Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Účastnické státy úmluvy. V tmavozelené barvě jsou státy, které úmluvu ratifikovaly, ve světlezelené jsou státy, které úmluvu pouze podepsaly.

Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání je mezinárodní smlouva, která byla přijata Valným shromážděním OSN dne 10. prosince 1984 v New Yorku. Úmluva vstoupila v platnost 26. června 1987 poté, co byla ratifikována 20 státy.[1]

Československo úmluvu podepsalo 8. září 1986 a následně ratifikovalo Federálním shromážděním Československé socialistické republiky a prezidentem. Úmluva byla vyhlášena vyhláškou Ministerstva zahraničních věcí ČSSR č. 143/1988 Sb. Česká republika závazky plynoucí z úmluvy při svém vzniku převzala.[2]

Historie přijetí úmluvy[editovat | editovat zdroj]

Této úmluvě předcházela Deklarace o ochraně všech osob před mučením a jiným krutým, nelidským či ponižujícím zacházením nebo trestáním, kterou přijalo Valné shromáždění OSN dne 9. prosince 1975. Valné shromáždění požádalo Komisi pro lidská práva o sledování, zda jsou učiněny veškeré nezbytné kroky pro zajištění dodržování Deklarace.[3]

O dva roky později (8. prosince 1977) požádalo Valné shromáždění Komisi pro lidská práva, aby vypracovala návrh úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání v souladu se zásadami obsaženými v Deklaraci. Komise zahájila zasedání v roce 1978 a hlavní návrh úmluvy předložilo Švédsko. Skupina se scházela až do roku 1984. Valné shromáždění dne 10. prosince 1984, na doporučení Třetího výboru, hlasovalo a úmluva byla přijata a připravena k podpisu. V platnost vstoupila 26. června 1987 ratifikací 20 států.[4] 

Obsah úmluvy[editovat | editovat zdroj]

Úmluva má za cíl zabraňovat mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání po celém světě a hájit tak lidská práva. Obsahem úmluvy jsou jednak ustanovení hmotněprávní, která specifikují závazek státu zabránit mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání na území pod jeho jurisdikcí, jednak ustanovení organizační a procesní povahy. Úmluva je rozdělena na tři části a má 33 článků.[5]

Část I. (články 1–16) obsahuje v článku 1 definici mučení, které představuje jakékoli jednání, jímž je člověku úmyslně působena silná bolest nebo tělesné či duševní utrpení s cílem získat od něho nebo od třetí osoby informace nebo přiznání, potrestat jej za jednání, jehož se dopustil on nebo třetí osoba nebo z něhož jsou podezřelí nebo s cílem zastrašit nebo přinutit jej nebo třetí osobu nebo z jakéhokoli jiného důvodu založeného na diskriminaci jakéhokoli druhu, když taková bolest nebo utrpení jsou působeny veřejným činitelem nebo jinou osobou jednající z úředního pověření nebo z jejich podnětu či s jejich výslovným nebo tichým souhlasem. Toto vymezení nezahrnuje bolest nebo utrpení, které vznikají pouze v důsledku zákonných sankcí, jsou od těchto sankcí neoddělitelné nebo jsou jimi vyvolány náhodou.[6]

Zavazuje smluvní strany k přijetí účinných opatření, které zabrání mučení na celém území pod jejich jurisdikcí. Dále mimo jiné obsahuje, že stát nesmí vydat, vypovědět či vrátit osobu jinému státu, má-li podezření, že by jí následně hrozilo mučení. Popisuje proces trestního řízení v případě, že nějaká osoba spáchala některý z trestných činů uvedených v čl. 4. Trestné činy uvedené v článku 4 musí být zahrnuty do každé extradiční smlouvy, kterou daný stát sjedná. Trestní řízení musí být provedeno příslušnými orgány a to urychleně a nestranně. Státy jsou si navzájem zavázány poskytnout pomoc v trestním řízení a poskytnutí všech důkazů. Státy jsou povinny zajistit, učební materiály a informace týkající se zákazu mučení osobám, které se vyskytují v profesi, ve které by mohlo dojít k mučení.  V případě, že osoba se stala obětí mučení, má právo podat stížnost. Oběť má právo na spravedlivé a přiměřené odškodnění. Strany jsou rovněž povinny zabránit dalším činům krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, a zkoumat jakékoliv tvrzení o takovém zacházení v rámci své pravomoci.[7]

Část II. (články 17–24) popisuje volbu členů do Výboru proti mučení, postup šetření systematického mučení a řešení sporů mezi smluvními stranami.[8]

Část III. (články 25–33) upravuje ratifikaci úmluvy, kdy vstoupí úmluva v platnost, změny této úmluvy a  její vypovězení.[9] 

Výbor proti mučení[editovat | editovat zdroj]

Úmluva disponuje vlastním kontrolním mechanismem - Výborem proti mučení, který hodnotí každé čtyři roky na základě zpráv předkládaných smluvními státy podle čl. 19 úmluvy praktické uplatňování úmluvy. Využít může i podklady poskytnuté specializovanými orgány a mezinárodními či nevládními organizacemi. Po vyhodnocení podkladů a projednání se zástupci států výbor vydá doporučení, která by smluvní státy měly naplňovat.

