Lámání kolem

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dřevoryt znázorňující lámání kolem

Lámání kolem byl ve středověku a raném novověku užívaný způsob popravy. Byl užíván k potrestání zvláště závažných zločinů – mnohonásobných vražd a rozsáhlých loupeží, vraždy rodičů, zrady panovníka či znásilnění panny, zejména pokud byla oběť z vyšší společenské vrstvy než násilník.

Průběh popravy[editovat | editovat zdroj]

Exekuce spočívala v rozlámání kostí končetin a případně i trupu odsouzence a jejich vpletení do loukoťového kola. Existovaly dva způsoby. Při prvním z nich, používaném hlavně v německých či českých zemích, byl odsouzenec položen na zem, zpravidla připoutaný ke čtyřem kolíkům nebo zvláštní křížovité konstrukci. Někdy mu končetiny kat podložil deskami, aby se snáze přerážely a potom na něj postupně z výšky pouštěl kolo. Milosrdnější bylo lámání odshora, kdy byl první úder veden na hrdlo a došlo ke zlomení vazu. Krutější bylo lámání odspodu, kdy byly nejprve zlomeny končetiny a teprve potom žebra či páteř. Kolo s vpleteným tělem bylo pak vystaveno pro výstrahu. Při druhé variantě, používané hlavně ve Francii, byl odsouzenec přivázán za ruce a nohy k podepřenému loukoťovému kolu. Kat mu poté palicí nebo železnou tyčí přerazil nejprve končetiny a nakonec zlomil vaz. Kolo s rozlámaným tělem pak bylo rovněž vystaveno. Tato krutá poprava se někdy zmírňovala tak, že byl odsouzenec nejprve sťat či zardoušen a teprve potom jeho tělo rozlámáno a vpleteno do kola, jako při popravě hraběte Struenseeho roku 1772.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Tento způsob popravy je znám již ze Starého Říma, podle tradice (ovšem pozdější), byl použit při popravě křesťanské světice Kateřiny Alexandrijské, jejímž atributem se proto stalo právě kolo. Podle některých zpráv měl být takto popraven i sv. Jiří. Spolehlivější je zpráva kronikáře Řehoře z Tours, podle níž Frankové za vlády dynastie Merovejců trestali rozdrcením kolem závažné zločiny. Konkrétní zprávy o použití tohoto trestu pocházejí až z období 11.–12. století. U nás je poprvé doložen roku 1130, kdy takto potrestal kníže Soběslav I. účastníky spiknutí proti své vládě. Podle Dalimilovy kroniky byl na rozkaz bojovnice Vlasty vpleten do kola i mýtický válečník Ctirad. Více byl však tento trest používán ve středověké a raně novověké Evropě, především v oblasti Francie, Svaté říše římské, Itálie a českých zemí. Naroti tomu v Anglii se neuplatnil vůbec a ve Skotsku jen výjimečně. U nás i jinde v Evropě přestal být tento způsob popravy používán na konci 18. století. Nejdéle se udržel v Prusku, kde se výjimečně používal i v 1. pol. 19. století. K poslednímu známému případu popravy lámáním kolem došlo v Prusku roku 1841.

V umění[editovat | editovat zdroj]

Renesanční a barokní umělci jako Pieter Breughel nebo Jacques Callot často zobrazovali tuto krutou popravu, když chtěli znázornit bídu a krutost světa či hrůzy války. V literatuře lámání kolem nezapomenutelným způsobem ztvárnil Karel Hynek Mácha ve svém Máji.

Osoby popravené lámáním kolem (výběr)[editovat | editovat zdroj]