v pozdější době.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka pochází z roku 1337. První kostel je zmiňován v r. 1370. Tento kostel v r. 1586 při požáru obce vyhořel. Hned poté byl postaven nový, který byl používán až do r. 1831, kdy byl zbourán a nahrazen novým, který byl postaven v letech 1831-1836 z peněz Jana Josefa hraběte Seilerna, majitele kralického panství, ke kterému patřily i Vrahovice.

V těsné blízkosti Vrahovic stávala obec Trpenovice (dnešní Trpinky), která byla v r. 1466 připojena k Vrahovicím a dnes tvoří její nedílnou součást.

V minulosti patřily Vrahovice několika panským rodům. Posledními majiteli se stali Seilernové, když Jan Bedřich svobodný pán ze Seilernu koupil Vrahovice spolu s Kralicemi na Hané a několika vískami v roce 1725 za 117 000 zlatých.

Po zrušení panského zřízení se stal prvním starostou Jan Frébort. Největší rozvoje zažila obec Vrahovice v dobách první republiky a v prvních letech po druhé světové válce, v době kdy byl starostou Josef Stříž. Tehdy byly postavena silnice do Prostějova a do Vrbátek, postaveny mosty přes Hloučelu a Romži, vysazen obecní sad a vystavena radnice.

Za druhé světové války nacisté postavili na Vrbateckém kopci nad Vrahovicemi pozorovatelnu, kterou používali k hlídání železniční trati Prostějov-Olomouc. Po válce byl ve Vrahovicích Okresním národním výborem v Prostějově zřízen internační tábor pro Němce, kteří měli být odsunuti z okresu Prostějov.[3]

Dříve samostatná obec byla v roce 1950 připojena k Prostějovu a v roce 1954 se odtrhla. Roku 1960 se spojila se sousedními Čechůvkami, k Prostějovu byla definitivně připojena roku 1973. V průběhu 90. let 20. stol. se objevovaly hlasy pro odtržení od Prostějova, k tomu ale nikdy nedošlo.

9. prosince 2004 došlo ve Vrahovicích k železničnímu neštěstí, kdy se vojáci vracející z cvičení, srazili s projíždějícím vlakem na železničním přejezdu vedle stanice Vrahovice. Nehoda si vyžádala pět mrtvých, dalších osm lidí bylo zraněno. Vedle místa tragédie byl postaven malý pomník.

Vrahovice místní částí Prostějova[editovat | editovat zdroj]

V době nacistické okupace Prostějov tlačil na připojení Vrahovic k Prostějovu. Tehdy si uhájily samostatnost. Další návrhy na připojení Vrahovic byly činěny v letech 1946-1947, ale představitelé obce s tím opět nesouhlasili a nepovažovali to za výhodné. K připojení došlo až po komunistickém převratu, kdy bylo možné rozhodovat shora bez souhlasu obcí. V roce 1950 rozhodl Okresní národní výbor Prostějov o připojení k Prostějovu.[4] V roce 1954 byly Vrahovice rozhodnutím Krajského národního výboru opět osamostatněny.[5] V roce 1973 byly Vrahovice znovu připojeny k Prostějovu. V 90. letech a po roce 2000 sílila nespokojenost obyvatel Vrahovic a sousedních Držovic.[6][7][8] V obou městských částech se projevovala touha po znovuobnovení samostatnosti, byly kritizovány nedostatečné investice, přehlížení ze strany představitelů města a malá možnost ovlivnit dění.[9] Představitelé města naopak argumentovali tím, že do těchto částí se má v budoucnu investovat. V roce 2006 se Držovice po referendu osamostatnily,[10] ve Vrahovicích se referendum nekonalo a v současnosti zůstávají částí Prostějova.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Od přelomu 19.-20. století dochází k nástupu průmyslu. Prvním významnějším podnikem byla cihelna, která fungovala mezi léty 1901-1963.[11] V 50. letech došlo k nucené kolektivizaci a bylo založeno JZD Vrahovice, které funguje dodnes jako ZD Vrahovice. V 60. letech 20. století byl na území Vrahovic postaven areál Oděvního průmyslu, ale později došlo ke změnám hranic katastrálního území a areál OP byl připsán k Prostějovu. V současnosti ve Vrahovicích působí několik průmyslových závodů.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Vrahovice jsou napojeny na prostějovskou městskou hromadnou dopravu. Prochází tudy i několik dálkových autobusových linek. Vrahovice jsou napojeny i na vlakovou dopravu. Obcí prochází železniční trať Nezamyslice - Olomouc.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Rok 1869 1880 1900 1910 1921 1930 1950 1991 2001
Počet obyvatel 767 753 955 1352 1536 1760 2750 3307 3402

Školství[editovat | editovat zdroj]

V r. 1884 byla postavena základní škola, která pod názvem Základní škola Prostějov, ul. Vl. Majakovského funguje dodnes. Původně měla budova školy jen přízemí a patro, v r. 1937 byla rozšířena o další patro. V r. 1984 byla postavena druhá budova školy, ta byla ale brzy po svém otevření z hygienických důvodů uzavřena a znovu byla používána od roku 1986. V roce 2002 byla přistavěna nová tělocvična. V roce 2012 byla druhá budova školy zbořena a na jejím místě postavena nová školní budova. Starší budova školy zatím stále čeká na rekonstrukci.

