Otrokovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Otrokovice
Baťovy domky v Otrokovicích

Baťovy domky v Otrokovicích

znak obce Otrokovicevlajka obce Otrokoviceznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0724 585599
kraj (NUTS 3): Zlínský (CZ072)
okres (NUTS 4): Zlín (CZ0724)
obec s rozšířenou působností: Otrokovice
pověřená obec:
historická země: Morava
katastrální výměra: 19,61 km²
počet obyvatel: 18 327 (1. 1. 2013[1])
nadmořská výška: 190 m
PSČ: 765 02
zákl. sídelní jednotky: 18
části obce: 2
katastrální území: 2
adresa městského úřadu: Městský úřad Otrokovice
nám. 3. května 1340
765 02 Otrokovice
starosta / starostka: Mgr. Jaroslav Budek
Oficiální web: http://www.otrokovice.cz
E-mail: radnice@muotrokovice.cz

Otrokovice
Red pog.png
Otrokovice
Otrokovice, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Otrokovice (v letech 19391946 Baťov, 19601964 Otrokovice-Kvítkovice, německy Otrokowitz) jsou druhé největší město v okrese Zlín ve Zlínskem kraji, leží 10 km jihozápadně od Zlína na soutoku Moravy a Dřevnice. Místní části, někdejší samostatné vesnice, jsou Otrokovice a Kvítkovice. Žije zde přes 18 tisíc obyvatel.

Leží na rozhraní tří moravských národopisných regionů - Slovácka, Valašska a Hané. Střídavě bývá řazeno ke všem uvedeným regionům. Jeho přiřazení k Hané je dáno tím, že původní obce, z nichž město vyrostlo, byly hanácké. Ovšem podle převládajícího slováckého nářečí (dle Ústavu pro jazyk český) je možno město řadit též ke Slovácku. Od roku 1933 se pro celé město začalo neoficiálně používat pojmenování Baťov.[2] K právnímu zakotvení tohoto názvu došlo však až v červnu 1939. Název Baťov byl odebrán v roce 1946.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Socha Tomáše Bati v otrokovickém parku

Archeologické nálezy objevené v katastru města svědčí o tom, že toto území je osídleno už od mladší doby kamenné. První písemná zmínka o Otrokovicích je obsažena v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka (nové historické bádání ji datuje rokem 1141). Až do poloviny 14. století byly Otrokovice církevním majetkem, pak přešly do rukou světských a byly poznamenány jak léty sporů mezi feudálními rody, tak obdobím rozkvětu, kdy tu začaly růst usedlosti a grunty a rozvíjelo se rybníkářství. Asi roku 1576 byla v Otrokovicích postavena tvrz, která se stala centrem menšího panství vyděleného z Malenovic. To zaniklo ve 2. polovině 17. století přikoupením k velkému rottalovskému dominiu Napajedla. Ve 2. polovině 18. století byla tvrz nahrazena loveckým zámečkem a v jeho sousedství vznikla novostavba mohutné barokní sýpky.

V 19. století patřily Otrokovice a Kvítkovice do oblasti východní Hané. Jednalo se o poslední hanácké obce, neboť sousední Malenovice již k regionu Hané nepatřily. Podle soupisu obyvatel měly roku 1843 Otrokovice 804 obyvatel a Kvítkovice 363. V roce 1841 byla vybudována železniční trať pojmenovaná tehdy jako Severní dráha císaře Ferdinanda, která vedla z Vídně přes Břeclav a Ostravsko do Bochni v dnešním Polsku. Železniční zastávka však byla v Otrokovicích zřízena až v roce 1882. Roku 1899 byla do provozu uvedena přípojná lokální trať Otrokovice-Zlín-Vizovice.

