Soustružení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Soustružení na univerzálním soustruhu

Soustružení je třískové obrábění vnitřních nebo vnějších rotačních ploch, většinou jednobřitým obráběcím nástrojem (soustružnický nůž), při kterém obrobek koná hlavní pohyb do řezu a nástroj pohyb vedlejší.

Princip[editovat | editovat zdroj]

Podélné soustružení
Čelní soustružení
Zapichování

Při soustružení jsou jen dva řezné pohyby. Hlavním řezným pohybem je rotace obrobku kolem své osy s obvodovou rychlostí v_c=\frac{ \pi D n}{ 1000 } [m/min] (pro nástroje ze slinutých karbidů se používá rychlost okolo 200 m/min ). Podélný posuv vykonává nástroj, udává se v milimetrech na otáčku a označuje v_f. Výsledná trajektorie je šroubovice. Další možný posuv je příčný a výsledkem je Archimédova spirála.

Soustružením je možno obrábět vnější i vnitřní válcové plochy, provádět zarovnání čel, zápichy (vnitřní nebo vnější), upichování, řezání závitů. Kuželové plochy se obrábějí vyosením koníka, nastavením vedlejšího suportu, nebo kopírováním podle pravítka. Při soustružení lze dosáhnout přesností IT 5, Ra=0,2. Soustružnické nože mají velmi rozmanité tvary nebo profily a podle uspořádání břitu se dělí na tangenciální a kotoučové.

Základní pojmy[editovat | editovat zdroj]

  • povrch, který se bude obrábět, je obráběná plocha
  • povrch vzniklý obráběním je obrobená plocha
  • výška odebírané plochy je obráběná výška
  • řezný nástroj je nástroj, kterým se obrábí (řezný klín)
  • odebíraný materiál je tříska, je znehodnocený
  • hlavní řezný pohyb je ve směru obrábění v_c
  • rychlost posuvu v_f , přísuv není řezný pohyb
  • A_p je hloubka řezu

Upínání[editovat | editovat zdroj]

Upnutí mezi hroty s unášečem
Tříčelisťové sklíčidlo s vyjmutou čelistí
Čtyřčelisťová upínaci deska

Obrobek musí být upnut na vřeteno, které mu dodává otáčivý pohyb. Upíná se buďto mezi hroty, kdy se otáčivý pohyb přenáší na obrobek unášecí deskou a unášečem ("srdíčko"); upínání je velmi přesné, obrobek musí být opatřen středicími důlky. Menší obrobky se upínají do soustružnické hlavy (sklíčidlo) nebo na upínací desku, nasazené (našroubované) na vřeteno. Hlavy (sklíčidla) mohou být tří- i čtyřčelisťové a automaticky zajišťují vystředění obrobku. Čelisti upínací desky se pohybují nezávisle na sobě a dovolují tak upnout obrobek, který nemá válcový tvar. Upínací pohyb může být ruční, pneumatický nebo hydraulický. Obrobek lze upnout za vnitřní nebo vnější plochu. Delší obrobky je vhodné na opačném konci podepřít hrotem, zasazeným do pinoly koníku. K tomu je třeba vyvrtat na čele obrobku středicí důlek. Tyto důlky jsou standardizovány a doporučeny Českou státní normou.

Pro malé průměry a dlouhé materiály například v šroubárenském průmyslu se k upínání používají kleštiny. Vřeteno soustruhu je obvykle provrtané a soustružnické hlavy mívají uprostřed otvor, takže lze obrábět i dlouhou tyč, která je vedena středem hlavy a vřetenem. Toto uspořádání je typické pro soustružnické automaty. Delší nebo tenký obrobek (zhruba o délce větší než šestinásobek průměru) je třeba podepřít lunetou, aby nekmital a neprohýbal se tlakem řezného nástroje. Luneta také dovoluje například vrtání obrobku, kdy není možné obrobek opřít hrotem v koníku.

Vrtání na soustruzích[editovat | editovat zdroj]

Při vrtání se používá klasický spirálový vrták, který je pevně upnut v pinole koníku, kdežto obrobek se otáčí. Na špičce vrtáku je řezná rychlost nulová. Za hlubokou se považuje díra, jejíž délka je více než patnáctkrát větší než její průměr (L/d >15). Hluboké díry se někdy vrtají dělovým vrtákem. Kromě vrtáků se používají výhrubníky ruční nebo strojní, používají se na vyrobení hrubého tvaru otvoru, pro dokončení otvoru na čisto se používá výstružník. Pro vyvrtávání otvorů o velkých průměrech se používá nůž, kterým se rozšiřuje předvrtaný otvor.

Velikost soustruhu[editovat | editovat zdroj]

Velikost soustruhu se udává buď velikostí točného průměru nebo výškou hrotů nad ložem a největší délkou mezi hroty.

Druhy soustruhů[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Soustruh.
  • Hrotový soustruh je klasický a univerzální typ soustruhu, který ovládá obsluha a obrobek se otáčí kolem vodorovné osy. Hrotový soustruh má vodorovné lože, vřeteník s převodovou skříní, suport či saně s nožovou hlavou a koník s pinolou. Vyrábí se v širokém rozmezí velikostí:
    • hodinářský soustruh má vzdálenost mezi hroty kolem 250 mm, nemá automatické posuvy a bývá umístěn na stole
    • mechanický soustruh má vzdálenost mezi hroty více jak 500 mm a bývá vybaven automatickým podélným posuvem a zařízením na řezání závitů
    • dílenský univerzální soustruh může mít vzdálenost mezi hroty až několik metrů, mívá automatický posuv podélný i příčný a zařízení na řezání závitů
  • NC soustruh je běžný soustruh ovládaný číslicovou řídící jednotkou nebo počítačem (CNC). Tato mechanizace umožňuje standardizovat výrobní proces, předejít lidským chybám a vytvářet složitější povrchy.
  • Revolverový soustruh (revolver) se používá v hromadné výrobě menších součástek. Místo koníka má otočnou hlavici, do níž lze upnout několik různých nástrojů, takže umožňuje dělat řadu operací na jedno upnutí. Bývá většinou vybaven číslicovým řízením a dalšími automatizačními prvky.
  • Karusel je zvláštní typ soustruhu pro obrobky velkých průměrů, které se upínají na vodorovný stůl a otáčejí kolem svislé osy. V ČR je karusel s maximálním průměrem obrobku okolo 18 m.
  • Soustruh na dřevo má jednoduchý vřeteník, lože a koník a místo suportu obvykle jen podpěrku, o niž soustružník opírá nůž

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Turning ve Wikimedia Commons

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Soustruhování. Sv. 23, str. 740

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]