Irène Joliot-Curie
| Irène Joliot-Curie | |
 |
|
| Narození | 12. září 1897 Paříž, Francie |
|---|---|
| Úmrtí | 17. března 1956 (ve věku 58 let) Paříž, Francie |
| Alma mater | Sorbona |
| Ocenění | Nobelova cena za chemii (1935) |
Irène Joliot-Curie (12. září 1897 Paříž – 17. března 1956 Paříž) byla francouzská vědkyně, dcera Marie a Pierra Curie. Roku 1935 obdržela společně se svým manželem, Frédéricem Joliot-Curie Nobelovu cenu za chemii.
Studovala na Fakultě přírodních věd na Sorboně, ale její studium bylo přerušeno 1. světovou válkou, během níž pracovala jako sestřička u rentgenu. Po válce pokračovala ve výzkumu svých rodičů, v roce 1925 získala doktorát přírodních věd za dizertační práci o alfa záření polonia.
Život [editovat]
V roce 1926 se provdala za Frédérica Joliota a spolupracovala s ním na výzkumu přírodní a umělé radioaktivity, transmutaci částic a nukleární fyziky. V roce 1927 se jim narodila dcera Hélène a v roce 1932 syn Pierre. V roce 1935 se podělili manželé o Nobelovu cenu za chemii. Irène se v roce 1937 stala profesorkou na Přírodovědecké fakultě v Paříži. Vedla katedru nukleární fyziky na Sorboně. Předtím, v roce 1936 ji vláda Francie jmenovala tajemnicí pro vědecký výzkum a získala i řád důstojnice čestné legie. Její práce z roku 1938 na výzkumu aktivity neutronů těžkých kovů znamenala důležitý krok k objevu jaderné fúze. Po 2. světové válce od roku 1946 byla ředitelkou Radiového institutu.
Angažovala se v politice jako aktivistka za mír, hájila práva žen. Stala se členkou Comité National de l'Union des Femmes Françaises (Národní výbor Svazu francouzských žen) a Světové rady míru.
Irène Joliot-Curie zemřela na leukémii způsobenou ozářením při výzkumu radioaktivity.