Společenský dům

V roce 1930 rozhodl koncern Baťa s ohledem na nedostatek vody a dopravní komplikace ve Zlíně o vybudování pobočného závodu v Otrokovicích.[4] Pro výstavbu byly vybrány pozemky zvané Bahňák a Menšov u řeky Moravy na hlavní železniční trati Přerov – Břeclav. Výstavba sídliště byla zahájena v září 1930 podle urbanistického plánu Františka Lydie Gahury. V tomto plánu je také poprvé uveden název Baťov, zprvu jen pro firemní čtvrť[5]. Prvních osm továrních objektů bylo postaveno v roce 1931.[6] Pracemi na Bahňáku byl pověřen Jan Antonín Baťa. Problém jak zvednout terén kvůli podmáčenému terénu, vyřešil zcela originální myšlenkou, která se stala později i spouštěčem udělení titulu doctor honoris causa. Šlo o metodu splavování zeminy z kopce Tresný na protějším břehu řeky Moravy proudem vody dřevěným korytem až na místo stavby. V následujícím období je realizována další výstavba. Na volné ploše je zřízeno také hlavní letiště pro Zlín. V červenci 1932 zde nedlouho po startu zahynul při leteckém neštěstí šéf koncernu Tomáš Baťa. To také vyvolalo zájem koncernu na oficiální zavedení názvu Baťov pro celé město, což bylo uskutečněno v roce 1939.[3] Do roku 1944 bylo postaveno 409 domů s 689 byty, v nichž bydlelo tři tisíce zaměstnanců.[7] Ředitelem zdejších Baťových pobočných závodů (BAPOZ) byl chvíli i švagr Jana Antonína BatiJosef Hlavnička.[2] V roce 1938 je uveden do provozu Baťův plavební kanál, jehož severní vyústění bylo v přístavu v areálu továrny. Další baťovské projekty však zpomalila nebo zastavila válka. Po druhé světové válce byl BAPOZ znárodněn, v plánované výstavbě se nepokračovalo.[8] V roce 1946 byl městu navrácen název Otrokovice.[3] Označení Baťov se však nadále neoficiálně používá pro čtvrť Bahňák.

Ke spojení Otrokovic a Kvítkovic došlo v roce 1960. Roku 1964 byly Otrokovice povýšeny na město.

V 70. a 80. letech 20. století došlo k dalšímu výraznému zásahu do života města. V důsledku mohutné bytové výstavby opět podstatně vzrostl počet obyvatel, tentokrát na více než dvojnásobek. Z Otrokovic se stalo dvacetitisícové město. Tato změna zároveň znamenala faktickou likvidaci původních Otrokovic - nové paneláky se stavěly přímo v centru města, na území bývalé vesnice Otrokovice. Tradiční zástavba byla z větší části „srovnána se zemí“ a namísto ní vyrostlo centrální sídliště. Zároveň byly demolovány památky lovecký zámeček a sýpka. Dnes tato část města nese název Střed. V nových panelácích pak našli bydlení obyvatelé původní i nově příchozí.

Kvítkovice si naproti tomu do dnešních dnů zachovaly svoji identitu připomínající venkovskou pospolitost.

Části, z nichž město vzniklo[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Vojtěcha
  • Kostel svatého Michaela archanděla - postaven v roce 1769, rozšířen 1849.
  • Socha svatého Jana Nepomuckého - v novogotickém stylu z konce 19. stol. na náměstí 3. května.
  • Soubor drobných sakrálních památek - kříže, kapličky a další socha sv. Jana Nepomuckého se nacházejí v různých částech města.
  • Kostel svatého Vojtěcha - postaven v roce 1995 na dominantním místě náměstí 3. května podle plánu M. Korvase.
  • Hotel Společenský dům - postaven v roce 1936 podle plánu Vladimíra Karfíka na půdorysu trojlisté vrtule. Jeho otevření se zúčastnil prezident Edvard Beneš.
  • Socha Tomáše Bati - odlita podle originálu, který se nachází v anglickém East Tilbury.
  • Na letišti - přírodní památka

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Nachází se zde především závod na výrobu pneumatik Barum Continental a výrobce světoznámých sportovních letadel značky Zlín - společnost Moravan. Otrokovice jsou unikátní množstvím průmyslu, který se soustředí primárně v areálu Toma.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Kromě běžných druhů dopravy je ve městě situováno také soukromé vnitrostátní letiště a nové přístaviště Baťova plavebního kanálu.

Silniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Přes Otrokovice prochází severojižním směrem silnice I/55 (Olomouc – Břeclav – Rakousko), ze které se odpojuje směrem na východ silnice I/49 (směr Zlín a Slovensko). Silnice I/55 je postupně nahrazována rychlostní silnicí R55, jedním z jejich prvních úseků byl severovýchodní obchvat Otrokovic o délce 3 km zprovozněný 27. října 2006. Zahájení výstavby navazující jihovýchodní části obchvatu je plánováno na rok 2012.[9]

Železniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Železniční stanice Otrokovice plní úlohu hlavního železničního terminálu pro zlínskou aglomeraci. Prochází tudy trať Přerov – Břeclav, součást druhého železničního koridoru. Se Zlínem jsou Otrokovice propojeny jednokolejnou dráhou do Vizovic.

Městská hromadná doprava[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Trolejbusová doprava ve Zlíně a v Otrokovicích a Městská autobusová doprava ve Zlíně a v Otrokovicích.

Městskou hromadnou dopravu v Otrokovicích provozuje Dopravní společnost Zlín-Otrokovice, která zajišťuje jak dopravu autobusovou tak i dopravu trolejbusovou. Otrokovice jsou se Zlínem propojeny meziměstskou trolejbusovou tratí, která je v Otrokovicích ukončena před nádražím. Autobusy i trolejbusy jsou společně se železniční tratí Otrokovice – Zlín – Vizovice začleněny do integrovaného dopravního systému.

Cyklistická doprava[editovat | editovat zdroj]

Město se příhodně nachází v těsné blízkosti přírodního parku Chřiby. Vrchnatou krajinu, zajímavý a rozmanitý terén ocení i nároční cyklisté. Přes město, podél řeky Moravy, vede dálková (314 km) Moravská stezka č. 47 z Jeseníku do Mikulova. V okolí lze najít různě náročné a dlouhé cyklistické trasy a několik freeride/downhill tratí kolem kopce Tresný (tam výrazně doporučujeme chrániče končetin a integrální přilbu).

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2013 [online]. Český statistický úřad, 30. 4. 2013. Dostupné online.  
  2. a b Baťovy pomocné závody v Otrokovicích (BAPOZ): Výstavba obce Baťov
  3. a b c Vyhláška ministra vnitra č. 123/1947 Sb., o změnách úředních názvů měst, obcí, osad a částí osad, povolených v roce 1946, ve znění pozdějších předpisů.
  4. Fenomén Baťa: zlínská architektura 1910-1960. Zlín : Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, 200. 275 s. ISBN 978-80-85052-77-0. S. 135 a 137.  
  5. HORŇÁKOVÁ, Ladislava. Baťa satellite towns around the world. In KLINGAN, Katrin; GUST, Kerstin. A Utopia of Modernity: Zlín. Berlin : Jovis, 2009. ISBN 978-3-86859-034-0. S. 120. (anglicky)
  6. Satelity funkcionalistického Zlína. Satellites of the Functionalist Zlín: Projekty a realizace ideálních průmyslových měst - továrních celků firmy Baťa. Zlín : Státní galerie ve Zlíně, 1998. 91 s. ISBN 80-85052-30-X. S. 25-26.  
  7. ČIPERA, Dominik. Ve službách práce a lidu. Zlín : Tisk, 1944. S. 289.  
  8. Vyhláška ministra průmyslu ze dne 27. prosince 1945 č. 919/1946 Ú.l.
  9. Rychlostní silnice R55 [online]. Ceskedalnice.cz, [cit. 2011-05-06]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu