Baťův kanál

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Baťův kanál
Baťův kanál – plavební komora Spytihněv
Baťův kanál – plavební komora Spytihněv
Základní informace
Délka toku 52 km
Světadíl Evropa
Pramen
Otrokovice
Ústí
Rohatec
Protéká
ČeskoČesko Česko (Zlínský, Jihomoravský kraj), SlovenskoSlovensko Slovensko (Trnavský)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Černé moře, Dunaj, Morava
Poznámka Souřadnice: 48°57′24″ s. š., 17°22′39″ v. d.

Baťův kanál neboli Průplav Otrokovice-Rohatec je historická vodní cesta vybudovaná v letech 19341938 v délce 52 km, která spojovala OtrokoviceRohatcem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pokusy o splavnění řeky Moravy se datují do poloviny 17. století, kdy se poprvé začalo hovořit o jejím propojení s řekou Odrou. Finanční potíže však tomuto pokusu zamezily, stejně jako pokusům v následujících 150 letech. Dne 11. června 1901 byl vládou přijat vodocestný zákon, který počítal s vybudováním Dunajsko-oderského průplavu v následujících dvaceti letech, ale veškeré započaté práce zhatila první světová válka.

Vznik Československé republiky obnovil zájem o vodohospodářské otázky, ale byl brzy utlumen jinými potřebami nově vzniklého státu. V roce 1927 přešly kompetence o splavnění řeky Moravy z ministerstva veřejných prací na ministerstvo zemědělství, které prosazovalo úpravy koryt řek také kvůli melioračním účelům. V této době si Tomáš Baťa uvědomil důležitost splavnění Moravy a následného vybudování Dunajsko-oderského průplavu k jednoduššímu a levnějšímu spojení se světovými trhy. Baťa využil svého vlivu, aby v připravovaném vodocestném zákoně bylo na splavnění Moravy pamatováno a také v roce 1930 publikoval brožuru Základ pro úpravu vodního hospodářství na Moravě, ve které vyslovil myšlenku, že „problém usplavněné řeky Moravy není problémem lokálním, … neboť usplavněním Moravy přiblížíme se k uskutečnění spojení tří největších středoevropských řek Labe, Dunaje a Odry …“ O rok později argumentoval, aby úpravami řeky Moravy byly odstraněny hrozby veder nebo povodní a bylo možno využít vodní cestu k dopravě a pohonu. Tragická smrt zakladatele podniku v červenci 1932 nezabránila firmě Baťa v prvních pokusech plavby nákladního člunu na řece Moravě. V roce 1934 sjednala firma Baťa dohodu se státními úřady, které preferují zavlažování a meliorace. Po vzoru Holandska a Francie má vzniknout malý průplav, který bude financován takto: 9 milionů zaplatí firma Baťa, 7 milionů poskytne ministerstvo sociální péče (místo na podporu v nezaměstnanosti tyto peníze půjdou na mzdy), 18 milionů na meliorace a závlahy se převede z kompetence ministerstva zemědělství.

Zemský úřad v Brně zahájil stavbu plavebního a závlahového kanálu v říjnu 1934. Po výkopových pracích následovala již v roce 1936 výstavba plavebních komor a v letních měsících roku 1937 budování vodního díla vrcholilo, když vedle původního řečiště byly připraveny vyhloubené kanály. Do kanálu na trase SpytihněvStaré Město bylo řečiště převedeno koncem července 1937. V Otrokovicích dělníci vybudovali přístaviště a 760 metrů dlouhý kanál, kterým mohly lodě přivážející hnědé uhlí z dolu Tomáš v Ratíškovicích proplout až do objektu továrny. První polovina roku 1938 se nesla ve znamení dokončovacích prací a koncem června se konala první 10 km zkušební plavba zatížené motorové lodi. Po úspěšné zkoušce byla 1. července 1938 za účasti četných hostů provedena zkušební plavba z Baťova do Uherského Ostrohu a tato část kanálu byla odevzdána k obhospodařování Baťovým závodům. K těmto účelům vznikla akciová společnost Morava, moravská plavební akciová společnost, jejímž předmětem bylo:

- provozovat za příčinou dopravy zboží a osob plavbu po řece Moravě v úseku Otrokovice – Hodonín (není dovoleno bez souhlasu poštovní správy dopravovat po živnostensku balíkové služby)

- služba vlečná

- zakládat a provozovat veřejná skladiště a překladiště

- kupovat, najímat nebo jinak získávat, stavět, opravovat a prodávat lodi a jiné dopravní prostředky a příslušné stroje

- stavět vodní díla, zavodňovací kanály, zakládat nové podniky, které sledují tyto cíle

- činit jakákoli opatření, která by napomáhala společnosti k dosažení jejich účelů a podnikat cokoli, co by souviselo s dopravou a sloužilo zájmům společnosti

