Tomáš Baťa
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tomáš Baťa (3. dubna 1876 Zlín – 12. července 1932 Otrokovice) byl spolu s bratrem Antonínem ml. a sestrou Annou, zakladatelem obuvnické firmy Baťa a jeden z největších podnikatelů své doby. Zavedl mnohé nové myšlenky ve výrobě a prodeji svých výrobků, kterými dokázal ovlivnit množství budoucích ekonomů. Jeho postupy a technologie byly na tehdejší podnikání revoluční a jsou sále užívány jako příklady top managementu. Pro svoji firmu dokázal vybudovat město Zlín.
Obsah |
[editovat] Dětství
| Příbuzenstvo | |
|---|---|
| bratr | |
| nevlastní bratr | |
| syn | |
Tomáš Baťa pocházel z rodiny, která se po staletí zabývala ševcovstvím. První zmínka o ševci jménem Baťa je z roku 1667. Tomáš, třetí dítě svého otce Antonína Bati, se narodil 3. dubna 1876 ve Zlíně. Ve věku 10 let mu zemřela matka. O 2 roky později se jeho otec rozhodl znovu oženit a zároveň přestěhovat rodinu a živnost do Uherského Hradiště. Tomáš začal navštěvovat jinou základní školu, kde se místo českého jazyka vyučoval jazyk německý.
[editovat] První řemeslnické krůčky
Už v raném věku 12 let se začal zajímat o řemeslo. A to nejen, jak boty vyrábět, ale taky jak je co nejlépe prodat. V té době už v podstatě ovládal vše, co mu k živnosti ševce postačovalo. Ve 14 letech odešel mladý Tomáš z domova. Proti vůli svého otce odjel do Prostějova, kde pracoval u firmy Fäber, vyrábějící ševcovské stroje. Tam se velmi zajímal o stroje ulehčující a zrychlující práci ševců. Brzy však dostal výpověď, protože se jeho zaměstnavatelé obávali konkurence. Tomáš se vrátil do otcovy dílny, ale po vzájemné neshodě odjel bez peněžních prostředků do Vídně za svou sestrou Annou. Ta mu finančně vypomohla a mladý Tomáš začal podnikat na vlastní pěst ve vlastní dílně. Jeho horlivost po zisku byla ovšem záhy ukončena neznalostí tamějšího trhu. Navíc neměl úřednické povolení vykonávat řemeslo. Proto se v doprovodu svého otce vrátil zpět do Uherského Hradiště, kde se stal obchodníkem.
[editovat] Těžké podnikatelské začátky
V roce 1894 se nechali Tomáš, bratr Antonín a sestra Anna, vyplatit svým otcem z rodinného podniku. Od své zesnulé matky dostali věno 800 zlatých, se kterým ve Zlíně založili obuvnickou živnost, ohlášenou na nejstaršího sourozence Antonína Baťu ml.. Podle tehdejších norem nebyl Tomáš ještě plnoletý. Zpočátku vyráběli valašskou prošívanou houněnou obuv na symetrickém kopytě. (Jde o stejný tvar kopyta pro levou i pravou nohu). Při její výrobě využívali především práce domácích dělníků. Zaměstnávali okolo 10 dělníků, kteří museli pracovat fixní pracovní dobu, za kterou dostávali pravidelnou týdenní mzdu. Tento způsob řízení podniku byl na tu dobu velice neobvyklý, ale také velmi průkopnický.
