Kontaktní čočka

Kontaktní čočka

Kontaktní čočka je moderní optická zdravotní pomůcka určená k nasazení přímo na oční rohovku. Slouží především ke korekci optických vad zraku, jako jsou krátkozrakost, dalekozrakost, astigmatismus nebo presbyopie. Také má funkci ochrannou při některých očních onemocněních, nebo kosmetickou v případě změny barvy oka při použití barevné kontaktní čočky.

Dnes jsou kontaktní čočky pro mnohé nositele plnohodnotnou náhradou za v některých situacích nevyhovující brýle nebo i potřebným doplňkem k nošení brýlí.

Kontaktní čočky existují již od konce 19. století, za několik desítek let se ale díky modernějším technologiím značně změnily. Dají se dělit podle mnoha kritérií. To nejzákladnější dělení je dělení podle materiálu na dvě velké skupiny – tvrdé a měkké kontaktní čočky. Dále např. podle doby nošení, tedy jak dlouho lze jednu čočku využívat, a četnosti výměny - jak často se z oka musí vyjímat, jestli ji lze nosit jen přes den nebo kontinuálně i přes noc.

Historie

přístroj, na kterém O. Wichterle vyrobil první kontaktní čočky

Éra kontaktních čoček se započala v roce 1887 výrobou první tvrdé čočky ze skla. Postupem času byl tento model skleněné čočky vylepšován, např. podle odlitku rohovky, aby čočka na oku lépe seděla, později se skleněné kontaktní čočky vyráběly přímo na míru pacientovi. Po vynálezu plexiskla v roce 1933 se kontaktní čočky začaly vyrábět i z tohoto lehčího materiálu (PMMA), což napomohlo k lepší centraci čočky na oku, než jak tomu bylo doposud s těžšími skleněnými čočkami.

V šedesátých letech 20. století v Československu profesor Otto Wichterle a inženýr Drahoslav Lím vyrobili první polymer, který se stal základním materiálem pro měkké kontaktní čočky, a současně zavedli techniku výroby kontaktních čoček odstředivým litím. Tento výrobní postup výrazně snížil výrobní náklady na kontaktní čočky a umožnil jejich masové rozšíření.

V sedmdesátých letech se měkké i tvrdé čočky rozvíjely spolu s objevy nových materiálů:

• tvrdé čočky s novými plynopropustnými materiály,
• měkké čočky s dalšími vynalezenými, dokonalejšími polymery.

Vývoj pokračuje dodnes.

Materiály

Jak již bylo zmíněno, v dnešní době se kontaktní čočky dělí do dvou velkých skupin – na tvrdé a měkké. Obě tyto skupiny mají pak další specifické podskupiny.

Tvrdé kontaktní čočky

• skleněné a PMMA (tvrdé, plynům nepropustné)
• RGP ("rigid gas permeable", neboli tvrdé plynopropustné)

Tvrdé kontaktní čočky jsou většinou určeny pro dlouhodobější nošení, např. roční.

Výhody

Díky své neporozitě nepřijímají chemikálie a výpary. Vstřebání takových sloučenin jinými druhy čoček může být problém pro ty, kdo jsou pravidelně vystaveni chemickým procesům.

Jsou také schopné nahradit přirozený tvar rohovky novým odrazivým povrchem. Díky tomu poskytuje obyčejná sférická tvrdá čočka dobrou úroveň vidění u lidí s astigmatismem nebo narušeným tvarem rohovky jako je keratoconus (vyklenutí rohovky).

Nedostatky

Tvrdé čočky (PMMA) nepropouští žádný kyslík k rohovce, což může způsobit několik záporných klinických účinků, protože oko potřebuje neustále dýchat.

Při první aplikaci jsou tvrdé čočky navíc často nepohodlné a žádají si delší období přizpůsobení, než je dosaženo optimálního pohodlí. Pravidelně se musí kontrolovat zdravý průběh užívání těchto čoček.

Měkké kontaktní čočky

• hydrogelové
• hybridní (silikon-hydrogelové)

Od roku 1999 jsou některé druhy silikon-hydrogelových kontaktních čoček s vysokou propustností pro kyslík schváleny pro prodloužené nošení, tedy pro nošení i přes noc, pro delší než denní.

Výhody

Výhodou měkkých kontaktních čoček je hlavně vysoká propustnost kyslíku přes vlastní materiál k rohovce, a to zejména u silikon-hydrogelových kontaktních čoček, kde je propustnost zajištěna dlouhými silikonovými řetězci.

