Josef Slavík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef Slavík
Josef Slavík (portrét z r. 1888)
Josef Slavík (portrét z r. 1888)
Narození 26. března 1806
Jince
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 30. května 1833 (ve věku 27 let)
Pešť
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Občanství Česko
Povolání hudební skladatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Slavík (26. březen 1806, Jince30. květen 1833, Pešť) byl přední český houslista a skladatel, také nazývaný „český Paganini“.

Dětství a učení[editovat | editovat zdroj]

Josef Slavík se narodil se v Jincích v rodině učitele a hudebníka.

Rodný dům Josefa Slavíka v Jincích

V devíti letech byl ve hře na housle tak zručný, že zastával primária v kvartetu hraběte Rudolfa z Vrbny v Hořovicích, kam se Slavíkova rodina přestěhovala. Když hrabě rozpoznal jeho talent, zavezl jej do Prahy k řediteli konzervatoře Daviši Weberovi. Ten svěřil jeho houslovou výchovu znamenitému pedagogu B. V. Pixisovi. Hrabě pak hradil náklady na chlapcovo studium. Svého mecenáše Slavík nezklamal. Cílevědomě se vrhl do studia houslové hry, žádný technický problém před ním neobstál. Komponoval též houslové skladby virtuózního charakteru. O touze vyniknout svědčí i jeho absolventský Houslový koncert fis moll o němž Pixis prohlásil: „Je vůbec rozumné psát takový nesmysl, když to nikdo nezahraje?“ Slavík však koncert zahrál k údivu svého učitele i posluchačů.

Plodná léta[editovat | editovat zdroj]

Po absolutoriu se stal koncertním mistrem ve Stavovském divadle. Přitom stále tříbil svou techniku a zdokonaloval přednes. Komponoval i další skladby, Caprice D dur a Grand potpourri E dur, jež sám hrával na koncertech v českých městech a později i v cizině.

V roce 1825 odešel do Vídně, kde přijal místo v císařské kapele a věnoval se též sólistické činnosti. Vídeňské obecenstvo si brzy podmanil svým nedostižným uměním. Dopisovatel Allegemeine Zeitung o něm psal, že „ukazuje uměleckou zručnost v překonávání největších těžkostí.

Památník Josefa Slavíka v Jincích naproti jeho rodnému domu

Přímo zářnými momenty hry tohoto mladého umělce jsou pasáže v dvojhmatech a sextách, absolvované v nejvyšší rychlosti a přesnosti, arpeggia všech druhů a ve všech polohách, konečně i hra 96 not staccato na jeden tah smyčcem!“ V téže době ohlásil Paganini sérii koncertů v habsburské metropoli. Po koncertě, na němž hrál slavný italský houslista poprvé své zvonkové rondo, přijal Paganini v kruhu hudebníků i Slavíka, aby vyhověl jeho prosbě předvést mu své umění. Nic netušícímu mistrovi zahrál český houslista i jeho zvonkové rondo které si zapamatoval po jednom poslechu. Vypráví se, že Paganini tehdy k českému mistrovi pronesl: "Vy jste ďábel! Svět se třese, když hrajete." Slavík zamýšlel dosáhnout úspěchu i v Paříži, ale nedokázal se prosadit proti pletichám tamních hudebních kruhů.

Po návratu do Vídně se v listopadu 1830 seznámil s Frederykem Chopinem. I on byl okouzlen Slavíkovou hrou. Svým známým o novém příteli psal: „Velký, v pravdě geniální houslista, velice si s ním rozumím. Je to Paganini, ale omládlý, který časem předčí prvního. Jeho hra bere posluchačům řeč a do očí jim vhání slzy, rozplakal by i tygry!“ Slavík také zkomponoval Houslový koncert a moll a Variace na G struně.

V roce 1833 se Josef Slavík odhodlává k velkému koncertnímu turné, jehož osou by měla být Pešť (dnes Budapešť), Ostřihom, Lvov a další města. Přechozená chřipka však natolik oslabila jeho zdraví, že v Pešti zemřel. Byl tu i pochován. Až po sto letech byly jeho ostatky převezeny do vlasti a uloženy na vyšehradském hřbitově.

Hrob na Vyšehradském hřbitově

Slavíkova korespondence[editovat | editovat zdroj]

Slavíkův dopis hraběti Vrbnovi[editovat | editovat zdroj]

„Vaše blahorodí!

Promiňte mi,že se odvažuji obtěžovat Vás naléhavou prosbou: jsa přesvědčen o Vašem příznivém smýšlení, doufám, že Vaše Blahorodí i tentokrát vyhoví mé žádosti a poskytne mi tím velkou posilu v mé životní dráze.

Osvědčil jsem sice ve Vídni své schopnosti, ale myslím, zejména když mi tak radí všichni, že bych měl odjet do Paříže, neboť tam bych jistě špatně nepochodil; je známo, že v Paříži a v Londýně se všeobecně více dělá pro umění, a já jsem nyní v letech, kdy je možno nejlépe něco podobného vykonati. Proto prosím Vaše Blahorodí, abyste mi nejlaskavěji ráčil dopomoci k novému cestovnímu pasu do Francie na rok.

V příloze posílám svůj dřívější pas a můj otec podá žádost místo mne; chtěl jsem zažádati ve Vídni, ale bylo mi řečeno, že se dělají veliké potíže při vydávání pasu, neboť by teprve pak byl odeslán do Prahy a z Prahy zpátky do Hořovic, – a tak bych musil velmi dlouho čekat; pas potřebuji nejpozději do 14 dnů nebo do tří týdnů, poněvadž bych již v říjnu chtěl uspořádat koncert v Mnichově. Prosím Vaše Blahorodí, abyste laskavě tuto záležitost co nejvíce urychlil; vynaložím vše, abych Hořovicím dělal čest, a až se vrátím z Paříže, Londýna a Filadelfie, s největší radostí uspořádám koncert hořovickému ústavu, jehož jste tak horlivým ochráncem. Jistě dobře dopadne. Je dobře mít odvahu, říká se ve světě; je možno mnoho ztratit, ale doufám, že Bůh nedopustí, abych klesl…“

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]