Amakrinní buňka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Amakrinní buňka (označená šipkou) v sítnici žáby rodu Xenopus; přerušovanou čarou je vyznačena horní plexiformní vrstva.

Amakrinní buňka je neuron nacházející se v sítnici. Amakrinní buňky jsou nejrozmanitější skupinou neuronů v jakékoliv oblasti mozku - existuje jich více jak 30 tříd u obratlovců. U jiných strunatců, jako například jistých druhů ryb, u kterých je zrakový smysl vysoce vyvinutý, bylo zdokumentováno přes 70 tříd.[1]

Přehled[editovat | editovat zdroj]

Amakrinní buňky se vyskytují v sítnici v horní plexiformní vrstvě, která se nachází mezi vrstvou gangliových buněk a vnitřní jadernou vrstvou a jsou v ní lokalizované synapse bipolárních buněk s gangliovými buňkami sítnice.

Podobně jako horizontální buňky pracují amakrinní buňky laterálně a ovlivňují výstup bipolárních buněk. Přes synapse interagují s axony bipolárních buněk a s dendrity retinálních gangliových buněk. Amakrinní buňky se tedy podílí na formování signálu z fotoreceptorů přes bipolární buňky do gangliových buněk v rámci zrakové dráhy.[2]

Schéma funkčních obvodů v neuronální vrstvě sítnice. Modré šipky jsou glutaminergní, červené šipky jsou GABAergní spoje.[1]

Funkce[editovat | editovat zdroj]

O jejich přesné funkci je známo relativně málo, hrají ale roli při integraci signálů z tyčinek a čípků do gangliových buněk a při zpracování vstupu v rámci receptivních polí. V sítnici generují akční potenciály jenom gangliové buňky - ostatní buňky reagují na podnět stupňovaným membránovým potenciálem. Výjimkou jsou některé amakrinní buňky.[3] Amakrinní buňky jsou součástmi diskrétních obvodů v rámci sítnice. Jejich funkce v rámci zpracování signálu je převážně analogového charakteru - na rozdíl od například gangliových buněk, které signál zprostředkují akčním potenciálem (který má charakter digitální, "všechno anebo nic"). Amakrinní buňky se uplatňují při filtraci signálu, odstranění šumu a jako jistá forma vyrovnávací paměti (anglicky buffer).[1]

Klasifikace[editovat | editovat zdroj]

Dříve se předpokládalo, že všechny typy amakrinních buněk postrádají axon.[4] Pro většinu amakrinních buněk to taky platí - na jejich dendritech se nacházejí vstupní a výstupní synapse, axon jim chybí. Některé typy amakrinních buněk mají dlouhé výběžky podobné axonům, které jim slouží k integraci signálu přes větší vzdálenosti v rámci sítnice, tyto ale nevystupují ze sítnice jako axony gangliových buněk.[2]

Podle novější formy klasifikace neuronální vrstvy sítnice se amakrinní buňky, které axon mají, vyčleňují jako samostatní třída axonálních buněk, které spolu s amakrinními a gangliovými buňkami patří do nadtřídy multipolárních neuronů.[1]

Onemocnění[editovat | editovat zdroj]

Jako reakce na poškození má sítnice (podobně jako centrální nervový systém) tendenci podléhat intenzivní přestavbě. Amakrinní buňky jsou v rámci tohoto procesu velmi aktivní, často vytvářejí nové dendrity. Mohou být, stejně jako jiné sítnicové neurony, vybuzené k migraci v rámci sítnice. Amakrinní buňky jsou nejodolnější skupinou buněk v rámci neuronální vrstvy sítnice - při postupném odstraňování neuronů umírají tyto buňky jako poslední. Amakrinní buňky by proto mohli být důležitým faktorem zabraňujícím úplné neuronální degradaci při nepřítomnosti podnětů z fotoreceptorů.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amakrinzelle na německé Wikipedii.

  1. a b c d e (2010)in Darlene A. Dartt, Joseph C. Besharse, Reza Dana: Encyclopedia of the Eye, Volume 2. Oxford, UK; San Diego, CA:Elsevier Academic Press, 330-337. ISBN 978-0-12-374200-1. 
  2. a b (2004) Lexikon der Biologie, 1. Band. Heidelberg:Spektrum Akademischer Verlag. ISBN 3-8274-0326-X. 
  3. Bear, Mark F., PhD; Connors, Barry W., PhD; Paradiso, Michael A., PhD(2007). Neuroscience: exploring the brain, 3rd ed.. Philadelphia, PA 19106; Baltimore, MD 21201:Lippincott Williams & Wilkins, 288-306. ISBN 0-7817-6003-8. 
  4. Ramon y Cajal, Santiago(1894). Die Retina der Wirbelthiere.