Jer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jer (plurál jery) je jméno dvou slovanských samohlásek a písmen, tzv. měkkého (ь) a tvrdého (ъ) jeru.

Historické jery[editovat | editovat zdroj]

Jery byly redukované (ultrakrátké) samohlásky, které existovaly v praslovanštině (včetně staroslověnštiny, která vznikla jako nářečí praslovanštiny a vyvinula se ve svébytný jazyk). Původní výslovnost tvrdého jeru ъ byla redukované u (= *[ŭ]) a měkkého jeru ь redukované i (= *[ĭ]).

Vývoj (vokalizace a zánik) jerů[editovat | editovat zdroj]

Vývoj jerů, k němuž dochází v 10.-13. století, popisuje tzv. Havlíkovo pravidlo, podle něhož v souvislé řadě slabik obsahujících jery v lichých, tzv. slabých (počítáno od konce slova) pozicích zanikaly a v sudých se vokalizovaly (změnily na krátkou samohlásku). V různých jazycích se jery změnily na různé samohlásky (v češtině se oba jery vokalizovaly jako e, např. praslovanské dьnь dalo české den, ale srbochorv. dan apod.). Tzv. pohyblivé e v češtině je většinou právě výsledkem vokalizace sudého (silného) jeru (např. pes, p0sa atd.).[1]

V srbštině byly jery odstraněny reformou Vuka Karadžiće, který tehdejší cyrilici obral o ta písmena, která byla již archaická, málo používaná a pokud ano, tak pouze v církvi. V Rusku došlo k transformaci jerů později, a to během komunistické reformy jazyka, kdy byl ustanoven měkký a tvrdý znak. V bulharštině zůstal znak, který se do latinky přepisuje jako „ǎ“ (ъ).

Jery v současnosti[editovat | editovat zdroj]

Ve slovanských jazycích, které používají cyrilici (azbuku), se jery zachovaly jako tzv. měkký znak (ь, též malý jer, jeř, rusky мягкий знак (mjagkij znak)) a tvrdý znak (ъ, též velký jer, rusky твёрдый знак (tvjordyj znak)). Jejich fonetická platnost se však v jednotlivých jazycích liší. V ruštině nemají fonetickou platnost a jde pouze o grafické značky.

Podobné názvy[editovat | editovat zdroj]

  • Jery (neutrum, nesklonné) - označení pro písmeno ы (y) v cyrilici a azbuce
  • Jera – runa

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BACHMANNOVÁ, Jarmila, a kol. Encyklopedický slovník češtiny. Praha : NLN, 2002. S. 203, 317.