Kromě základní školy se zde nachází ještě mateřská škola na Smetanově ulici.[12]

Památky[editovat | editovat zdroj]

Socha sv. Floriána v parku v Trpinkách, Vrahovice

V obci stával ještě památník zcelování z konce 20. let 20. století a socha sv. Jana Sarkandera z 18. století.

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Spolky[editovat | editovat zdroj]

Nejstaršími spolky ve Vrahovicích byly Čtenářsko-pěvecký spolek Sušil (1871) a Čtenářsko-pěvecký spolek Svatopluk (1875). Největší rozmach zažívaly spolky v době První republiky, kdy v obci působil Sbor dobrovolných hasičů, Sokol, Orel, Odbor národní jednoty, sportovní klub S. K. Vrahovice, Spolek domkařů a malorolníků Domovina, Místní jednota republikánského dorostu a Odbor pro zájmy venkovských žen.[17][18] V současné době zde působí jen tři spolky:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://aplikace.mvcr.cz/adresa/m/prost/vraho.html
  2. KOPEČNÝ, František. Jména obcí a osad prostějovského okresu. Prostějov : Muzeum Prostějovska, 1985. S. 47-48.  
  3. POŘÍZKOVÁ, Hana. Odsun Němců z Prostějovska. Brno : [s.n.], 2010. Dostupné online.  
  4. Prostějov. Dějiny města 2.. Prostějov : [s.n.], 1999. 263 s. S. 158.  
  5. Prostějov. Dějiny města 2.. Prostějov : [s.n.], 1999. 263 s. S. 164.  
  6. -ok-. Vrahovičtí se chtějí oddělit od Prostějova. Prostějovský týden. 26. 3. 1997.  
  7. -ok-. Lidé z okrajových částí naříkají na nezájem města. Prostějovský týden. 1999, roč. 9, čís. 8, s. 3.  
  8. DOLEŽALOVÁ, Marie. Proč zanikají Vrahovice?. Prostějovský týden. 1999, roč. 9, čís. 37, s. 6.  
  9. HÁJEK, Martin. Budou i Vrahovice samostatné?. Prostějovský večerník. 2009, roč. 13, čís. 9, s. 4.  
  10. JURČOVÁ, Petra. Obyvatelé Držovic si zvolili samostatnost. iDnes.cz. 2004. Dostupné online.  
  11. Industriální topografie. Olomoucký kraj. Praha : [s.n.], 2013. 306 s. ISBN 978-80-01-05230-3. S. 155.  
  12. Mateřská škola Prostějov, Smetanova ul. 24, příspěvková organizace [online]. . Dostupné online.  
  13. WOLNY, Gregor. Kirchliche Topographie von Mähren meist nach Urkunden und Handschriften. Abtheilung 1: Olmüzer Erzdiöcese: Band 1.. Brno : [s.n.], 1855. Dostupné online. S. 405.  
  14. JANOUŠEK, Vojtěch. Vlastivěda moravská: II.: Místopis Moravy. Čís. 60, Dějiny Prostějova. Prostějovský okres. Brno : [s.n.], 1938. S. 259.  
  15. Industriální topografie. Olomoucký kraj. Praha : [s.n.], 2013. 306 s. ISBN 978-80-01-05230-3. S. 155.  
  16. BARTKOVÁ, Hana. Revoluční poslanec Jiří Frébort (1807-1883). Střední Morava. 2007, roč. 13, čís. 25, s. 130-132.  
  17. JANOUŠEK, Vojtěch. Vlastivěda moravská: II.: Místopis Moravy. Čís. 60, Dějiny Prostějova. Prostějovský okres. Brno : [s.n.], 1938. S. 252.  
  18. Československý sborník a almanach. Politický okres Prostějov. Olomouc : [s.n.], 1932. S. 81-82.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Československý sborník a almanach. Politický okres Prostějov. Olomouc 1932, s. 79-82.
  • FAKTOR, František: Popis okresního hejtmanství prostějovského. Praha 1898, s. 109-112.
  • Historický místopis Moravy a Slezska 1848–1960. Svazek 5. Ostrava 1976, s. 71–72.
  • HOSÁK, Ladislav, ŠRÁMEK, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II. M–Ž. Praha 1980, s. 740–741.
  • JANOUŠEK, Vojtěch: Vlastivěda moravská. Prostějovský okres. Brno 1938, s. 251–260.
  • ODLOŽIL, Pavel, ODLOŽILOVÁ, Milena: Vrahovice. Přírodní poměry, historie a současnost. Vrahovice 1993. - Tato kniha vyšla ve velmi malém počtu kusů vlastním nákladem autorů. V současnosti je veřejně dostupná pouze prezenčně v Městské knihovně Prostějov.
  • Prostějov. Dějiny města I. Prostějov 2000, s. 259–266.
  • PŘÍVAL, Vojtěch a red.: Prostějovsko za války. Vzpomínky a dokumenty z let 1939-1945. Prostějov 1948, s. 164-167.
  • SCHWOY, Franz Josef: Topographie vom Markgrafthum Mähren. Band 1: Olmützer Kreis. Wien 1793, s.  503-504.
  • WOLNY, Gregor: Kirchliche Topographie von Mähren meist nach Urkunden und Handschriften. Abtheilung 1: Olmüzer Erzdiöcese: Band 1. Brno 1855, s. 405-408.
  • WOLNY, Gregor: Die Markgraftschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert. V. Band. Olmützer Kreis. Brno 1839, s. 536–537.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]