Land art

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Spirálové molo, polovina dubna 2005
Andy Goldsworthy, 31. března 2007 – 6. ledna 2008, Wakefield, Západní Yorkshire, Anglie
Jacek Tylicki: Nr.343. Created by Nature; 20 dní na lesní louce Sianowska Huta (poblíž Karuzy), Polsko 9. 5. - 29. 5. 1979
Jan Pohribný: Endbeginning, 2005
Jan Pohribný: Spirála, 2009

Land art je umělecký směr 60. let, který vznikl v USA. V užším smyslu slova nepatří k zahradnímu umění, ale v současné krajinné architektuře se dodnes používají prvky land artu. Hlavně tam, kde se používají skulptury a objekty z organických a anorganických materiálů. Umělci tohoto směru se obrátili proti komerčnímu umění a měli záporný postoj k výrobě umění, které je v galeriích a muzeích. Namísto toho tvořili umělecká díla na přírodních místech, která jsou těžko dostupná a nepřetvořená zásahem člověka. Díla Land artu někdy působí svou monumentalitou. Umělci využívají intenzitu vnímání a přírodní zkušenosti pozorovatelů s efekty vznešenosti v přírodě a pracují s jednoduchými formami.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Landart - neboli krajinné umění - má blízko k fotografii krajiny. Uplatňuje přechod z ateliérů do přírody a má svůj předobraz v historii. Od visutých zahrad královny Semiramidy, přes parky s keřovými bludišti, skrze přísně vymezené francouzské zahrady, k čínským nebo japonským klášterním zahradám.

Evropští umělci, jako například David Nash, Andy Goldsworthy nebo Mihael Singer, měli od začátku subtilnější přístup k přírodě. Se svými díly se pokoušeli krajinu akcentovat a pracovat s přírodními materiály jako jsou půda, kámen, dřevo, voda nebo led.

České země[editovat | editovat zdroj]

U nás byl průkopníkem Ladislav Novák, dnes ho následují například Jan Šimek, Jiří Šigut nebo Jan Pohribný.

Fotograf Jan Pohribný (* 1961) využívá jako tvůrčí postupy ve své tvorbě pohybovou neostrost v kombinaci s vícenásobnou expozicí. Spojuje nejen principy pohybu, výrazných barevných stop či monochromatických řešení, ale využívá také světelné malby, která „zviditelňuje“ energie zvolených přírodních lokalit či posvátných kamenů vztyčených lidskou rukou.

Jiří Šigut (* 1960) se v devadesátých letech věnoval technice fotogramu, kdy rozmísťoval a nechával ležet v krajině fotocitlivý papír, který po několikadenní expozici ustálil. Ve fotografických obrazech zaznamenal tvarové zlomky přírodnin, ale i záznam přírodních světelných změn, stopy energie či pohybu hvězd, Měsíce, ale třeba i světlušek a dalších živých tvorů. Důležitý je i osobní umělcův přístup a prožitek, chodí do přírody, aby na nejrůznějších místech, jako jsou vodní tůně, potoky, pole nebo louky, kladl fotografické papíry, které tu leží i řadu dní, až týdny, postrádají okamžikovost fotografie. Například na příčně položeném papíru v potoce se zobrazí přírodniny, které potok přinesl z různých míst. Zanechají svou stopu a časem putují dále. Spadlý list zaznamenaný na papíře, který již nikdy nebude stejný, je pamětí stromu nebo smutkem lesa.[1]

Karolina Kohoutková si zasadila rostlinu do pupíku, který se nachází v krajině břišní. Teresa Murak používá rostliny jako pokrývku těla, sleduje jejich krátký život, který se posouvá k zániku. Petr Štembera si vštěpoval větvičku do ruky. Vladimír Havlík se při „Pokusu o spánek“ pokoušel spočinout pod přikrývkou trávy.[2]

Umělci[editovat | editovat zdroj]

V zahraničí tvoří od roku 1973 Jacek Tylicki, který se bezprostředním způsobem (bez zásahu člověka) snaží využívat přírodu jako tvůrčí médium. Tímto způsobem vytvořil celou řadu děl z oblasti land artu a takzvaného přírodního umění.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.moravska-galerie.cz/cs/vystavni-akce/jiri-sigut-zaznamy-1999-2003/
  2. Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra výtvarné výchovy Krajiny Diplomová práce 2008, autorka: Anna Hebronová, vedoucí: Mgr. Petr Kamenický, v Brně dne 20.dubna 2008

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lawrence Alloway, Wolfgang Becker, Robert Rosenblum et al, Alan Sonfist, Nature: The End of Art, Gli Ori,Dist. Thames & Hudson Florence, Italy,2004 ISBN 0-615-12533-6
  • Max Andrews (Ed.): Land, Art: A Cultural Ecology Handbook. London 2006 ISBN 978-0-901469-57-1
  • John Beardsley: Earthworks and Beyond. Contemporary Art in the Landscape. New York 1998 ISBN 0-7892-0296-4
  • Suzaan Boettger, Earthworks: Art and the Landscape of the Sixties. University of California Press 2002. ISBN 0-520-24116-9
  • Amy Dempsey: Destination Art. Berkeley CA 2006 ISBN 978-0-520-25025-3
  • Michel Draguet, Nils-Udo, Bob Verschueren, Bruseels: Atelier 340, 1992
  • Jack Flam (Ed.). Robert Smithson: The Collected Writings, Berkeley CA 1996 ISBN 0-520-20385-2
  • John K. Grande: New York, London. Balance: Art and Nature, Black Rose Books, 1994, 2003 ISBN 1-55164-234-4
  • Robert Hobbs, Robert Smithson: A Retrospective View, Wilhelm Lehmbruck Museum, Duisburg / Herbert F. Johnson Museum of Art, Cornell University,
  • Jeffrey Kastner, Brian Wallis: Land and Environmental Art. Boston 1998 ISBN 0-7148-4519-1
  • Lucy R Lippard: Overlay: Contemporary Art and the Art of Prehistory. New York 1983 ISBN 0-394-51812-8
  • Udo Weilacher: Between Landscape Architecture and Land Art. Basel Berlin Boston 1999 ISBN 3-7643-6119-0
  • Edward Lucie-Smith (Intro) and John K. Grande: Art Nature Dialogues: Interviews with Environmental Artists, New York 2004 ISBN 0-7914-6194-7
  • David Peat & Edward Lucie-Smith (Introduction & forward) Dialogues in Diversity, Italy: Pari Publishing, 2007, ISBN 978-88-901960-7-2
  • Gilles A. Tiberghien: Land Art. Ed. Carré 1995

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu