Vladimír Körner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vladimír Körner
Vladimír Körner (2007)
Vladimír Körner (2007)
Narození 12. října 1939 (74 let)
Prostějov
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Občanství Česko
Povolání scenárista
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Körner (nar. 12. října 1939 v Prostějově) je uznávaný český prozaik, dramaturg a filmový a televizní scenárista.

Od dětství byl poloviční sirotek, jeho otec padl jen pouhé tři dny (7. května 1945) před koncem druhé světové války.

V letech 195457 studoval na Průmyslové škole filmové v Čimelicích a pak v letech 195863 na FAMU. Už během studií působil jako dramaturg Filmového studia Barrandov, k jeho prvním scénářům patřil ten k filmu Deváté jméno z roku 1963.

Mezi lety 1962 a 1970 pracoval na Barrandově jako dramaturg a pak jako scenárista (do roku 1991, kdy byl propuštěn pro nadbytečnost). Většina jeho novel i románů vznikla původně pro filmové zpracování.

Svoji tvorbu publikoval od poloviny šedesátých let v řadě periodik, například ve Filmu a době, Plamenu nebo Textech.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Celé Körnerovo dílo je prodchnuto tématy existenciální úzkosti a beznaděje. Často náměty svých románů a novel zasazoval do období II. světové války a v několika dílech do raného středověku. Nemálo jeho próz se stalo podkladem ke kvalitním filmům.

Autorovým debutem byla novela Střepiny v trávě z roku 1964, po níž brzy následoval román Slepé rameno. Obě tato díla obsahují téma destruktivního účinku války na lidskou psychiku. Už zde se projevila jedna z hlavních charakteristik jeho stylu: výrazná psychologie postav na pozadí spíše diskontinuitního děje. V několika příbězích líčí atmosféru válečnou (Pramen života: Der Lebensborn, Krev zmizelého, Zánik samoty Berhof) nebo těsně poválečnou – například v novele Adelheid z roku 1967, kterou roku 1969 zfilmoval František Vláčil,[1] nebo v komorním dramatu Cukrová bouda, kterého se v roce 1980 režijně ujal Karel Kachyňa. Další témata Körnerovy tvorby, která se v jeho knížkách vzájemně prolínají, jsou Sudety, odsun Němců či fanatické fašismus.

Vláčil pak v roce 1967 zfilmoval i prózu Údolí včel, tematicky navazující na román z prostředí řádu německých rytířů ve 13. století v Prusku Písečná kosa z roku 1970.

Körnerovo dílo rozhodně patřilo k tomu málu kvalitnímu, co do roku 1989 vycházelo v oficiální produkci.

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Střepiny v trávě, 1964 – novela, prvotina, tématem příběh děvčátka vzatého rodičům, odvlečeným do koncentračního tábora, a daného na výchovu do Německa
  • Slepé rameno, 1965 – román, téma činnosti odbojové skupiny za války
  • Adelheid, 1967 – novela, opět válečné téma, především obraz odsunu Němců ze severovýchodní Moravy
  • Písečná kosa, 1970 – historický román, na pozadí doznívajících kristianizačních výprav Řádu německých rytířů na pohanský sever Evropy ve 13. století probírá psychologii člověka, který má zabíjet ve jménu víry
  • Údolí včel, zfilmováno 1969, knižně 1975
  • Zánik samoty Berhof, 1973 – novela, prostředí jesenického pohraničí těsně po druhé světové válce; příběh plný napětí a dramatických zápletek
  • Zrození horského pramene, 1979 – téma sklonku 2. světové války, baladické ladění; osudy vdovy po partyzánovi, jež životní nejistotu řeší opuštěním domova a odchodem do pohraničí
  • Podzimní novely, 1983 – souborné vydání novel Adelheid, Zánik samoty Berhof a Zrození horského pramene
  • Lékař umírajícího času, 1984 – historický román o životě Jana Jessenia a jeho osudu za třicetileté války
  • Post bellum 1866, 1986 – 2 novely (Post bellum a Svíbský les) z války prusko-rakouské
  • Anděl milosrdenství, 1988 – z 1. světové války
  • Život za podpis, 1989 – opět z prusko-rakouské války, zfilmováno v roce 1989 jako Kainovo znamení
  • Psí kůže, 1992
  • Smrt svatého Vojtěcha, 1993 – historická legenda a zároveň nelichotivý obraz české národní povahy
  • Oklamaný, 1994 – historický román o bitvě u Hradce Králové r. 1866
  • Odváté novely, 1995

Filmové scénáře a náměty[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Několik informací o Františku Vláčilovi
  2. [1]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]