Výbor se schází dvakrát ročně v Ženevě.  Na každém zasedání zkoumá zprávy států, které jsou smluvními stranami úmluvy.  Každá zpráva je zkoumána ústně v přítomnosti jednoho nebo více zástupců státu. Každý stát, jehož zpráva bude projednávána na zasedání, je předem informován o hlavních otázkách, které chce Výbor projednávat.  Po přezkoumání každé zprávy, Výbor přijme své závěry a doporučení.  Výbor může rovněž přijmout obecné připomínky týkající se zvláštních ustanovení této úmluvy, nebo otázky týkající se jejich provádění.[10] 

Výbor proti mučení rovněž zřídil pracovní skupinu, která připravuje posouzení jednotlivých sdělení a dává doporučení Výboru.[11]

Výbor proti mučení se skládá z deseti expertů vysokého morálního charakteru a uznávaných schopností v oblasti lidských práv, působících v něm jako soukromé osoby. Experti musí mít právnické zkušenosti. Experti jsou voleni státy, které přijaly úmluvu a z každého státu může být jen jeden zástupce. Členové Výboru jsou voleni tajným hlasováním na zasedání států, svolávaných generálním tajemníkem OSN. Členové jsou voleni na čtyři roky, mohou být zvoleni opakovaně v případě, že budou znovu navrženi.[12]

Kromě toho úmluva zakotvuje i další kontrolní procedury - provedení důvěrného šetření, posouzení oznámení státu a posouzení oznámení jednotlivců.

Podpisy a ratifikace[editovat | editovat zdroj]

Ke dni 30. července 2014 přijalo Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání 155 států.[13]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vláda České republiky [online]. 2009 [cit. 2014-08-01]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezin-umluv/umluva-proti-muceni-a-jinemu-krutemu--nelidskemu-ci-ponizujicimu-zachazeni-nebo-trestani-17700/
  2. Vláda České republiky [online]. 2009 [cit. 2014-08-01]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezin-umluv/umluva-proti-muceni-a-jinemu-krutemu--nelidskemu-ci-ponizujicimu-zachazeni-nebo-trestani-17700/
  3. Audiovisual Library Of International Law [online]. 2013 [cit. 2014-08-01]. Dostupné z: http://legal.un.org/avl/ha/catcidtp/catcidtp.html
  4. Audiovisual Library Of International Law [online]. 2013 [cit. 2014-08-01]. Dostupné z: http://legal.un.org/avl/ha/catcidtp/catcidtp.html
  5. Vláda České republiky [online]. 2009 [cit. 2014-08-01]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezin-umluv/umluva-proti-muceni-a-jinemu-krutemu--nelidskemu-ci-ponizujicimu-zachazeni-nebo-trestani-17700/
  6. Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. [online]. Ostrava: Aries, 199- [cit. 2014-08-01]. Dostupné z: http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/umluva-proti-muceni.pdf
  7. Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. [online]. Ostrava: Aries, 199- [cit. 2014-08-01]. Dostupné z: http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/umluva-proti-muceni.pdf
  8. Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. [online]. Ostrava: Aries, 199- [cit. 2014-08-01]. Dostupné z: http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/umluva-proti-muceni.pdf
  9. Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. [online]. Ostrava: Aries, 199- [cit. 2014-08-01]. Dostupné z: http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/umluva-proti-muceni.pdf
  10. Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. [online]. Ostrava: Aries, 199- [cit. 2014-08-01]. Dostupné z: http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/umluva-proti-muceni.pdf
  11. Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. [online]. Ostrava: Aries, 199- [cit. 2014-08-01]. Dostupné z: http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/umluva-proti-muceni.pdf
  12. Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. [online]. Ostrava: Aries, 199- [cit. 2014-08-01]. Dostupné z: http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/umluva-proti-muceni.pdf
  13. United Nations Treaty Colection [online]. 2014 [cit. 2014-08-01]. Dostupné z: https://treaties.un.org/Pages/ViewDetails.aspx?src=TREATY&mtdsg_no=IV-9&chapter=4&lang=en

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]