Separátní votum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Separátní votum (lat. votum separatum) je odlišné stanovisko přehlasovaného člena soudního senátu nebo pléna určitého soudu k přijatému rozhodnutí. Pokud stejné stanovisko zastává více soudců, jde o menšinové (minoritní) votum. Odlišné stanovisko ale slouží pouze k vyjádření právního názoru, nemá na přijaté rozhodnutí zásadní vliv, neovlivňuje jeho závaznost. Navíc je právem soudce své odlišné stanovisko vyjádřit, které využít může a nemusí, nikoli jeho povinností.

Podle zaměření nesouhlasu se rozlišuje:

  • disent (dissenting opinion) – nesouhlas s celým rozhodnutím
  • konkurence (concurring opinion) – nesouhlas pouze s jeho odůvodněním

Svůj původ má u soudů anglických, kde byla váha soudních rozhodnutí dána autoritou konkrétních soudců a jejich názorů, odtud se rozšířilo do celé angloamerické právní oblasti. Až později začalo být využíváno i u některých vyšších soudů kontinentálních (např. u německého Spolkového ústavního soudu), kde jinak převažovala zásada tajnosti soudcovských porad a myšlenka nenarušovat autoritu rozhodnutí odlišnými pohledy jednotlivých soudců. V České republice mají právo uvést svá odlišná stanoviska s odůvodněním v písemném vyhotovení rozhodnutí jen soudci Ústavního soudu[1] a Nejvyššího správního soudu.[2] Soudci ostatních soudů mohou svá odlišná stanoviska také vyjádřit, ale pouze do protokolu o hlasování, jehož obsah je tajný a seznámit se s ním tak mohou jen soudci vyššího soudu, pokud rozhodují o opravném prostředku proti přijatému rozhodnutí.[3] Soudci Nejvyššího soudu nicméně mohou publikovat svá odlišná stanoviska k přijatým sjednocujícím stanoviskům ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. § 14 a § 22 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
  2. § 55a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
  3. § 22 odst. 1 písm. d) instrukce Ministerstva spravedlnosti České republiky č. j. 505/2001–Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy
  4. Čl. 38 odst. 5 Jednacího řádu Nejvyššího soudu České republiky