Karl Ziegler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karl Waldemar Ziegler
Narození 26. listopadu 1898
Helsa poblíž Kasselu, Německo
Úmrtí 12. srpna 1973 (ve věku 74 let)
Mülheim an der Ruhr, Německo
Národnost NěmeckoNěmecko Německo
Alma mater Univerzita v Marburgu
Pracoviště RWTH Aachen
Institut Maxe Plancka pro výzkum uhlí
Obor organická chemie
Získaná ocenění Nobelova cena za chemii (1963)

Karl Waldemar Ziegler (26. listopadu 1898 Helsa12. srpna 1973 Mülheim an der Ruhr) byl německý chemik, který v roce 1963 spolu s Giuliem Nattou získal Nobelovu cenu za chemii za výzkum polymerů. Zabýval se také výzkumem volných radikálů a organokovových sloučenin a byl spoluvynálezcem katalyzátoru Ziegler-Natta.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval Univerzitu v Marburgu, kde mu bylo umožněno přeskočit první dva semestry kvůli jeho předem získaným znalostem. Studia ale přerušil, protože během roku 1918 bojoval na západní frontě v první světové válce.[1] V roce 1920 získal titul Ph.D.[2] Poté krátce přednášel na Univerzitě v Marburgu a Univerzitě ve Frankfurtu. V roce 1926 se stal profesorem na Univerzitě Heidelberg, kde strávil deset let výzkumem nových postupů v organické chemii.[3] Na trivalentních uhlících zkoumal stabilitu radikálů, což ho přivedlo ke studiu organometalických sloučenin.

V roce 1936 se stal profesorem a ředitelem chemického institutu na Univerzitě Halle-Wittenberg. Mezi lety 1943 a 1969 byl ředitelem Institutu Maxe Plancka pro výzkum uhlí.[4] V roce 1949 založil Německou chemickou společnost.

V roce 1922 si vzal Marii Kurtzovou.[5] Měli spolu dvě děti, Erharta a Mariannu.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karl Ziegler na anglické Wikipedii.

  1. HAENEL, Matthias. Historical Sites of Chemistry: Karl Ziegler [online]. Max-Planck-Institute for Coal Research, 8 May 2008, [cit. 2010-04-09]. Dostupné online. (German) 
  2. a b Sherby, Louise(2002). The Who's Who of Nobel Prize Winners 1901-2000, Fourth,Westport, CT:Oryx Press. ISBN 1573564141. 
  3. Karl Ziegler [online]. [cit. 2010-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Guenther Wilke(2003)."Fifty Years of Ziegler Catalysts: Consequences and Development of an Invention". Angewandte Chemie42(41): 5000–5008. doi:10.1002anie/200330056. PMID 14595621. 
  5. Bawn, C.E.H.(Nov. 1975)."Karl Ziegler". Biographical Memoirs of Fellows of the Royal Society21: 569. The Royal Society. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]