Sítnice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sítnice
Lidské oko
Lidské oko
Fig retine.png
Latinsky retina
Gray's subject #225 1014
Tepna/y centrální sítnicová tepna
MeSH Retina

Sítnice (lat. retina) je vnitřní tenká vrstva oka obratlovců. Její hlavní funkcí je snímání a předzpracování světelných signálů přicházejících na sítnici skrze čočku.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Mikroskopická[editovat | editovat zdroj]

Anatomicky se člení na deset vrstev: vrstva pigmentových buněk, vrstva čivých výběžků, zevní ohraničující membrána, vnitřní jádrová vrstva (tyčinky a čípky), zevní plexiformní vrstva, vnitřní jádrová vrstva (bipolární, horizontální a amakrinní buňky), vnitřní plexiformní vrstva, vrstva gangliových buněk, vnitřní ohraničující membrána, vrstva axonů gangliových buněk.[1], přičemž čivé výběžky jsou nejdále od dopadajícího světla.

Funkce jednotlivých buněk[editovat | editovat zdroj]

  • Pigmentové buňky - pohlcují světlo, které již bylo zaznamenáno tyčinkami a čípky a zabraňuje jeho zpětnému odrazu (jako je tomu u kočkovitých šelem) čímž zvyšuje ostrost vidění.
  • Tyčinky a čípky - modifikované neurony se schopností reagovat na dopad světla. Tyčinky reagují i na slabé světlo, ale neregistrují barvy a neposkytují dostatečně ostrý obraz. Čípků jsou tři druhy (jeden pro každou základní barvu), poskytují ostrý a barevný obraz, ale potřebují dostatečné osvětlení.
  • Bipolární buňky - přepojení vzruchu z čivých buněk.
  • Horizontální buňky, amakrinní buňky - Asociační buňky propojující mezi sebou jednotlivé bipolární, případně gangliové buňky. Podílí se na předzpracování obrazu (proč je tomu tak plyne z původu sítnice - viz níže).
  • Gangliové buňky - buňky sbírající informace ze sítnice (je jich cca 10x méně než čivých buněk) a přeposílající informace dále do mozku. Soubor jejich axonů tvoří zrakový nerv.

Makroskopická[editovat | editovat zdroj]

Na sítnici jsou dobře zřetelné dva útvary - slepá skvrna, neboli optický disk, kudy vystupuje zrakový nerv a vstupuje a. centralis retinae která se tam i větví na své čtyři hlavní větve. Optický disk je důležitý bod při vyšetření oftalmoskopem - jestli je propadlý tak je zvýšený nitrooční tlak (který může způsobit zelený zákal), jestli je naopak vystouplý, je zvýšený tlak nitrolebeční, což může být způsobeno mnoha patologickými procesy v lebce, které mohou být život ohrožující (nádor, hydrocephalus, epidurální krvácení).[1]

Druhým útvarem je takzvaná centrální jamka obsahující žlutou skvrnu. Žlutá skvrna je místem maximální ostrosti vidění, obsahuje pouze čípky a ostatní vrstvy sítnice jsou odsunuty stranou (tím vzniká ona jamka). Paprsky jdoucí z předmětu, na nějž se oko soustředí jsou zaostřovány právě sem.[1]

Mechanismus vidění[editovat | editovat zdroj]

Působením světelných paprsků pronikajících do oční koule dochází v tyčinkách a čípcích ke vzniku chemické reakce a následnému vzniku nervových impulsů přenášených do centrálního nervového systému. Látka obsažená ve fotoreceptorech, u které dochází k rozkladu působením světla, se nazývá rodopsin.

Vývojový původ sítnice[editovat | editovat zdroj]

Sítnice vzniká jako výchlipka z embryonálního mozku (konkrétně z prosencephala) což zapříčiňuje jednak její stavbu a jednak fakt, že ke zpracování zrakového vjemu dochází už v sítnici samotné. Také to způsobuje, že zrakový nerv na sobě má meningy, což je důvod proč se ho někteří vědci zdráhají nazývat zrakovým nervem a preferují pojem "zrakový svazek".[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c ČIHÁK, Radomír. Anatomie 3. [s.l.] : Grada publishing, 2004.  
  2. VACEK, Zdeněk. Embryologie. [s.l.] : Grada publishing, 2006.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo sítnice ve Wikislovníku