Doprava v Třebíči

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Doprava v Třebíči – schéma

Doprava v Třebíči, článek se zabývá o dopravní situaci v Třebíči a jejím napojení na další dopravní cesty. Třebíč je dopravním uzlem místního významu, kterému se v minulosti hlavní tahy sice nevyhýbaly, ale s rostoucí dopravou byly jejich trasy přesunuty dále od města. Město tak ztratilo post významné obchodní křižovatky starých cest. Existují plány na zlepšení stávající situace a chystají se jejich realizace. Jedním z nich je například probíhající projekt napojení města na dálnici D1 k Velkému Meziříčí.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Doprava před průmyslovou revolucí[editovat | editovat zdroj]

Již ve starověku vedly v blízkém okolí Třebíče významné obchodní stezky. Cesta Haberská, která vedla přes Čáslavice, Kojetice, Stařeč, Přibyslavice a Brtnici, v Brtnici se křížila se stezkou Lovětínskou, později zvanou i Třebíčská stezka,[1] ta vedla od starého Brna, přes Zastávku u Brna, Vladislav, Trnavu a končila v Lovětíně. Další důležitou křižovatkou stezek byl tehdejší Brod, ten se nacházel na místě, kde se nachází dnešní Vladislav, zde se křížily stezky Libická a Lovětínská. [2] Do roku 1739 byla Třebíč i křižovatkou silnic Brno − Praha a Vídeň − Praha, v tomto roce byla dokončena tzv. císařská cesta vedoucí západně od města a později bylo císařem Josefem II. rozhodnuto o vedení cesty z Brna do Prahy přes Velké Meziříčí.[1] Také se dalo cestovat do Velkého Meziříčí a Zastávky (a dále vlakem do Brna) poštovním dostavníkem, povozník Pricl jezdil jednou týdně i do Vídně.[1]

19. století[editovat | editovat zdroj]

Železniční stanice Třebíč-Starč okolo roku 1906

Prvním významným krokem ke zlepšení napojení Třebíče na dopravní síť tehdejšího Rakouska-Uherska bylo rozhodnutí vystavět trať Vídeň – Znojmo – Jihlava – Berlín, kde se usilovalo o to, aby trať vedla přes Kojetice a dále tunelem směrem na Třebíč.[1] Nakonec se však trať Třebíči vyhnula a stanice byly zřizovány mnohdy daleko od nich. Třebíč získala svou stanici až 7 km za městem mezi Starčí a Čechočovicemi, tehdy byla nazvána Starč-Třebíč (německy Startsch – Trebitsch).[1]

Podrobnější informace naleznete v článku Třebíč (nádraží).

Mnohem významnějším činem bylo prodloužení tratě č. 240 – tzv. Českomoravské transversálky ze Zastávky u Brna (tehdy nazývané Boží Požehnání[1]) do Okříšek. Tato železnice totiž již vedla v těsné blízkosti města, kde na ní byla zbudována jedna stanice – Třebíč – a jedna zastávka – Řípov (dnes Třebíč-Borovina) a později se stala jeho součástí.

20. století[editovat | editovat zdroj]

Ke konci dvacátém století byl skrze Třebíč postaven nový průtah z východní na západní stranu města.[3] V posledních letech pokračuje vylepšování situace a stavba nových křižovatek, zejména kruhových.[4]

Napojení města na okolní silniční síť[editovat | editovat zdroj]

Východozápadní magistrála vedená středem města

Území města je napojeno na širší silniční síť těmito silnicemi:

Napojení na dálnici D1[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2000 se postupně realizuje rekonstrukce silnice druhé třídy číslo II/360, která by měla napojit město Třebíč na dálnici D1 a která je zároveň jednou z páteřních komunikací kraje. Celý soubor staveb byl zahájen obchvatem obce Trnava. Tento zhruba tříkilometrový úsek značně ulehčil obci Trnava a významně zrychlil cestu k dálnici. Všechny komunikace budou realizovány v kategorii S9,5/70. Dalšími následujícími stavbami byly obchvaty obcí Oslavice, Oslavička část I, Velké Meziříčí malý silniční obchvat. V květnu 2007 byl vložen záměr rekonstruovat úsek Štěpánovice – odbočka Vacenovice, na kterou by měl navázat obchvat města Jaroměřice nad Rokytnou.[5]

