Prožitek blízké smrti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Prožitek blízké smrti (neboli NDE - Near-Death Experience) nemá všeobecně přijímanou definici. Za osoby blízko smrti se ale dají podkládat osoby, jejichž fyzický stav by skončil smrtí, pokud by se v důsledku různých okolností rychle nezlepšil. Zážitek musí být v čase umírání a musí být jasný, bez zlomkovitých nebo chaotických vzpomínek.[1] Prožitky blízké smrti jsou poměrně časté, např. průzkum od společnosti Gallup z roku 1992 vedl k odhadu, že 12 až 15 miliónů Američanů osobně zažilo NDE.[2] Existují také zážitky shodné s prožitky blízké smrti, se kterými ale nebyla spojena žádná život ohrožující událost, např. dopravní nehody, horolezecké úrazy, porody. Zážitky podobné prožitkům blízké smrti jsou také poměrně časté u nevyléčitelně nemocných pacientů a jsou označovány jako „vize na smrtelné posteli“ nebo „zážitek blížícího se konce života“.[3]

Společné prvky[editovat | editovat zdroj]

Neexistují dva naprosto stejné prožitky blízké smrti, avšak jsou některé společné prvky, které se vyskytují ve stálém pořadí:

  1. Stav mimo tělo: oddělení vědomí od fyzického těla
  2. Zostřené vnímání
  3. Intenzivní a pozitivní pocity a emoce
  4. Cesta tunelem
  5. Střetnutí se s mystickým nebo zářivým světlem
  6. Střetnutí mystických bytostí anebo zesnulých příbuzných či přátel
  7. Pocit změny času a prostoru (změna geometrie)
  8. Přehled života (zpětný panoramatický pohled)
  9. Příchod do nadpozemských (nebeských) oblastí
  10. Rozšíření poznání
  11. Příchod k hranici
  12. Návrat do těla[4]

Výzkum[editovat | editovat zdroj]

Prvním badatelem zabývajícím se touto tematikou je Raymond Moody, který vystudoval filozofii na University of Virginia, kde získal doktorát (1969), také získal doktorát z psychologie na University of West Georgia, kde se později stal profesorem. V roce 1976 mu byl udělen titul M.D. z Medical College of Georgia. V knize Život po životě[5] (Life after life), poprvé vydané v roce 1975, uveřejnil zprávu o kvalitativní studii, ve které vypovídal 150 lidí, kteří měli tento zážitek. Publikoval dalších jedenáct knih, z nichž poslední se jmenuje Doteky věčnosti[6] (Glimpses of eternity) a zabývá se v ní „zážitky sdílené smrti“, zážitky, které mají například lidé u lůžka umírajícího. Českým klubem skeptiků SISYFOS mu byla udělena za rok 2010 negativní cena Bludný balvan za pseudovědeckou interpretaci zážitků blízkosti smrti.[7]

Dalším významným badatelem je Jeffrey Long, onkolog, který v knize Dôkazy o živote po smrti[1] publikoval výsledky dosud nejrozsáhlejšího výzkumu od 613 lidí, kteří prožili tento zážitek. Také založil Nadaci na výzkum prožitků blízké smrti (Near Death Experience Research Foundation - NDERF) a její webovou stránku, kde je také dotazník pro lidi s tímto zážitkem a mnoho popsaných prožitků.[8]

Dr. Eben Alexander je dalším vědcem, neurochirurgem, který sám tento zážitek prožil a popsal ho v knize Jaký je život po životě.[9] Na tuto knihu napsal svou reakci skeptik Sam Harris.[10]

Dalšími badateli jsou například Paul Perry, Bruce Greyson, Kenneth Ring, Pim van Lommel.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b LONG, Jeffrey. Dôkazy o živote po smrti. Bratislava : Ikar, 2013. ISBN 9788055135144. S. 11.  
  2. MAURO, James. Bright lights, big mystery. Psychology Today. , roč. 1992.  
  3. http://www.nderf.org/NDERF/Media/Media%20WriteUp.htm
  4. LONG, Jeffrey. Dôkazy o živote po smrti. Bratislava : Ikar, 2013. ISBN 9788055135144. S. 12.  
  5. MOODY, Raymond.Život po životě. Praha : Knižní klub, 2010.
  6. MOODY, Raymond / PERRY, Paul. Doteky věčnosti. Praha : Knižní klub, 2011.
  7. Bronzový Bludný balvan 2010 pro Dr. Raymond A. Moody jr. za pseudovědeckou interpretaci zážitků blízkosti smrti
  8. http://nderf.org/
  9. EBEN, Alexander. Jaký je život po životě. Praha : Fortuna Litera, 2013.
  10. http://www.samharris.org/blog/%20item/science-on-the-brink-of-death

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]