V létě 1895 byl veškerý jejich majetek zastaven na splátky a směnky, které už nebylo možné platit. Začaly jim hrozit žaloby ze stran věřitelů. Přišla krize a Baťovi zjistili, že jsou na dně. Když Antonín odešel na vojnu, tak se Tomáš ujal vedení podniku. Pokusil se zbavit dluhů a to způsobem, který sám popisuje těmito slovy:
„Brzy si mne práce podrobila celého. Všechno požehnání mého života počalo se tohoto dne. Pochopil jsem svoji pošetilost v napodobování lenošných lidí, ať pánů či nepánů. Vykonáváním všech dělnických prací našel jsem cesty, které vedly k úspoře materiálu i zjednodušení dělníkovy práce… Suroviny nosil jsem na zádech z otrokovického nádraží od půlnočního vlaku, deset kilometrů od Zlína. Do rána jsem s jedním dělníkem nakrájel materiál a ráno vydal dělníkům. Dělníci pracovali ve dne v noci, až bylo dílo hotovo. Pak zase dělníci vyspávali a já jel v noci odvézt zboží, dovézt novou surovinu a i peníze na výplatu… Sám jsem nakupoval materiál, sám jej pořezal nebo střihal, sám rozdělil mezi dělníky, sám přijal a prohlédl pár po páru, sám vyplatil dělníky, sám provedl všechno knihování a vyúčtováni…“
[editovat] Léta rozkvětu firmy
Do léta 1896 se Tomáš dluhů zbavil. Brzy nato však měla firmu postihnout další pohroma. Firma Koditsch a spol., u níž měli všichni ševci, včetně Baťových, uloženy směnky, zkrachovala. Firmu Tomášova otce to zruinovalo. Tomáš se ovšem nechtěl vzdát. Přišel s inovacemi, které měly tuto situaci vyřešit. Rozhodl se začít šít boty z plátna. Plátno bylo mnohem levnější a dostupnější, než pravá kůže. O tzv.„baťovky“ (plátěné boty s koženou podešví a elegantní špičkou z pravé kůže) začal být díky reklamě obrovský zájem. Výroba se rozjížděla ve velkém, proto Baťa zakoupil v Německu první šicí stroje s ručním pohonem.
V roce 1897 byly všechny dluhy zaplaceny. Po dokončení stavby železniční sítě z Otrokovic do Vizovic, postavil Tomáš svou první výrobní halu. Zaměstnal kolem 40 dělníků a 20 šiček. Postupem času odkoupil další pozemky na území města Zlína, kam začal rozšiřovat firemní infrastrukturu. Firma A. Baťa byla v rozkvětu, ale její zakladatel a bratr Tomáše, Antonín Baťa ml. vážně onemocněl tuberkulózou. Proto se hlavou a vlastníkem firmy stal Tomáš Baťa a firmu přejmenoval ke dni 1.8.1900 na veřejnou společnost T&A Baťa. Hlavní činnost byla výroba plátěné a houněné obuvi.
Nesmíme také zapomínat na sestru obou bratrů Annu Baťovou. O co méně se o ní hovoří, o to více se zasloužila o prosperitu fy BAŤA. Převzala od bratrů ekonomiku firmy a svým přístupem neumožnila zbytečnému plýtvání či nekoncepčnímu rozhazování získaných finančních prostředků.
[editovat] Za zkušenostmi do USA
V roce 1904 přenechal Tomáš Baťa na čas vedení podniku účetnímu Štěpánkovi a rozhodl se odjet do Ameriky, získat nové zkušenosti se způsoby řízení organizace práce, výplaty zaměstnanců, uskladnění polotovarů pro výrobu obuvi. Z USA přijel po více než roce a do Zlína s sebou přivezl nejen nové plány výstavby továrních budov i nadšení pro americký směr managementu. Objednal též nové výkonnější stroje přímo z USA. Po svém návratu začal také Baťa stupňovat požadavky na dělníky: za špatně provedenou práci jim udílel pokuty ve formě srážek ze mzdy. Nepřistoupil na požadavky sociálně-demokraticky orientované odborové organizace, následkem čehož se uskutečnila stávka zaměstnanců. Baťa nastalou situaci vyřešil výpověďmi pro všechny stávkující a na jejich místo přijal nové, nekvalifikované pracovníky.
