Zelená střecha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zelená střecha na Centru Veronica Hostětín
Radnice v Chicagu

Zelená střecha je střecha částečně nebo zcela pokrytá vegetací a půdou, nebo pěstebním substrátem vysazovaným nad hydroizolační membránu. Střecha také může obsahovat další vrstvy, jako například kořenovou bariérou a odvodnění a zavlažování. Článek se netýká střech, které jsou pouze natřené na zeleno, stejně jako střech se zeleným šindelem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zatravněné střechy jsou po staletí známé nejen ve studeném podnebí Islandu, Skandinávie, Kanady, USA, ale i v teplém podnebí Tanzanie . Konstrukční řešení domů s zatravnění střechou pochází ze severní Evropy. Příkladem je islandský dům ( "sodhouse") se střechou tvořenou dvěma až třemi vrstvami rašelinových koberců uloženými na suchých větvích potažených prérijní trávou. Svislé stěny, tloušťky 60 - 90 cm, jsou postaveny z 10 cm vysokých travnatých koberců se zatravněnou stranou směrem dolů. Taková konstrukce udržuje v chladném prostředí teplo. Původní skandinávská zatravněná střecha má sklon od 30 ° do 45 ° a tvoří ji 20 cm silná vrstva travnatého koberce, která je uložena na několika vrstvách březové kůry. Kůra je lepená dřevěným dehtem, aby vznikla vodotěsná a nepropustná vrstva. Nevýhodou této konstrukce je, že dehet může být rakovinotvorný a životnost střechy je jen 20 let. V Berlíně se od poloviny 19. století stavěly čtyřpodlažní bloky domů se střechami svažující se do atria „střechy z dřevěného cementu“.

Zelené střechy versus ekologie[editovat | editovat zdroj]

Zelená střecha na Středisku ekologické výchovy Chaloupky
Zelená střecha na Akademií věd v Kalifornii.

Z hlediska dopadu na životní prostředí je dokázáno, že již 5% zatravnění střech ve městě je pro toto životní prostředí nezanedbatelným přínosem.

Výhody zelených střech[editovat | editovat zdroj]

Nevýhody zelených střech[editovat | editovat zdroj]

  • konstrukčně náročnější - třeba je dokonalé provedení hydroizolační vrstvy
  • nutná menší nebo větší údržba
  • je nutné staticky zesílit nosnou konstrukci

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Detail a řez konstrukční skladbou zelené střechy.

Zatravněná může být každá střecha, která unese zatížení.

Dvouplášťová střecha: mezi tepelnou izolací a zelenou střechou je vzduchová větrací mezera, která však snižuje pozitivní účinky letního chladicího efektu a zimního tepelněizolačních efektu, a proto by se takové konstrukce neměly budovat.
Jednoplášťová střecha: nemá větrací mezeru, a proto je nutné pod tepelnou izolaci uložit parozábranu. Taková střešní konstrukce je nejvhodnější a nejekonomičtější pro zatravněné střechy.

Konstrukce střechy je od konstrukce zatravnění střechy oddělená dělicí, dilatační a ochrannou vrstvou proti prorůstání kořínků. Vlastní vegetační vrstvu tvoří drenážní vrstva (keramzit, kuličky z polystyren u, prostorová střihem rohož), filtrační vrstva (syntetická textilie, minerální nebo skleněné rohože), hydroakumulační vrstva (rašelina nebo tuhé minerální desky) a vrchní vegetační vrstva.

Typy zelených střech[editovat | editovat zdroj]

Literatura zpravidla dělí zatravněné střechy na intenzivní a extenzivní.

  • Extenzivní střešní zeleň se skládá ze střešních konstrukcí, které mají únosnost 60 - 300 kg.m-2. Malá únosnost podmiňuje zeleň a rostliny rozšiřující se do plochy jako jsou trvalky, skalničky a Suché rostliny, které snesou extrémní podmínky střídání tepla, sucha a mrazu. Podrobněji se extenzivně střechy dělí podle tloušťky substrátu. Pro mechy a koberce trávy je nutná tloušťka substrátu 3-6 cm. Skalničky a osázena tráva potřebuje substrát 6-15 cm hrubý a plazivé rostliny 15-20 cm. Jednou ze skalniček, která se používá, je například netřesk střešní.
  • Intenzivní střešní zeleň se realizuje na konstrukcích, které mají únosnost až 1000 kg.m-2, takže je možné použít zeminu v tloušťce 1 až 1,3 m, která je vhodná pro vytvoření zahrady s použitím květin, keřů a nízkých stromů. Taková konstrukce střech umožňuje uplatnit nadzemní nebo podpovrchové zavlažování.

Rozdělení střech podle sklonu střešní roviny:

Plochá střecha na Univerzitě v Neubrandenburgu.
  • Ploché střechy se sklonem do 5 ° jsou náchylné na poškození. Zatravnění jí poskytuje ochranu před povětrnostními vlivy a prodlužuje její životnost. Zastřešení je vystaveny silným výkyvům vlhkosti, a tím vzniká nebezpečí, že půda bude trpět nedostatkem kyslíku. Aby se zabránilo vysychání neopomenout drenážní vrstvu pro odvod vody. Obvyklá konstrukce takovéto střechy se skládá ze střešního pláště, ochranné vrstvy, drenážní vrstvy, filtrační vrstvy, substrátu a vegetace. Pro obytné domy, stavby pro sociální účely, továrny a skladovací haly jsou tyto střechy příliš drahé.
  • Střechy s mírným sklonem (3 ° až 20 °) jsou hospodárnější než ploché střechy. Substrát s obsahem hrubozrnným částic pracuje jako akumulátor vody a přebytečnou vodu odvádí. Substrát není třeba zajišťovat proti sesuvu.
  • Střechy s velkým sklonem (20 ° až 40 °) musí mít substrát zajištěn proti sesuvu. Ostatní konstrukce střechy je stejná jako při střeše s mírným sklonem.
  • Strmé střechy se sklem větším než 40 ° využívají pro zajištění substrátu konstrukci islandských střech s travnatými koberci. Koberce jsou uloženy ve dvou vrstvách, přičemž první vrstva je travnatou plochou položena směrem dolů a tvoří substrát pro horní vrstvu. Konstrukce je ještě horizontální nastražené lany, které slouží i jako zavětrování. Jiným řešením této střešní konstrukce je použití střešních tašek naplněných 9l substrátu, které slouží jako nosiče vegetace. Velmi účinný systém ochrany proti sesuvu je použití Skládaný roštu z profilů z recyklovaného plastu.

Zelené střechy mají široké uplatnění, příkladem jsou:

Reference[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Green roofs (sustainability) ve Wikimedia Commons

  • Mink, G.: Zelené střechy, vydavatelství Hel, 2001, 92s., ISBN 80-86167-17-8
  • Fajkoš, A.: Ploché střechy, Akademické nakladatelství CERM, Brno, 2002

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zelená strecha na slovenské Wikipedii.