Ján Jesenský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Jessenius

Ján Jesenský (27. prosince 1566 Vratislav, Slezsko21. června 1621 Praha) (též známý jako Jan z Jesenu, či Jan Jessenius) byl slovenský [1][2][3][4] lékař, politik a filozof. Sehrál významnou politickou a vědeckou roli v českých dějinách.

Počátky[editovat | editovat zdroj]

Pocházel po otci z uherského zemanského rodu Jesenských, původem z Turce (Turčianske Jaseno) na území dnešního Slovenska. Narodil se ve Vratislavi, která byla tehdy součástí zemí Koruny české, a kde tento evangelický rod sídlil již od roku 1541. Ve Vratislavi navštěvoval Alžbětino gymnázium, posléze studoval filozofii a medicínu na akademii ve Wittenbergu, Lipsku a proslulé lékařské fakultě v Padově. Roku 1591 získal doktorát z medicíny za spis O onemocnění žluči při třídenní zimnici a zároveň doktorát z filozofie za práci O nároku lidu na odpor proti tyranům. Jako nekatolík nezískal doktorát přímo od padovského vysokého učení, avšak na doporučení profesorů byl prohlášen doktorem filozofie a medicíny v Praze císařským velkoalmužníkem Jacobem Chimarraem.

Po studiích Jessenius krátce působil v rodné Vratislavi jako lékař, brzy se však stal osobním lékařem saského kurfiřta v Drážďanech a v roce 1594 obdržel profesuru chirurgie a anatomie na univerzitě ve Wittenbergu, kde před léty zahajoval svá studia. O tři roky později se stal děkanem lékařské fakulty a nakonec i rektorem celého vysokého učení. Za svého působení značně pozvedl úroveň wittenbergské lékařské školy. Sám zde sepsal několik svých prvních děl a pod jeho vedením vznikla řada cenných disertačních prací. Jessenius byl velmi ctižádostivý a kromě filozofie a lékařství se zajímal i o veřejný život a literaturu.

Praha[editovat | editovat zdroj]

8. až 12. června 1600 Jessenius navštívil Prahu, kde v Rečkově koleji provedl na těle odsouzeného oběšence první veřejnou pitvu v českých zemích. Přednášku k pitvě později Jessenius vydal i tiskem. Pitva byla přijata velmi rozporuplně. Odbornou veřejností nadšeně, laiky byl odsouzen. Jiří Kezelius Bydžovský ho ve své Kronice mladoboleslavské popsal jako člověka, který čtvrtil lidi a nakonec byl sám rozčtvrcen. Jesenský vydal o pitvě spis ve Wittenbergu s názvem Johannis Jessenii á Jessen, Anatomiae Pragae, Anno MDC ab se solemniter administratatae historia (Jana Jesenského z Jeseného historie o pitvě provedené v Praze roku 1600).

Roku 1601 se přestěhoval do Prahy. Zde působil v Loudově koleji a zároveň i jako osobní lékař císaře. Udržoval si řadu kontaktů jak na dvoře, tak i na pražské akademii. V letech 1604-1605 prováděl pro studenty další anatomické pitvy jako součást výuky, vydal řadu vědeckých a lékařských spisů. Začal se také živě zajímat o politiku, byl nespokojen s podporou Rudolfa II. protireformačnímu tažení proti evangelíkům. Roku 1608 vstoupil do služeb císařova bratra, uherského krále Matyáše.

Soumrak[editovat | editovat zdroj]

S Matyášem se rozešel po jeho nástupu na císařský trůn (1612) a návratu ke staré protireformační politice a postavil se na stranu stavů. Téhož roku mu při návštěvě Uher zároveň zemřela žena.

V období mezi lety 1608, kdy opustil Prahu a 1617, kdy se do ní vrátil, Jessenius často cestoval. Nejčastěji po Uhrách a německých městech, kde vydával nové spisy a reedice starých.

