Lámání kolem
Lámání kolem byl ve středověku a raném novověku užívaný způsob popravy. Byl užíván k potrestání zvláště závažných zločinů - mnohonásobných vražd a rozsáhlých loupeží.
Obsah |
Průběh popravy [editovat]
Exekuce spočívala v rozlámání kostí končetin a případně i trupu odsouzence a jejich vpletení do loukoťového kola. Existovaly dva způsoby. Při prvním z nich, používaném hlavně v německých či českých zemích, byl odsouzenec položen na zem, zpravidla svázaný nebo připoutaný ke křížovité konstrukci. Někdy mu končetiny kat podložil deskami, aby se snáze přerážely a potom na něj postupně z výšky pouštěl kolo. Milosrdnější bylo lámání odshora, kdy byl první úder veden na hrdlo a došlo ke zlomení vazu. Krutější bylo lámání odspodu, kdy byly nejprve zlomeny končetiny a teprve potom žebra či páteř. Kolo s vpleteným tělem bylo pak vystaveno pro výstrahu. Při druhé variantě, používané hlavně ve Francii, byl odsouzenec přivázán za ruce a nohy k podepřenému loukoťovému kolu. Kat mu poté palicí nebo železnou tyčí přerazil nejprve končetiny a nakonec zlomil vaz. Kolo s rozlámaným tělem pak bylo rovněž vystaveno. Tato krutá poprava se někdy zmírňovala, tak, že byl odsouzenec nejprve sťat a teprve potom jeho tělo rozlámáno a vpleteno do kola, jako při popravě hraběte Struenseeho roku 1772.
Historie [editovat]
Tento způsob popravy je znám již ze Starého Říma, kdy byla tímto způsobem popravena například křesťanská světice Kateřina Alexandrijská. Kolo je proto i jejím atributem. Podle některých zpráv ml být takto popraven i sv. Jiří. Více byl však tento trest používán ve středověké a raně novověké Evropě, především v oblasti Francie, Svaté říše římské, Itálie a českých zemí. U nás je poprvé doložen roku 1130, kdy takto potrestal kníže Soběslav I. účastníky spiknutí proti své vládě. Podle Dalimilovy kroniky byl na rozkaz bojovnice Vlasty vpleten do kola i mýtický válečník Ctirad. U nás i jinde v Evropě přestal být tento způsob popravy používán na konci 18. století. Nejdéle se udržel v Prusku, kde se výjimečně používal i v 1. pol. 19. století. K poslednímu známému případu popravy lámáním kolem došlo v Prusku roku 1841.
V umění [editovat]
Renesanční a barokní umělci jako Pieter Breughel nebo Jacques Callot často zobrazovali tuto krutou popravu, když chtěli znázornit bídu a krutost světa či hrůzy války. V literatuře lámání kolem nezapomenutelným způsobem ztvárnil Karel Hynek Mácha ve svém Máji.
Osoby popravené lámáním kolem (výběr) [editovat]
- Sv. Jiří: 303 (?)
- Kateřina Alexandrijská: 307
- Ctirad: 9. stol. (?)
- Účastníci vzpoury proti knížeti Soběslavovi I.: 1130
- Eppelein von Gailingen: 1381
- Peter Stumpp: 1589
- Tomáš Uhorčík: 1713
- Louis Dominique Cartouche: 1721
- Louis Mandrin: 1755
- Jean Calas: 1762
- Francesco Arcangelli, vrah archeologa Winckelmanna: 1762
- Matthias Klostermayer: 1771
- Johann Friedrich Struensee: 1772