V říjnu 1938 kanál bez viditelné újmy přečkal velikou povodeň, a tak mohl být v pátek 2. prosince 1938 otevřen. První cestu vykonal motorový člun s vlečnou lodí, jehož posádka měla za úkol dovézt prvních dvě stě tun ratíškovického lignitu. V letních měsících roku 1939 začaly pravidelné výletní projížďky na lodi „Mojena“. Akciová společnost Morava v letech 1943-1945 nevyvíjela činnost a po skončení druhé světové války byla hned v první polovině května dána pod národní správu společně s celou firmou Baťa. Válečná léta vodní cestu těžce poznamenala, když škody přesáhly 10 milionů korun. S opravami se započalo v roce 1946 a protáhly se až do následujícího roku. V polovině padesátých let nový provozovatel Stavosvit Gottwaldov nepokračoval v dopravě uhlí do elektrárny, ale zabýval se pouze přepravou stavebních materiálů, což se projevilo jako nerentabilní. Svůj význam ztratily i závlahové kanály, neboť družstevně rozoraná pole jejich služeb nevyužívala. Provozovatel Průmyslové stavby Gottwaldov v roce 1961 zastavil provoz na vodní cestě, během dalšího roku rozprodal lodní park a neudržovaný Baťův kanál i jeho zařízení takřka třicet let chátraly.

První pokus o oživení kanálu se objevil v roce 1989, ale první loď na kanál vyplula až v květnu 1995. Ve stejném roce vznikla Agentura pro rozvoj turistiky na Baťově kanálu, která dodnes sdružuje obce, přispívající ke zpřístupnění této přírodní a technické památky. Roku 2002 vznikla obecně prospěšná společnost Baťův kanál, která se podílí na organizaci provozu, provozuje informační centrum a podporuje podnikatele, jejichž aktivity souvisejí s rozvojem turistického ruchu podél kanálu.

Baťův kanál dnes[editovat | editovat zdroj]

V dnešní době je téměř celá vodní cesta v délce 52 km opravena, zprovozněno 13 plavebních komor a umožněna jak pravidelná, tak i turistická vodní doprava mezi OtrokovicemiPetrovem, případně Skalicí (Slovensko). Turisté mohou využívat 8 přístavů a 16 přístavišť. Díky stavbě slovenského přístavu Skalica se stal Baťův kanál mezinárodní vodní cestou. V úpravách vodní cesty bude pokračováno s cílem dovést ji až do HodonínaKroměříže (tzv. Hanácké Athény). Vodní cesta částečně vede po řece Moravě, jinak uměle vyhloubenými kanály s řadou pohyblivých jezů, plavebními komorami (14) a dalšími vodními stavbami. Na trase je celkem 23 mostů. Pod mosty byly vybudovány podchody (ochozy s okovaným sníženým zábradlím, přes které se táhla lana ke člunům).

Na trase byla řada unikátních technických zařízení, např. výklopník uhlí mezi RohatcemSudoměřicemi, lanovka pro přetahování člunů přes Moravu ve Vnorovech apod. U každé plavební komory byl postaven typický „baťovský“ domek pro obsluhu. Pozůstatky těchto památek, z nichž část je nyní rekonstruována, umožňují poznat technický um našich předků.

S využitím říčních úseků Baťova kanálu, které odpovídají svými parametry provozu větších lodí, se počítá při výstavbě vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe. Provoz na Baťově kanálu by zůstal zachován a díky vodnímu koridoru D-O-L bude napojen na síť evropských vodních cest.

Jednotlivé úseky[editovat | editovat zdroj]

Baťův kanál – loď Morava pod plavební komorou Spytihněv

Rozdělení vodní cesty je následující: 27 km po řece Moravě a 24,8 km po Baťově kanálu. Dříve byla možná ještě plavba 1 km po řece Dřevnici. Jednotlivé úseky ve směru proti proudu:

km začátek úseku konec úseku typ úseku délka úseku
0,837 Přístav Skalica PK Vnorovy II Baťův kanál 12,157
12,994 PK Vnorovy II PK Vnorovy I řeka Morava 0,231
13,225 PK Vnorovy I PK Veselí n/M Baťův kanál 4,829
18,054 PK Veselí n/M PK Staré Město řeka Morava 17,993
36,047 PK Staré Město PK Spytihněv Baťův kanál 7,830
43,877 PK Spytihněv Jez Bělov řeka Morava -
Baťův kanál u Veselí nad Moravou

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Baťa, Tomáš: Základ pro úpravu vodního hospodářství na Moravě. Zlín 1930.

Karkošková, Alena: Baťův plavební kanál. Zlínsko od minulosti k současnosti, 1999, roč. 16, s. 157-174.

Smutná, Kateřina: Závlahový a plavební kanál Otrokovice-Rohatec z období 1934-1938. Jižní Morava, 1989, roč. 25, sv. 28, s. 265-268.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]