Po několika návštěvách Prahy se sem definitivně se svou nemanželskou dcerou vrátil roku 1617. V té době ve střední Evropě vrcholil střet protestantské stavovské opozice s katolickým císařským centralismem. Jessenius byl pro svou protestantskou orientaci, proslulost a politické zkušenosti 16. října 1617 zvolen rektorem Karolina, které bylo v té době ve správě protestantských stavů. Jako hlava univerzity těsně spjaté se stavovskou opoziční politikou se stal i jednou z vedoucích osobností pozdějšího protihabsburského povstání.

Poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí

Jmenování Jessenia rektorem bylo hlavně politickou akcí a sám Jessenius se v následujících dvou letech věnoval převážně diplomatické činnosti. V červnu 1618, již po pražské defenestraci byl pověřen diplomatickým posláním na sněm uherských stavů, kde měl ovlivnit jejich rozhodnutí nevolit Ferdinanda Habsburského na uherský trůn. V Bratislavě byl však zatčen, převezen do Vídně, kde byl vyslýchán. Po propuštění 1619 vydával protihabsburská radikální díla.

Poslední dva roky svého života se Jessenius věnoval univerzitnímu životu a své rektorské práci. Z osobních důvodů složil v říjnu 1620 svůj rektorský úřad.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Po bitvě na Bílé hoře a potlačení stavovského povstání byl Jessenius jako jedna z vedoucích osobností rebelie obviněn z urážky majestátu. Na císařův příkaz jej 1. prosince 1620 dal Karel I. z Lichtenštejna zatknout. 21. června 1621 při známé popravě 27 českých pánů na Staroměstském náměstí mu kat Jan Mydlář nejprve vyříznul jazyk a poté sťal. Jeho tělo bylo po exekuci odvezeno k Horské bráně (dnes Hybernská ulice směrem ke Kutné Hoře, zde byl rozčtvrcen a vpleten do kola. Jeho hlava s kusem jazyka byla spolu s hlavami dalších jedenácti českých pánů vystavena pro výstrahu na tribuně Staroměstské věže po dobu deseti let, kdy byla potají sejmuta a pohřbena neznámo kde. Zbylé ostatky Jesseniova těla nebyly nikdy nalezeny.

