Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Účastnické státy úmluvy. V tmavozelené barvě jsou státy, které úmluvu ratifikovaly, ve světlezelené jsou státy, které úmluvu pouze podepsaly.

Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání je mezinárodní smlouva, kterou přijalo Valné shromáždění OSN dne 10. prosince 1984 v New Yorku.

V ČSSR a v ČR[editovat | editovat zdroj]

Československo úmluvu podepsalo 8. září 1986 a následně ratifikovalo Federálním shromážděním Československé socialistické republiky a prezidentem. Úmluva byla vyhlášena vyhláškou Ministerstva zahraničních věcí ČSSR č. 143/1988 Sb. Česká republika závazky plynoucí z úmluvy při svém vzniku převzala.

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Obsahem úmluvy jsou jednak ustanovení hmotněprávní, která specifikují závazek státu zabránit mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání na území pod jeho jurisdikcí, jednak ustanovení organizační a procesní povahy.

Výbor proti mučení[editovat | editovat zdroj]

Úmluva disponuje vlastním kontrolním mechanismem - Výborem proti mučení, který hodnotí každé čtyři roky na základě zpráv předkládaných smluvními státy podle čl. 19 úmluvy praktické uplatňování úmluvy. Využít může i podklady poskytnuté specializovanými orgány a mezinárodními či nevládními organizacemi. Po vyhodnocení podkladů a projednání se zástupci států výbor vydá doporučení, která by smluvní státy měly naplňovat.

Kromě toho úmluva zakotvuje i další kontrolní procedury - provedení důvěrného šetření, posouzení oznámení státu a posouzení oznámení jednotlivců.

Úmluva[editovat | editovat zdroj]

Úmluva definuje "mučení" v článku 1 jako jakékoli jednání, jímž je člověku úmyslně působena silná bolest nebo tělesné či duševní utrpení s cílem získat od něho nebo od třetí osoby informace nebo přiznání, potrestat jej za jednání, jehož se dopustil on nebo třetí osoba nebo z něhož jsou podezřelí nebo s cílem zastrašit nebo přinutit jej nebo třetí osobu nebo z jakéhokoli jiného důvodu založeného na diskriminaci jakéhokoli druhu, když taková bolest nebo utrpení jsou působeny veřejným činitelem nebo jinou osobou jednající z úředního pověření nebo z jejich podnětu či s jejich výslovným nebo tichým souhlasem. Toto vymezení nezahrnuje bolest nebo utrpení, které vznikají pouze v důsledku zákonných sankcí, jsou od těchto sankcí neoddělitelné nebo jsou jimi vyvolány náhodou.[1]

Státy, které přijaly tuto Úmluvu, musí brát ohled na článek 5 Všeobecné deklarace lidských práv a na článek 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, které stanovují, že nikdo nemůže být podroben mučení nebo krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.[2]

Musí brát, také ohled na Deklaraci o ochraně všech osob před mučením a jiným krutým, nelidským či ponižujícím zacházením nebo trestáním, která byla přijata Valným shromážděním v roce 1975. Jejím záměrem je zvýšit účinnost boje proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání na celém světě.[2]

Rovněž bere v úvahu, že v souladu se zásadami vyhlášenými v Chartě OSN je uznávání stejných a nezadatelných práv všech členů lidské společnosti základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě, protože tato práva vyplývají z přirozené důstojnosti člověka. Závazkem států podle Charty, zejména jejího článku 55, je podporovat všeobecnou úctu k lidským právům a jeho základním svobodám a rovněž k jejich zachovávání.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/umluva-proti-muceni.pdf
  2. a b c ÚMLUVA proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]