Vláknový beton

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ocelová vlákna na výztuž betonu

Vláknový beton nebo vláknobeton (anglicky fiber concrete, německy Faserbeton) je kompozit z betonu s výztuží z krátkých textilních nebo kovových vláken.[1]

Vlastnosti vláknového betonu[editovat | editovat zdroj]

Distanční vložka z vláknobetonu (vpravo dole)

Některé fyzikální vlastnosti s různými výztužemi:

Výztuž Délka
mm
Ø
mm
Podíl
kg/m3
E-modul
N/mm2
ocel 20-60 0,2-0,3 20-80 210 000
polypropylen (PP) 10-40 0,01-1,5 0,5-20 4 200
sklo 10-25 0,01-0,03 0,5-2 73 000

Ocelová vlákna se jako výztuž začala prakticky používat v 70. letech 20. století. Vlákna, vlastně drátky, se zhotovují frézováním, ražením nebo ze svinutého drátu.[2]

Vlákna z alkalirezistentního skla se jako výztuž začala používat v 80. letech.

V závislosti na množství výztuže se rozlišuje

  • beton modifikovaný skleněnými vlákny – asi od 0,4 % výztuže a
  • sklobeton – s podílem výztuže 2,5-5 objemových %[3]

Ze syntetických výztuží jsou nejčastěji používána polypropylenová vlákna. Jejich účinek je omezen jen na počáteční fázi tvrdnutí betonu, jinak slouží také k protipožární ochraně (syntetický materiál shoří a nezanechá žádné kanálky, takže krajová vrstva betonu neoprýská).[4]

Použití vláknobetonu[editovat | editovat zdroj]

Tři sochy z ocelové kostry zalité vláknobetonem (Chemnitz)

Možnosti použití vláknobetonu:

Použití Druh výztuže
ocel PP sklo
zamezení trhlin ano ano ano
základy ano ano ano
podlahy ano ano ano
sloupy a opěry ano ne event.
stropy ano ne ne
stříkaný beton ano event. ne

Z vláknobetonu se zhotovují také prefabrikáty: např. roury, segmenty, hotové garáže atd.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Faserbeton na německé Wikipedii.

  1. Definice vláknobetonu
  2. (německy) Výztuž z ocelových drátků
  3. (německy) Výztuž ze skleněných vláken
  4. (německy) Výztuž betonu umělými vlákny

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DENNINGER, Fabia. Lexikon Technische Textilien. Frankfurt/Main : Deutscher Fachverlag, 2009. 504 s. ISBN 978-3-86641-093-0. S. 115.