Naražení na kůl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ilustrativní obrázek ukazující naraženého na kůl

Naražení na kůl je pomalý a velmi bolestivý způsob vykonání trestu smrti, používaný v minulosti pro potrestání těch nejzávažnějších zločinů.

Technika[editovat | editovat zdroj]

Odsouzený je svlečen a svázán. Pak je mu do řitního otvoru zaveden zaostřený dřevěný kůl a ten je i s odsouzencem svisle postaven. Odsouzený se pak vlastní vahou pomalu nabodává na hrot a nakonec zemře vykrvácením, což může trvat dosti dlouho. Někdy býval odsouzenec na kůl doslova navlečen tak, že mu k nohám přivázali pár koní nebo jiných zvířat a nechali je jít s tělem proti kůlu. V některých případech se používal kůl s tupou špičkou, který odsouzence usmrtil pomaleji a celý trest byl tedy ještě krutější. Uvádí se, že agónie mohla trvat v extrémních případech i tři dny, zpravidla však "jen" několik hodin. Někdy býval tento trest kombinován s upálením nebo zastřelením šípy, což utrpení poněkud zkrátilo.

Historické užití[editovat | editovat zdroj]

Ve střední, západní a severní Evropě se tento trest sice neužíval, ale ve východní Evropě, na Balkáně a v celé Asii byl velmi rozšířený po celý středověk a v Asii i ve starověku.

Evropa[editovat | editovat zdroj]

Z evropských zemí se narážení nejvíce používalo v průběhu středověku a raného novověku v Rusku, Polsku, Uhrách a na Balkáně. Patrně se sem rozšířilo druhotně z Asie s nájezdy Mongolů, Tatarů a Turků. V Rusku bylo narážení na kůl legální formou trestu smrti za vlády cara Ivana Hrozného, který tak trestal především své politické odpůrce. V dnešním Rumunsku byla tato forma trestu smrti velmi rozšířena v 15. století za vlády knížete Vlada Draculy, který proto získal přízvisko Tepes, což rumunsky znamená Napichovač. Podobně jako Ivan Hrozný také on používal tento trest jako nástroj zastrašování a politického teroru. Také Uhry a Polsko tento trest používaly po většinu středověku a raného novověku hlavně pro zrádce, povstalce a dezertéry. V Českých zemích se tento trest pokoušel pod uherským vlivem zavést král Vladislav II. Jagellonský, ale zde se setkal s odporem. Tento trest údajně používala při pronásledování Židů i španělská inkvizice v 15. a 16. století.

Asie a Afrika[editovat | editovat zdroj]

20. století[editovat | editovat zdroj]

Jugoslávští partyzáni za II. světové války údajně naráželi na kůly zajaté ustašovce. Ještě roku 1946 byl tímto způsobem v Novém Sadu popraven maďarský válečný zločinec generál Ferenc Szombathelyi. Za vietnamské války takto bojovníci Vietkongu zabíjeli zajaté americké vojáky. Rudí Khmerové za svého teroru v 70. letech 20. století v Kambodži používali mezi jinými barbarskými způsoby poprav i naražení na kůl.

Osoby popravené naražením na kůl (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Fikce[editovat | editovat zdroj]

Henryk Sienkiewicz v románu Ohněm a mečem líčí, jak polští vojáci v 17. století narazili na kůl zajatého kozáka Doňce. V jeho dalším románu Pan Wolodyjowski i v jeho zfilmované verzi je naražením na kůl potrestán zrádný Azja, syn Tuhaj Bejův.

V různých hororech je probodení kůlem prostředkem k ničení upírů.