Kalokagathia

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Kalokagathia (řecky: podstatné jméno καλοκαγαθία, καλός κἀγαθός, ze spojení dvou adjektiv καλός - krásný, καί - spojka a, αγαθός - dobrý), také kalos kai agathos, je pojem, který vyjadřuje antické řecké přesvědčení, že krásné a dobré, krása a ctnost patří k sobě a mají mnoho společného. Co není zároveň dobré, nemůže být krásné a naopak. Aplikován na člověka vyjadřuje ideál harmonického souladu a vyváženosti tělesné i duševní krásy a dobroty, ctnosti a statečnosti. V klasické době se používal jako označení dokonalého aristokrata, řeckého gentlemana. Friedrich Nietzsche označil tento klasický pohled za „apolinský“ (podle boha Apollóna) a proti němu postavil pohled „dionýský“, (podle boha Dionýsa) vášnivý a temný, k němuž měli blízko romantici.

Od 19. století se pojem kalokagathie používal zejména v počátcích sportu a tělesné výchovy. Je důležitým prvkem novodobé olympijské myšlenky, jak je ve svém díle Antický ideál tělesné krásy a duchovní dokonalosti zformuloval Pierre de Coubertin. Byla důležitou ideovou základnou sokolského hnutí. Dobové odrazy kalokagathie lze vysledovat v dobovém skautingu, v hnutí Wandervogel a jiných. Ve všech těchto případech kalokagathie vždy vyjadřovala program tělesné krásy spojené s čestností a poctivostí.

Německý klasický filolog Werner Jaeger definoval kalokagathii jako „rytířský ideál kompletní lidské osobnosti, harmonické v mysli, a těla“. Výrazným přívržencem těchto ideálů byl spisovatel chlapeckých románů Jaroslav Foglar. Neznalost těchto ideálů a dobových souvislostí byla pro některé české komentátory po roce 2000 důvodem, proč Foglara obviňovali z pedofilie a „úchylky“ pro „opěvování opálených chlapeckých stehen“.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dvorský, M.: Mýtus zvaný Stínadla. Druhé, rozšířené vydání. Praha, 2011, s. 20–31, 191, 192

Související články[editovat | editovat zdroj]