Městská hromadná doprava[editovat | editovat zdroj]

První zmínka o MHD v Třebíči se datuje k otevření nové silnice spojující centrum města s železničním nádražím Třebíč-Starč (1871). Doprava byla zajišťována omnibusy, které měly kapacitu 18 míst.[6] Jezdily několikrát denně a byly velice vytížené. Provoz byl ukončen s otevřením železničního nádraží v Třebíči roku 1886. V 80. letech 20. století bylo plánováno zavedení trolejbusové dopravy na území města.[7]

Autobusy[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Městská autobusová doprava v Třebíči.
Autobus Mercedes-Benz Citaro na zastávce Augustina Kratochvíla

Autobusy městské autobusové dopravy v Třebíči se rozjely na podzim roku 1956. Dnes je v provozu celkem 9 linek, které rovnoměrně zajišťují dopravu po celém městě. Všechny linky projíždí Karlovým náměstím. MHD je hojně využívaná, protože historické centrum je v údolí a novější paneláková a činžovní zástavba až o 70 metrů výše. V provozu jsou linky 1 až 9.[8]

Trolejbusy[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Trolejbusová doprava v Třebíči.

Ke konci osmdesátých let 20. století se začalo plánovat zavedení trolejbusové dopravy v Třebíči. Veškeré záměry však skončily v době 1. poloviny 90. let, kdy panoval celkový nedostatek financí na investice a město Třebíč si potřebovalo poradit s většími problémy, jako zásadní rekonstrukce židovského města a peněžní prostředky byly přednostně směřovány tímto směrem. Plány na zavedení trolejbusové dopravy v Třebíči zůstaly nerealizovány.[7]

Autobusová doprava[editovat | editovat zdroj]

Autobusové nádraží v Třebíči.
Budova nádraží v Třebíči.

Autobusová doprava je jediná doprava, která byla vybudována v kapacitě příslušící velikosti města. Dnes při částečném úpadku veřejné dopravy se uvažuje o zrušení jednoho nástupiště a přilehlého parkoviště. Tím by vznikl prostor pro opětovné zastavění, a tím i uzavření jižní strany ulice Vítězslava Nezvala.

V roce 1984 bylo postaveno nové autobusové nádraží v centru města. V rámci stavby byla zbourána část Stařečky. Výpravní budova byla situována v dobré poloze s napojením na MHD a centrální Karlovo náměstí. Dne 29. srpna 1986 byla slavnostně otevřena nová odbavovací hala třebíčského autobusového nádraží a spolu s ní tak byla dokončena stavba celého areálu nádraží.[9] Vlastníkem a hlavním provozovatelem autobusového nádraží je společnost TRADO-BUS, s. r. o., která je od roku 2004 ve vlastnictví společnosti ICOM transport a. s. se sídlem v Jihlavě.[10]

Nádraží je kombinované, jak příjezdové, tak koncové. Nádraží je tvořeno 5 ostrovními nástupišti kolmo k výpravní budově. Celkem je zde 30 odjezdových stání a asi 10 odstavných stání. Denně z autobusového nádraží odjíždí kolem 500 spojů, které přepravují až 11 500 cestujících. Nejdůležitější spoje jsou ty, které zajíždí do hospodářský významných lokalit, kde sídlí Jaderná elektrárna Dukovany a jihlavské firmy jako Bosch Diesel v Jihlavě, kam denně dojíždí mnoho lidí za prací.

Železniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Železniční stanice Třebíč za pozdního zimního odpoledne

První napojení města na železniční síť se událo v roce 1871 postavením trati Rakouské severozápadní dráhyVídně přes Znojmo do severních Čech. Stanice nazvaná Třebíč-Starč byla situována nedaleko obce Stařeč asi sedm kilometrů západně od Třebíče (nynější Stařeč na trati č. 241). Město nechalo vybudovat novou spojnici města s nádražím, kde byla pravidelná doprava omnibusy a nákladu z a do Třebíče.

3. června 1886[11] byla slavnostně zprovozněna trať tzv. „Českomoravské transversálky“ Zastávka u BrnaOkříšky, která vedla přímo městem. Tím zanikla de facto první městská doprava do dnešní stanice Stařeč.[6] Městem nyní prochází pod označením trať č. 240 BrnoJihlava. Železniční stanice Třebíč leží na 50. km v úseku Střelice – Okříšky. Dva kilometry západně od stanice Třebíč leží zastávka Třebíč-Borovina. Denně zde projede kolem 40 osobních vlaků a rychlíků; svého času i kolem 15 nákladních vlaků, dnes pouze tzv. místní obsluha.