[editovat] Léta v čele firmy
V roce 1908 zemřel těžce nemocný Antonín Baťa a sestra Anna Baťová se provdala. Tomáš definitivně zakotvil v čele firmy T&A Baťa, jejímž hlavním cílem se stala výroba lehkých baťovek. V roce 1910 bylo v podniku zaměstnáno asi 350 dělníků, denně se vyrobilo více jak 3000 párů bot. S rostoucím objemem produkce rostla také imigrace nových pracovních sil. Nastal problém, kam všechny dělníky ve Zlíně ubytovat. Proto Baťa začal s výstavbou tzv. Baťových domků, z typických červených pálených cihel. Spolu s nimi vznikly ve Zlíně další budovy, které dnes tvoří charakteristickou architekturu celého města. V roce 1912 přešly obuvnické dílny na výrobu celokožené obuvi. Byly také prováděny opatření k prohloubení racionalizace a intenzifikace práce. Firma, uzavírala s dělníky pracovní smlouvy, podle nichž dělníkům, kteří nedosáhli předepsaného pracovního výkonu, účtovala k náhradě tzv. ztráty na režiích. Jinak byli dělníci pokutováni za nedostatečně a špatně provedenou práci. V témže roce se Tomáš Baťa oženil s dcerou správce vídeňské dvorní bibliotéky, Marií Menčíkovou. Po 2 letech přišel na svět jeho jediný syn Tomáš II.
[editovat] Válečné období
Hned na začátku první světové války dostala firma zakázku na výrobu 50 000 párů vojenských bot, tzv. bagančat. Počet pracovníků i denní pracovní výkon rychle rostly. Stovkám mužů se pomocí práce v továrně podařilo vyhnout se povolávacím rozkazům, protože firma vyráběla pro rakousko - uherskou armádu. K válečným poměrům patřilo také to, že v podniku pracovala skupina ruských válečných zajtců. Od roku 1914 do roku 1918 se počet Baťových zaměstnanců zvýšil desetinásobně. Na konci války činila denní výroba téměř 6 000 párů obuvi a odhaduje se, že polovina armádních bot byla právě odsud. Byla zřízena vlastní koželužna a zakoupeny velkostatky pro zásobování dřevem a potravinami pro zaměstnance. Vlastní výrobou surovin firma ušetřila na nákladech. Ze stejného důvodu začala otevírat vlastní prodejny nejen ve Zlíně, ale po celém státě: v Praze, v Liberci, ve Vídni, v Plzni a dalších městech.
[editovat] Poválečná krize
Bezprostředně po skončení války byla firma postižena odbytovou, výrobní a finanční krizí, způsobenou ztrátou válečných dodávek, stagnujícím zahraničním obchodem a sníženou koupěschopností obyvatelstva. Na konci roku 1918 začala firma tuto krizi řešit tím, že zřizovala osobní účty svým zaměstnancům z jejich vlastních mezd a vkladů. Tato konta byla úročena 10% úrokovou mírou. Tyto naspořené peníze byly použity jako investice do provozního kapitálu. Ačkoliv zaměstnanci si po udání důvodu mohli tyto účty vybrat. Toto řešení krize mělo jen dočasný charakter. V roce 1919 se začalo v Baťových závodech stávkovat. Baťa již nemohl tuto stávku potlačit, tak nechal založit odborové organizace, kam si mohli dělníci volit své zástupce. Krize vyvrcholila o rok později, kdy došlo k celonárodní dělnické stávce. To zapříčinilo vznik Komunistické strany Československa. Tovární sklady byly zaplněny zbožím, v něm uložený kapitál se nehýbal a chyběl. Proto se Tomáš Baťa rozhodl k odvážnému a důmyslnému kroku. Dvakrát snížil cenu obuvi, čímž chtěl vyprodat sklady. Nakonec snížil ceny o 50% a mzdy o 40%. Pracovníkům to vykompenzoval tím, že jim poskytl určité slevy (např. 50 % zlevnění zboží ve firemním konzumu). Poloviční ceny působily jako magnet na zákazníky. Zásoby bot se výborně prodávaly a Baťa inkasoval deflací drahocenně zhodnocené peníze. Tímto opatřením prorazil krizové sevření, a jeho levné boty začaly ovládat trh. Čtyři písmena BAŤA se staly všudypřítomným symbolem odvážného a úspěšného podnikání. V roce 1923 měla síť prodejen Baťa již 112 poboček. V témže roce se Baťa rozhodl kandidovat ve volbách do obecního zastupitelstva na post starosty města Zlína, s heslem „Chci pracovat pro všechny. Bojovat proti bídě.“. Volby vyhrál.
[editovat] Plánovité hospodářství
Noví dělníci, kteří do Zlína přicházeli ve dvacátých a třicátých letech 20. století za prací, byly většinou zařazeni na stavby železnic a silnic v okolí Zlína. Zpravidla za stravu a ubytování. Pokud se osvědčili, byli okamžitě přijati na pracovní smlouvu do hlavní výroby, případně nastoupili dle vlastní specializace - stavaři, elektrikáři, chemici, atd. do dalších, nově tvořících se provozů firmy. Ti nejlepší z celého podniku měli možnost po pracovní době navštěvovat Baťovu školu práce k získání vyšší kvalifikace, vyšší odbornosti, mohli se věnovat výuce cizích jazyků. To vše vedlo postupně k získávání řídících a manažerských funkcí jak v Československu, tak i v nově zakládaných pobočkách po celém světě.
- „Konejme jen takovou práci, která slouží veřejnosti. Obchod je služba lidu. Čím důkladněji pochopí obchodník tuto pravdu, tím více bude rozšiřovat okruh lidí, kteří budou stát o obchodní spojení.“
Baťa se začal v roce 1924 orientovat na zahraniční obchod. V zahraničí budoval obchodní síť prodejen. Prodával za ceny pod cenovou úrovní konkurence, čímž ji dokázal likvidovat. Výroba vzrůstala, na konci roku 1925 pracovalo v Baťově koncernu 5 200 zaměstnanců. V prvním sestaveném desetiletém plánu předpovídal denní výrobu 100 000 párů bot, ale tento plán byl po roce překonán téměř o dvojnásobek. Proto se začaly tvořit roční plány, které v sobě zahrnovaly plány veškerých oddělení výroby. Ty byly dále rozděleny na týdenní plány a ty pak na denní programy. Tudíž na každý den byl stanoven přesný obrat, kterého muselo být dosaženo.
[editovat] Samosprávné dílny
Další revoluční inovací bylo vytvoření hospodářských jednotek, které měly vlastní účet zisků a ztrát. Tyto Samosprávné dílny tvořily základní buňku celého podniku. V čele stál mistr, který za vše nesl zodpovědnost. Každé oddělení a každá dílna, v pravém smyslu slova, kupovala ve výrobním procesu od předcházejícího oddělení zboží, které po zpracování zase prodávala následujícímu oddělení. Na tento systém navazoval systém správních budov, který fungoval na podobném principu.
[editovat] Systém mezd
Tomáš Baťa užíval čtyři základní druhy mezd:
- pevná mzda – brali technicko-hospodářští a administrativní pracovníci
- individuální úkolová mzda – dostávali dělníci na některých speciálních postech
- kolektivní úkolová mzda – pro dělníky v dílnách
- mzda účasti na zisku – pobírali někteří vedoucí pracovních úseků
Typická je také Baťova cena, která skoro vždy končila devítkou. Jednoduše 999 Kč vypadá opticky lákavěji, než 1000 Kč, přitom jde o rozdíl pouhé jedné koruny.
