Sklobeton

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: Sklobeton (konstrukce).
Fasáda Knihovny Lope de Vega v Madridu (panely ze sklobetonu)

Sklobeton, též sklovláknobeton je kompozitní materiál složený z portlandského cementu, skleněných vláken, anorganického plniva a dalších přísad dle požadovaných vlastností konečného materiálu.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Skleněná vlákna jako výztuž do betonu se začala používat v 90. letech 20. století. Vzhledem k silně alkalickému prostředí hmot na cementové bázi, tudíž i betonu, bylo třeba vyvinout alkalirezistentní skleněné vlákno s vysokou pevností v tahu.

U sklobetonů a sklovláknobetonů se používá, podle požadovaných výsledných vlastností materiálu, výztuž ve formě jednotlivých skleněných vláken, jejich svazků nebo jejich plošného uspořádání (mříže, síťky, rohože). Skleněná vlákna i jejich svazky jsou různé velikosti, tvaru, délky i průměru. Výsledná pevnost a další vlastnosti materiálu závisí na soudržnosti mezi svazky a cementovou matricí i na soudržnosti mezi jednotlivými vlákny svazku. Vlákna ve svazcích i celé svazky jsou opatřeny ochraným povlakem, aby se zajistila neporušenost jejich povrchů.[1]

Podle uspořádání skleněné výztuže v betonu rozlišujeme:

  • beton modifikovaný skleněnými vlákny (vlákna jsou rozptýlená a slouží k zamezení vzniku mikrotrhlin při tuhnutí betonu)
  • sklobeton (vlákna jsou v pletencích, které jsou chráněné před polámáním při míchání)
  • hybridní sklobeton (obsahuje jak rozptýlená, tak vlákna v pletencích)
  • sklovláknobeton (obsahuje pletence, které vytvářejí jakousi rohož, která se do vrstvy betonu vkládá)

Užití[editovat | editovat zdroj]

Sklobeton lze odlévat do forem a dosahovat tak téměř libovolných tvarů. Často se využívá schopnosti sklobetonu přenášet velká zatížení i v malých tloušťkách materiálu, obvykle 1-3 cm. Další důležitou vlastností sklobetonu je nízká tepelná roztažnost a vysoká odolnost proti tepelným rázům. Díky těmto vlastnostem je oblast použití sklobetonu velmi široká. Používá se na obkladové desky, kabelové žlaby s velkými požadavky na mechanickou pevnost a ohnivzdornost (zkratové proudy apod.), kryty kabelových žlabů, skříně, nádoby, chráničky, vložkování stávajících konstrukcí, ztracené bednění, ozdobné prvky budov, okenní orámování, atd. Všechny tyto výrobky jsou díky tenkým stěnám relativně lehké a snadno manipulovatelné.

Příklady realizace[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BENEŠ, ING. CSC, Teodor. Mikrovýztuž ze skleněných vláken [online]. [cit. 2014-12-01]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BARTOS, Peter J.M.. Sklovláknobeton e–GRC: nová cesta ke zlepšení čistoty fasád a kvality ovzduší našich měst. Beton. duben 2009, roč. 9, čís. 2, s. 3 – 8. (čeština/angličtina)