Nostrifikace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Doklady o dosaženém vzdělání: mongolský, slovensko-maďarský a ukrajinský

Nostrifikace je uznání dosaženého stupně zahraničního vzdělání (základního, středního, vyššího odborného nebo vysokoškolského) domácími úřady.

Původ slova je v latinském nostrum = naše. Nostrifikace se provádí dle vyhlášky č. 385/1991 Sb., o uznávání rovnocennosti a podmínkách nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami, ve znění vyhlášky č. 332/1998 Sb. a vyhlášky ministerstva školství České socialistické republiky č. 95/1982 Sb., kterou se stanoví bližší podmínky nostrifikace diplomů a jiných dokladů o vysokoškolském studiu vydaných zahraničními vysokými školami a postup při ní).

Představy, že po sjednocení českých a evropských právních předpisů v oblasti vysokých škol potřeba nostrifikace vzdělání dosaženého v zemích Evropské unie odpadne, jsou vzhledem k obrovským rozdílům ve školských soustavách členských států EU nerealistické.

Nostrifikovat podle zákona jde pouze ucelená část vzdělání, tedy základní, středoškolský, vyšší odborný nebo vysokoškolský stupeň vzdělání. Neúplné, částečné nebo nedokončené vzdělání uznává ředitel školy, kam se takový žadatel hlásí, podle paragrafu 70 školského zákona.

Nostrifikací se zabývají Krajské úřady (ZŠ, SŠ, VOŠ) podle místa trvalého pobytu žadatele nebo veřejné vysoké školy v ČR podle oboru studia žadatele. Výjimkou jsou evropské školy (Ministerstvo školství ČR), školy se vzdělávacími programy uskutečňovanými v ČR ministerstvem (Ministerstvo školství ČR), obory z oblasti činnosti policie a požární ochrany (Ministerstvo vnitra ČR) případně z oblasti vojenství (Ministerstvo obrany ČR).

Podmínky pro nostrifikaci ZŠ, SŠ, VOŠ stupně vzdělání se liší jak podle doby jeho získání, tak podle země, v níž bylo získáno (§ 108 a 108a školského zákona). Například vzdělání získané v Slovenské republice se podle mezinárodní smlouvy 33/2001 Sb. m.s. nostrifikovat vůbec nemusí a je platné na území ČR a to i bez nutnosti překladu do českého jazyka (podle Dohody o právní pomoci 209/1993).

Pro všechny žádosti jsou společné tyto podmínky:

1) předložit originál nebo úředně ověřenou kopii zahraničního vysvědčení, přeložený do českého jazyka soudním znalcem (s kulatým razítkem).

2) doložit obsah a rozsah vzdělání absolvovaného v zahraničí (seznam předmětů a počet hodin)

3) doklad o skutečnosti, že škola je součástí vzdělávací soustavy státu, pokud to z předloženého dokladu samo nevyplývá (např. u soukromých škol).

Pro státy, které nemají s ČR uzavřenu mezinárodní dohodu o právní pomoci, platí povinnost ověření podpisů a razítek na zahraničních dokladech. U států, které jsou smluvními stranami Haagské úmluvy ze dne 5.10.1961 (www.hcch.net), musí být doklad opatřený apostillou, u ostatních států je nutná superlegalizace listin.

Na základě předložených dokladů Krajský úřad (vysoká škola, apod.)posoudí, zda se zahraniční vzdělání podobá (v tom případě ho uzná), liší částečně (nařizuje nostrifikační zkoušky) nebo se liší podstatně (žádost zamítne).

Nostrifikační zkoušky se nařizují v případě potřeby ověřit, zda vzdělání žadatele má stejnou úroveň jako vzdělání absolventa příslušného oboru v ČR. Jejich obsah a rozsah stanovuje Krajský úřad.

Občan české republiky, který získal vzdělání v zahraničí a potřebuje získat nostrifikaci v ČR, musí minimálně složit nostrifikační zkoušku z Českého jazyka, případně z českých reálií v předmětech Dějepis a Zeměpis. Ověřování z dalších předmětů pak závisí na porovnání studijních plánů příslušného absolventa.

V případě kladného výsledku vystaví úřad nebo škola žadateli Nostrifikační doložku (v případě, že neexistuje mezinárodní dohoda) nebo Osvědčení (v případě existence mezinárodní dohody).

Řada mezinárodních dohod nepostihuje celý rozsah školství v obou státech, takže např. Německo uznává na základě dohody s ČR pouze gymnázia a vysoké školy, ČR uznává pouze polská maturitní vysvědčení a vysokoškolské tituly atd.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]