Jeho dceru převzal po jeho smrti do opatrovnictví mistr David Lippach, kazatel od sv. Salvátora.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Po Jánu Jesenském je pojmenován vlak EuroCity (EC 174/175 Jan Jesenius) na trase Hamburg-Berlin-Praha-Bratislava-Budapest a zpět.
  • Jméno Jána Jesenia bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Anatomiae, Pragae anno 1600 abs se solenniter administratae historia. Wite[n]bergae 1601.
    • český překlad Bohdany Divišové: Jan Jessenius z Jasené: Průběh pitvy jím slavnostně provedené v Praze L.P. MDC, k níž byl přičleněn Traktát o kostech. Karolinum, Praha 2004. ISBN 80-246-0922-3
  • De ossibus tractatus. Wite[n]bergae 1601.
    • slovenský překlad Františka Šimona: Traktát o kostiach. Osveta, Martin 1981.
  • De vita et morte Tychonis Brahei oratio funebris. Pragae 1601.
  • Institutiones Chirurgicae quibus universa manu medendi ratio ostenditur. Wite[n]bergae 1601. (mit Beiträgen von: Melchior Ioestelius, Adam Theodor Siberus, Daniel Sennert, Ambrosius Gertnerus u. Jacob Typotius).
    • německé vydání: Anweisung zur Wund-Artznei, in welcher alle u. jede Art u. Weise durch die chirurgischen Handgriffe zu heilen gewiesen werden. Nürnberg 1674.
  • De anima et corpore universi. Pragae 1605.
  • De sanguine vena secta demisso judicium. Pragae 1608. Nové vydání s připojeným komentářem: D. Johannis a Jessen Equ. Hung. de Sanguine, Vena Secta, dimisso Judicium, Notis et Castigationibus ad hodierna et vera Artis medicae principia accomodatum a Jacobo Pancratio Brunone. Norimbergae 1668.
  • Ján Jessenius O krvi. Univerzita P. J. Šafárika v Košiciach, 2007. Slovenský překlad s latinským textem.
  • De generationis et vitae humanae periodis. 1610
  • Divorum imperatorum … Ferdinandi I. et Maximiliani II. progenies augusta. Francofurtum 1613.
  • Matthiae Austriaci coronatio in regem Hungariae. [Hannover 1613].
  • Ad Regni Boemiae, Simulque Coniunctarum, Faederatarum Provinciarum, Marchionatus Moraviae, Ducatus Silesiae, & Marchionatus Lusatiae, Inclitos Ordines: De Restauranda Antiquissima Pragensi Academia, Rectoris Jessenii … Exhortatio. Congregatis Pragae, Mense Augusto, Anni MDCXIX. exhibita. (= německy: An deß Königreichs Böheimb/ unnd derselben incorporirten Landen/ alß Marggraffthumbs Mährern/ Hertzogthumbs Schlesien/ Marggraffsthumbs Laußnitzs/ löbliche Stände, wegen erneuerung/ der Uhralten Pragrischen Universitet, vermanung/ Von deroselben Rectorn Doct. Jessenio, neben seinen Collegen, bey derer versammlung, zu Prag, im August Monat, deß 1619. Jahr/ ubergeben.) Pragae 1619.
  • Legationis in regiis Ungaror. comitiis proximis, nomine evangelicorum regni Boehmiae ordinum, a Jessenio … obitae, Renunciatio. Pragae 1619.
    • německé vydání: Ablegung der Legation, Auff den letztgehaltenen Königlichen Reichstag, in Ungarn, im Namen der Evangelischen Stände deß Königreichs Böheim / Von Doct. Jessen verrichtet … Erstlich in Lateinischer Sprach zu Prag getruckt, Nun aber in Hochteutsch … verdolmetschet. 1619
  • Oratio parresiastica, qua auxilia a rege et ordinibus Ungariae petuntur, habita Neo-Solii in comitiis. Saragossa 1621.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Royal College of Physicians of London
  2. Studia historica Slovac. Historical Institute SAV
  3. https://www.google.com/search?q=(Jan+Jesensk%C3%BD)+(1566%E2%80%931621)+Slovak+physician+and+polymath+Born+in+Breslau%22%22&btnG=Search+Books&tbm=bks&tbo=1
  4. http://books.google.com/books?id=uTwmAQAAMAAJ&q=Jesenius&redir_esc=y#search_anchor

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JÁCHIM, František. Osobnosti české minulosti. Jan Jesenius. Historický obzor, 1995, 6 (5/6), s. 136-137.
  • PETRÁŇ, Josef. Staroměstská exekuce. 4. vyd. Praha : Rodiče, 2004. 320 s. ISBN 80-86695-44-1.  
  • POLIŠENSKÝ, Josef: Jan Jesenský-Jessenius. Studie s ukázkami z díla. Praha: Svobodné slovo, 1965.
  • NEJESCHLEBA, Tomáš: Jan Jessenius v kontextu renesanční filosofie. Praha: Vyšehrad, 2008. ISBN 978-80-7021-909-6.
  • Pragensia : Denkschrift des Rektors Johannes Jessenius von Gross-Jessen an den Generallandtag von 1619 über Erneuerung der Prager Universität. Příprava vydání Pick Friedel. Praha : s.n., 1920. Faksimile trojjazyčného pamětního spisu Jána Jesenského z 1619 s historickým komentářem. Pamětní spis rektora Univerzity Karlovy J. Jesenského tištěn latinsky, česky a německy pro generální sněm českých stavů roku 1619.. Dostupné online.