V nejbližších letech je naplánována elektrifikace trati Brno – Třebíč – Jihlava. Tím by byla dokončena elektrifikace celé jižní větve, přes kterou vedou rychlíky z Bohumína do Plzně a Brna do Českých Budějovic bez výměny lokomotiv. Společně by měla být upravena i nádraží a jejich okolí.[12]

Individuální automobilová doprava[editovat | editovat zdroj]

Východní část okruhu – Rafaelova

Tzv. průtah městem je místní sběrná komunikace, která byla postavena v osmdesátých letech a její název je MS14/50, je tvořen ulicemi Sportovní, Bráfova, Sucheniova, Pražská. V centru města už kapacitně nestačí, intenzita dopravy přesahuje 20 000 vozidel za 24 hodin.[zdroj?]

Dopravní politika města počítala s vytvořením dopravní sítě radiálně-okružní, kterou měly tvořit dva okruhy, malý okruh a velký městský okruh s navazujícími sběrnými komunikacemi. Nová politika dopravy už pracuje jen s velkým městským okruhem. Na jihu města by měla okruh tvořit přeložka silnice první třídy č. 23. Na východě již postavená silnice druhé třídy č. 360 (Rafaelova). Severní a západní část by měla vytvořit přeložka silnice druhé třídy č. 351.[13]

Parkování[editovat | editovat zdroj]

V poslední době se v Třebíči rozšířila síť placených městských parkovišť, které vznikají přestavbou stávajících parkovacích stání. Ty jsou rekonstruovány především z důvodu modernizace a estetiky města.[zdroj?] Většina se jich nachází v centru města. V některých oblastech města si lze také předplatit parkovací místo na dobu jednoho roku. Každý předplatitel je zároveň držitelem předplatitelské karty. Tento druh parkování je využit hlavně v ulicích v okolí centra. V budoucnu se by také mohla proběhnout výstavba podzemních garáží na Karlově náměstí.

Seznam placených parkovišť v Třebíči:[14]

  • Komenského náměstí
  • Komenského náměstí – u autobusového nádraží
  • Karlovo náměstí a Soukupova ulice
  • MKS Fórum
  • Hlavova ulice
  • Žerotínovo náměstí

Letecká doprava[editovat | editovat zdroj]

V Třebíči se nachází jedno sportovní letiště s přistávací dráhou s nezpevněným povrchem.

Cyklistická doprava[editovat | editovat zdroj]

Cyklostezka bicycle road sign.svg
Cyklotrasy vedoucí skrze Třebíč
Cyklistická trasa 401 401 TřebíčMoravský Krumlov
Cyklistická trasa 5103 5103 Moravské BudějoviceTřebíč

V poslední době se začaly hojně rozšiřovat v okolí Třebíče cyklostezky, a to i přes převažující kopcovitý terén. V roce 2006 byla zřízena půjčovna kol pro turisty i širokou veřejnost. V roce 2007 bylo oznámeno zahájení stavebního řízení cyklostezky JihlavaTřebíčRaabs.[15] Ve studii je také trasa spojující historické centrum Třebíče s přehradou Dalešice, kde byla 1. července 2007 zahájena lodní doprava.[16]

Cyklostezka Jihlava – Třebíč – Raabs[editovat | editovat zdroj]

