Ivan Vazov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ivan Vazov

Ivan Vazov (27. června 1850, Sopot - 22. září 1921, Sofie) byl básník, prozaik, dramatik, publicista a bulharský buditel; významný bulharský spisovatel evropského významu, zakladatel bulharské moderní literatury.[zdroj?]

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v malém městečku Sopot v centrální části Bulharska v rodině obchodníka. Ve svém rodišti také navštěvoval základní školu, kde již jako malé dítě projevil zájem o literaturu, pod vlivem svého učitele, ruského rodáka Partineje Belčeva především o ruskou poezii. V roce 1865 přešel do školy v nedalekém městě - Kalofer. Na místní škole jej vyučoval otec významného bulharského básníka Christo Boteva. Zde se seznámil s díly ruských a francouzských klasiků. Četba evropských klasiků se významným způsobem podílela na Vazovově názorovém vývoji. V roce 1866 začal studovat plovdivské gymnázium, kde se naučil francouzský jazyk, oproti místní konvenci učit se turecky, nebo řecky; zde se mu dostaly do rukou originální vydání díla Victora Huga.

Literární začátky[editovat | editovat zdroj]

Navzdory jeho zájmu o literaturu si jeho otec přál, aby se věnoval obchodu. Vyhověl přání svého otce, ale o obchodnické záležitosti nejevil žádný zájem, do obchodních záznamů si dokonce během pracovního dne zaznamenával své lyrické postřehy. Přestože matka měla pro svého syna pochopení, otec trval na svém a poslal jej do Rumunska, aby se učil obchodu. V Rumunsku, daleko od otce, se věnoval především literární činnosti, seznamoval se s rumunskou literaturou, četl rumunské literární noviny - Svoboda (Bulharsko bylo v této době tureckým vazalem), ve kterých mu také vyšly jeho první básně.

Životní tragédie[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do vlasti se stal krátce učitelem. V roce 1875 se vrátil do svého rodného města, kde se zapojil do protitureckého odboje. Po nepovedeném starozagorském povstání čelil hrozbě perzekuce a odjel opět do Rumunska. Zde mu vyšly první básnické sbírky. V jeho rodišti však došlo k největší tragédii, Turci vyplenili celé město a zabili Vazovova otce.

Návrat zpět do vlasti[editovat | editovat zdroj]

V roce 1878 se vrátil zpět do vlasti, kde probíhala snaha o osvobození Bulharska od turecké nadvlády. Zapojil se do kulturní a osvětové činnosti. Založil první bulharský literární časopis - Zora, a spolu s dalšími autory napsal první dvousvazkovou bulharskou encyklopedii. Kromě toho se věnoval publicistické činnosti; sdílel sympatie s odbojem a nabádal Bulhary k hrdinskému boji. Po dalším neúspěšném povstání v roce 1886 mu opět hrozilo vězení, proto znovu opustil svoji rodnou zem. Tentokrát nalezl útočiště v tehdy ruské Oděsse. Zde napsal své nejvýznamnější dílo - rozsáhlý román Pod jařmem, ve kterém se pustil do kritiky bulharské povahy; burcoval k odvaze a zodpovědnosti za osud vlasti, pozdějšími vykladači jeho díla získal punc „svědomí národa“ (román přeložen do 30 jazyků, včetně češtiny).

Život v osvobozeném Bulharsku[editovat | editovat zdroj]

Po opětovném návratu do Bulharska se stal členem vlády, zastával funkci ministra kultury. Napsal román Nová země a jako významná morální autorita státu tvrdě kritizoval balkánské války v letech 1912-1918 a bulharskou účast v 1. světové válce na straně Německa. V tomto období vyšla jeho sbírka povídek i několik básnických sbírek, ve kterých reflektoval dobu na začátku 20. století. V roce 1921 mu byl udělen titul Národní básník, o několik měsíců později zemřel.

Význam díla[editovat | editovat zdroj]

  • významný vliv na "evropizaci" bulharské kultury
  • láska k rodné vlasti a celému balkánskému regionu
  • boj za svobodu Bulharska
  • vyzdvihování hrdinských činů a kritika malosti
  • snaha upozornit na nezájem "západní Evropy" o problémy balkánského poloostrova
  • kritika soudobého morálního a sociálního úpadku (esej: Jen se podívejte!)

Nejvýznamnější díla[editovat | editovat zdroj]

Poezie: Balkánské písně, Prokletí

Próza: Pod jařmem, Nová země

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]