Andrej Ždanov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Andrej Ždanov
Andrej Alexandrovič Ždanov
Andrej Alexandrovič Ždanov

Ve funkci:
květen 1941 – srpen 1948
Předchůdce Lazar Kaganovič
Nástupce Georgij Maximilianovič Malenkov

Narození 26. února 1896

Mariupol
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium

Úmrtí 31. srpna 1948
(ve věku 52 let)
Moskva
Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Vojenská služba
Hodnost Generálplukovník
Bitvy/války Zimní válka
II. světová válka
* Obležení Leningradu

Andrej Alexandrovič Ždanov (Андре́й Алекса́ндрович Жда́нов, 26. února 189631. srpna 1948) byl sovětský komunistický politik a ideolog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve městě Mariupol, jež bylo na jeho počest v letech 1948 - 1989 pojmenováno Ždanov. Vstoupil do bolševické strany roku 1915. Roku 1934 se po zavraždění Kirova stal předsedou leningradské stranické organizace a hlavním organizátorem tamních čistek. V roce 1939 zařídil sovětskou stranou prefabrikovaný Mainilský incident, který byl použit jako záminka k rozpoutání Zimní války.

Roku 1940 řídil začleňování okupovaného Estonska do Sovětského svazu.[1] Během Velké vlastenecké války řídil obranu Leningradu. Po příměří s Finskem vedl Spojeneckou kontrolní komisi ve Finsku.

Roku 1946 byl Stalinem pověřen řízením sovětské kulturní politiky. Byl odpovědný za pronásledování nezávislých umělců jako byli Anna Andrejevna Achmatovová, Michail Zoščenko, Dmitrij Šostakovič a Sergej Prokofjev. Roku 1947 organizoval Kominformu, mezinárodní organizaci komunistických stran.

Zemřel v roce 1948 v Moskvě na srdeční infarkt, možná spoluzapříčiněný jeho nezvladatelným alkoholismem.[2] Jiná hypotéza říká, že za jeho smrtí mohl stát sám Stalin.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ždanovova doktrína v kultuře, známá jako ždanovismus nebo ždanovština, ovlivnila celou sovětskou kulturní produkci až do konce 50. let a projevila se i na umění v zemích pod vlivem Sovětského svazu včetně Československa a v maoistické Číně. Takzvaný socialistický realismus sovětského umění se v ní dostal do nejkrajnější, zjednodušující a zcela dogmatické polohy. Vliv západního umění byl považován za ideologicky podvratný, umělecká inovace podvázána. Umělec byl povinen kanonickými „realistickými“ prostředky hlásat jedině správné politické hodnoty a napomáhat tak komunistické straně v jejím politickém boji.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Analytical list of documents, V. Friction in the Baltic States and Balkans, June 4-September 21, 1940 [online]. . Dostupné online.  
  2. Simon Sebag Montefiore, in „Stalin: The Court of the Red Tsar“, ISBN 1-4000-4230-5
  3. http://gallery.itexpertti.se/02_Finland/Stalin's%20insistent%20endeavors%20at%20conquering%20Finland.pdf

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • OSTAP, Pavel. Boj o moc v Kremlu: Malenkov vers. Ždanov. Historický obzor, 2007, 18(7/8), s. 158-178. ISSN 1210-6097.
  • ŽDANOV, A.A.. O umění. 3. vyd. Praha : Orbis, 1950.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu