Anna Andrejevna Achmatovová
Anna Andrejevna Achmatovová, rusky А́нна Андре́евна Ахма́това, vlastním jménem: Anna Andrejevna Gorenková, (23. červen greg. / 11. červen jul. 1889, Oděsa – 5. březen 1966, Domodědovo) byla významnou ruskou lyrickou básnířkou a překladatelkou.
[editovat] Život
Anna Achmatovová se narodila do dobře situované rodiny. Během studií na gymnáziu v Carském Sele ji ovlivnil tehdejší tamní ředitel, básník Innokentij Fjodorovič Anněnskij. Na začátku života prožívala klidné období. Studovala v ruském Petrohradě. Byla členkou básnické skupiny Cech básníků (rusky: Цех поэтов, 1910–1914). V letech 1910–1918 byla manželkou Nikolaje Stěpanoviče Gumiljova, v roce 1912 se jim narodil syn Lev Nikolajevič Gumiljov (1912–1992), pozdější ruský vědec – historik a etnolog.
Po Říjnové revoluci začala být jako spisovatelka pronásledována a cenzura zakazovala vydávat její díla. Stalinský režim odsoudil jejího manžela k smrti za velezradu a jejího syna k těžkému žaláři. Následoval úplný zákaz psaní, Achmatovová se uzavírá do sebe a začíná psát hlubší díla.
[editovat] Dílo
Achmatovová je představitelkou modernistického básnického směru, tzv. akméismu. Z počátku psala především milostnou a vlasteneckou lyriku. Následně vytvářela postsymbolické básně a později v návaznosti na dění v zemi tragické lyrické básně o stalinském teroru.
- Bílé hejno - básně o bělogvardějcích
- Rekviem - poéma
- Večer
- Poéma bez hrdiny
- Vrcholení luny
- Modrý večer
