Homo ludens

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Homo ludens (lat. hrající si člověk) je pojem popisující člověka, jenž vyvíjí své schopnosti a možnosti prostřednictvím hry. Objevuje své schopnosti a sám se skrze ně vyvíjí. Jeho hravost je založena na svobodě rozhodování a jednání a předpokládá vlastní myšlení. Vyvíjí se také prostřednictvím zkušeností, které připojuje k těm, jež již vlastní.

V evropském prostředí byl prvním, kdo zdůraznil důležitost hry a vyslovil se proti specializaci a mechanizaci naplnění života, už Jan Amos Komenský ve své knize Orbis pictus z roku 1658, kde uplatnil svoji zásadu Schola ludus, tedy Škola hrou.

Podobnou myšlenku pak použil až Friedrich Schiller ve svém spisku Über die ästhetische Erziehung des Menschen. Podle Schillera je hra činností člověka, která jediná je schopná vytvářet lidské schopnosti. Sám Schiller je pak autorem tvrzení, že „člověk je člověkem pouze tam, kde si hraje“.

Podobně kritizuje redukci životního stylu člověka Herbert Marcuse ve své knize Jednorozměrný člověk (Der eindimensionale Mensch, 1964). Kritizuje zde nadvládu „instrumentálního rozumu“ v průmyslové společnosti, která omezuje životní styl a kulturu člověka, který se již nemůže vyvíjet ve své celosti a autonomii sebenaplňování svého života.

Koncept hrajícího si člověka se proslavil dílem Johana Huizingy Homo ludens. Ve své knize se snaží ukázat, že se naše kulturní systémy (politika, věda, náboženství, právo atd.) původně samy vyvinuly z hravého způsobu chování, které se časem pomocí rituálů institucionalizovalo. Ze hry se tak stalo vážné jednání a když se pravidla správně „zaběhla“, není je potřeba již měnit a začínají tak nabývat povahy samotného smyslu a účelu.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • HUIZINGA, J. Homo ludens. Vom Ursprung der Kultur im Spiel. [1939]. Rowohlt Verlag, 1994. ISBN 3-499-55435-6.
  • RAHNER, H. Der spielende Mensch. Einsiedeln : Johannes, 1990. ISBN 3-89411-194-1.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Caillois, R., Hry a lidé. Praha 1999
  • Fink, E., Oáza štěstí. Praha 1992
  • Fink, E., Hra jako symbol světa. Praha 1993
  • Huizinga, J., Homo ludens. Praha 1971