[editovat] Expanze podniku
V letech 1926–1928 vzrostl export obuvi a firma Baťa ovládala více než polovinu československého vývozu. Ve firmě došlo k zavedení pásové výroby, která byla používána v závodech Henryho Forda. Produktivita práce vzrostla o 75% a počet zaměstnanců o 35%. Čistý obrat firmy činil 1,9 miliardy Kčs. Koncem roku 1928 tvořila továrna komplex 30 budov. Koncern se rozrůstal a Baťa začal navíc podnikat do dalších sfér hospodářství (gumárenský, chemický, textilní, dřevařský průmysl). Vytvořil celou řadu výchovných i vzdělávacích organizací (Baťova škola práce). Roku 1931 se rodinný podnik změnil na akciovou společnost se základním kapitálem 135 000 000 korun a začaly vznikat dceřiné společnosti po celém světě, továrny v Německu, Anglii, Holandsku, Polsku a mnoha dalších zemích. Ve Zlíně vzniklo vlastní filmové studio, které se zabývalo natáčením reklam na obuvnické výrobky. Později se ze studia staly známé Filmové ateliéry Kudlov. Ve Zlíně se v třicátých letech, po tragické smrti T.Bati, budovaly další významné stavby. Nevlastní bratr Tomáše Bati, Jan Antonín Baťa, který převzal na základě závěti celou firmu Baťa, pokračoval v rozvoji firmy. Mezi významné stavby z té doby např. patří Velké kino, v té době největší kino ve střední Evropě, Hotelu (nyní hotel Moskva), domovů pro ženy a muže, Domu umění, tzv. Baťova kanálu - rozšíření a prodloužení vodní cesty až do Otrokovic s částečným využitím i řeky Moravy, (každý den na stavbě pracovalo na 800 dělníků, práce se prováděli ručně, bez použití mechanizace), výstavba rodinných domků na Lesní čtvrti atd. Další významná stavba Baťův mrakodrap (1938) - nesl přívlastek "nejvyšší betonová stavba Evropy". Mrakodrap byl správním a administrativním centrem podniků Baťa. Po druhé světové válce administrativním a řídícím centrem podniků Svit. Dnes, po rozsáhlé rekonstrukci, zde sídlí krajský úřad Zlínského kraje.
[editovat] Tragická smrt
12. července 1932 Tomáš Baťa zahynul spolu se svým pilotem Jindřichem Broučkem při letecké nehodě, když ve svém osobním letadle letěl do Švýcarska, aby se zúčastnil otevření nové pobočky (v té době měla firma Baťa pobočky již ve více než 60 státech). Startoval z firemního letiště v Otrokovicích za husté mlhy. Havarovali těsně po startu ještě na pozemku firmy. Na pohřbu Tomáše Bati pronesl smuteční řeč jeho nevlastní bratr a nástupce ve firmě Jan Antonín Baťa. Zde je ukázka jeho smuteční řeči:
- „Spolupracovníci! Padl… Nejlepší z nás padl, oběť naší práce. Naše velká pracovní rodina ztratila svého zakladatele, budovatele a vůdce. Tělu svého vůdce vzdáváme dnes poslední poctu. Jeho duch však zůstává mezi námi, uprostřed jeho a našeho díla, protože ten duch žije v nás: duch jeho práce, jeho nadšeni, jeho obětavost a píle zůstane nám pro věky příkladem. Pracujeme společně na velkém díle. Toto dílo nám odkázal zesnulý Tomáš Baťa ve své závěti…“
[editovat] Literatura
- Bohumil Léhar: Dějiny Baťova koncernu, Státní nakl. politické literatury, Praha 1960
- Miroslav Ivanov: Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše, nakl. Lípa, Vizovice 1998
- Eva Dvořáková: Batismus a Baťovci, Krajské nakl. Gottwaldov, Gottwaldov 1960
- Josef Vaňhara: Příběh jednoho muže a jednoho města, vlastní vydání, Zlín
- Milan Zelený: Cesty k úspěchu - trvalé hodnoty soustavy Baťa, nakl. Čintámani, LOL