Cyklostezka Jihlava – Třebíč – Raabs je cyklostezkou, které by v budoucnu měla spojit Jihlavsko a Třebíčsko s Rakouskem, konkrétně s městem Raabs. Na přípravě projektu začalo město Třebíč pracovat v roce 2002. Na projektu se následně podílelo sdružení 26 českých obcí ležících v trase cyklostezky. Cyklostezka by měla 120 kilometrů dlouhá. Bude se skládat z 19 kilometrů nových a 36 kilometrů stávajcích úseků. V okolí velkých obcí by také mělo vzniknout celkem 7 kilometrů ůseků s povrchovou úpravou vhodnou pro jízdu na kolečkových bruslích.[17] V dubnu roku 2012 došlo k pozastavení příjmu dotací, společnost Swietelsky (realizátor stavby) prohlásila, že svazek obcí "Cyklostezka Jihlava-Třebíč-Raabs" neproplatil 10 úseků, jež byly vybudovány. Společnost se brání, že projekt na výstavbu měl být chybný, svazek, že prozatím nedostal dotaci od ROP Jihovýchod.[18]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f JOURA, Jiří. Procházky starou Třebíčí ... podruhé. Třebíč : Amaprint Kerndl, 2006. 202 s. ISBN 80-239-7412-2. Kapitola Severozápadní dráha, s. 9-13.  
  2. FIŠER, Rudolf; NOVÁČKOVÁ, Eva; UHLÍŘ, Jiří. Třebíč - Dějiny města. ilustrace J. Kremláček, B. Kremláčková; fot. J. Šťáva. 1. vyd. Brno : Blok, 1978. 210 s., bibliografie. S. 16-17.  
  3. ŠPAČEK, Jaroslav. Práce na komunikacích souvisejících s průtahem v Třebíči, které provádí st. podnik Silnice Brno, pokračují. Zpravodaj města Třebíče. 2 1990, roč. 23, čís. 2, s. 7.  
  4. BÁRTÍKOVÁ, Eva. Kruhový objezd v Týně letos nebude. Třebíčský deník [online]. 2010-07-02 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online.  
  5. občanské sdružení Metropolis. Silnice II/360 Jaroměřice nad Rokytnou – Třebíč – Velké Meziříčí (aktualizováno) [online]. 2007-05-17, rev. 2008-06-23, [cit. 2009-02-07]. Dostupné online.  
  6. a b DVOŘÁK, Karel. Ze staré Třebíče, I. díl. Ilustrace Karel Dvořák. 2. vyd. Třebíč : Sociální demokracie, 1990.  
  7. a b občanské sdružení Metropolis. Trolejbusová doprava v Třebíči [online]. 2007-05-10, rev. 2008-02-17, [cit. 2009-02-07]. Dostupné online.  
  8. KRATINA, Aleš. Třebíč. Společnost pro veřejnou dopravu [online]. 2004 [cit. 2009-02-07]. Dostupné online.  
  9. BŘEZNA, Karel. Areál autobusového nádraží ČSAD Třebíč dokončen. Zpravodaj města Třebíče. 9 1986, roč. 9, čís. 9, s. 1.  
  10. ZENÁHLÍK, Bedřich. Třebíč (Trado MAD/ICOM Transport) [online]. 2008-05-11, [cit. 2009-02-07]. Dostupné online.  
  11. FIALA, Petr; HÁJEK, Zdeněk. Sto čtyřicet let trati Brno–Boží Požehnání. 110 let trati Boží Požehnání–Okříšky a Studenec–Velké Meziříčí. 1. vyd. Třebíč : Klub přátel železnice Třebíčska, 1996. 76 s. S. 21–25.  
  12. občanské sdružení Metropolis. Modernizace železniční trati č. 240 (Jihlava – Třebíč – Brno) (aktualizováno) [online]. 2008-03-18, rev. 2008-07-04, [cit. 2009-02-07]. Dostupné online.  
  13. Město Třebíč. Katalog projektů [online]. 2008, [cit. 2009-02-07]. Dostupné online.  
  14. MATEJOVÁ, Jitka. Parkování ve městě. Třebíčský internetový zpravodaj [online]. 2008-10-31 [cit. 2009-02-07]. Dostupné online.  
  15. redakce. Jaroměřice nad Rokytnou: Cyklostezka Jihlava-Třebíč-Raabs povede i Jaroměřicemi. Třebíčský deník [online].  [cit. 2009-02-07]. Dostupné online.  
  16. JAKUBCOVÁ, Hana. Loď kapitán neopustil, ani když se houpala na lanech. Třebíčský deník [online]. 2007-06-29 [cit. 2009-02-07]. Dostupné online.  
  17. BURKET, Daneš. Dotace 70 milionů korun na cyklostezku. Třebíčský internetový zpravodaj [online]. 2008-11-11 [cit. 2009-02-07]. Dostupné online.  
  18. JÍRA, Jiří. Změna stopla tok peněz za cyklostezku. Třebíčský deník [online]. 2012-04-22 [cit. 2012-04-24]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]