Při první aplikaci do oka jsou díky jemnému materiálu téměř okamžitě pohodlné.

Nevýhody

Měkké kontaktní čočky jsou z „náchylnějšího“ materiálu, který se nošením rychle opotřebovává. Je třeba je pravidelně měnit, protože se na nich tvoří lipidové a bílkovinné usazeniny ze slzného filmu. Nesprávným užíváním (přenášením) nebo výběrem čočky mohou nastat komplikace. Konataktní čočky vytvářejí jakousi rýhu kolem oční čočky,po 10-13dnech pravidleného nošení kontaktních čoček by se měly 2-3dny nechat oči odpočinout, jinak může dojít k hlubší a dokonce i k viditelné rýze kolem čočky.

Doba nošení

Každý model kontaktních čoček je určen pro určitý režim nošení, tzn., po jak dlouhou dobu může být čočka v kuse nasazena na oku.

Denní režim nošení

Čočka by měla být na oku nasazena max. 16 hodin denně (u některých modelů je tato doba vzhledem k nízké propustnosti pro kyslík omezena i na 10 hodin). Kontaktní čočka s denním režimem nošení se ráno nasadí do oka a večer uloží do roztoku pro opětovné nasazení druhý den.

Režim prodlouženého nošení

Prodlouženého nošení je povoleno u některých kontaktních čoček, které se nosí v denním režimu a mají vysokou propustnost pro kyslík. Čočky s prodlouženým režimem nošení se dají nosit i přes noc, ale maximálně 6 dní v kuse. Zároveň se tímto nošením zkracuje celkový čas použitelnosti čočky (např. u měsíčních se o týden zkrátí).

Kontinuální nošení

Kontaktní čočky pro kontinuální nošení je možné nosit přes den i noc celou dobu jejich použitelnosti (např. měsíční 30 dní a nocí nepřetržitě). Toto nošení by určitě mělo být schváleno očním odborníkem, nevyhovuje každému oku.

Četnost výměny

Četnost výměny určuje, jak dlouho je jedna kontaktní čočka použitelná, kolik dní je možné ji nosit.

Měkké kontaktní čočky mají různé životnosti:

• denní - ráno se nasadí a večer vyhodí,
• čtrnáctidenní a měsíční - každý večer se z oka vyjímají a vkládají do roztoku na kontaktní čočky pro desinfekci a opětovné získání vlhkosti (pokud nejsou pro kontinuální nebo prodloužené nošení).
• Dnes se již také vyskytují kontaktní čočky čtvrtletní nebo i roční.

Tvrdé kontaktní čočky propustné pro plyny jsou velice trvanlivé, mohou vydržet i několik let bez výměny.

Komplikace

Komplikacemi způsobenými nošením kontaktních čoček je postiženo asi 4 % jejich uživatelů, v dnešní době se však ve většině případů jedná o nedodržení základních pravidel hygieny nebo přenášení kontaktních čoček uživatelem.

Použití při konkrétních vadách

Jednotlivé oční vady mají specifické souvislosti s použitím kontaktních čoček:

• krátkozrakost
• dalekozrakost
• astigmatismus - záleží na úhlu pootočení měkké čočky na rohovce, bývá jen několik málo správných poloh (dvě, jediná).
• presbyopie
• keratoconus (vyklenutí rohovky)

Měřené parametry oka

Protože je každé oko jiné, nezáleží jen na optických parametrech čočky, použitém materiálu a následné propustnosti kyslíku a vody a její životnosti, ale i na jejím tvaru a rozměrech:

• Průměr rohovky - měřeno při bulvě
• Strmost rohovky - souvisí s poloměrem křivosti

Tyto parametry oka měří pouze oční specialisté, pouze ti pak také mají zákonné právo čočky předepsat a prodat k užívání: Bez povinného přeměření očí čočky ani nesmí prodat.

Profesní organizace

Jednou z hlavních společností kolem kontaktních čoček je Česká kontaktologická společnost, dobrovolné sdružení očních lékařů, optometristů, odborníků zabývajících se vývojem, výrobou, distribucí a aplikací kontaktních čoček.

Další významnou roli v českém světě kontaktních čoček hraje také Společenstvo českých optiků a otpometristů, které se věnuje nejen profesní stránce, ale také legislativě, vzdělávání a různým kongresům či veletrhům české optiky a optometrie.

Odkazy

Související články

• brýle
• šedý zákal
• glaukom - zelený zákal
• nitrooční tlak

Externí odkazy

• Informace, poradenství a zajímavosti o kontaktních čočkách, informační portál o kontaktních čočkách, cockyhk.cz