Pavel Vranický

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pavel Vranický
Pavel Vranický (1756 — 1808)
Pavel Vranický (1756 — 1808)
Narození 30. prosince 1756
Nová Říše
České královstvíČeské království České království
Úmrtí 26. září 1808 (ve věku 51 let)
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Občanství Rakousko
Povolání dirigent
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
bratr Antonín Vranický

Pavel Vranický (30. prosince 1756, Nová Říše26. září 1808, Vídeň) byl český hudební skladatel, dirigent a houslista. Byl starší bratr hudebního skladatele Antonína Vranického, působil jako ředitel obou dvorních divadel ve Vídni.

Život[editovat | editovat zdroj]

Studoval zpěv, hru na varhany, housle a violu na Premonstrátské klášterní škole v Nové Říši a později v Jihlavě (17701771). V Olomouci studoval na teologické fakultě a stal se výborným houslistou. Ve 20 letech odešel do Vídně, kde vstoupil do teologického semináře a sloužil jako sbormistr. Ve studiích pokračoval u J. M. Krause (švédský dvorní kapelník, navštívil Vídeň okolo roku 1783). Náznaky, že byl také žákem Haydna, zůstaly neprokázané.

Na jaře roku 1784 sloužil jako dirigent u hraběte Johanna Baptista Esterházyho, v říjnu 1785 byl jmenován dirigentem orchestru nově vzniklého divadla U Korutanské brány. V této pozici zůstal do 1787, kdy se stal dirigentem vídeňského Burgtheater divadelního orchestru. Od sezóny 1792/1793 působil až do své smrti také jako první dirigent císařsko-královského dvorního divadla, poté jej ve funkci nahradil jeho bratr Antonín Vranický. Okolo roku 1786 začal skládat symfonie.

Pavel Vranický hrál význačnou roli ve vídeňské hudbě. Haydn i Beethoven ho upřednostňovali jako dirigenta pro své práce: Haydn trval na dirigování vídeňského představení Stvoření (1799-1800), a na žádost Beethovena vedl premiéru 1. symfonie (2.dubna 1800). Od roku 1805 se střídal s Vojtěchem Matyášem Jírovcem v dirigování koncertů pro šlechtické milovníky hudby. Pavel Vranický se přátelil s Mozartem a byl členem stejné lóže Svobodných zednářů jako on (Ke korunované naději). Po Mozartově smrti sloužil jako právoplatný prostředník vdově Konstancii ve vyjednávání s vydavatelem André. Jako tajemník vídeňského Tonkünstler-Societät, uspěl s vyrovnáváním Haydnovy zdlouhavé hádky se společností v 1797. Jeho přátelský vztah s Haydnem je zdokumentován v dopise Vranického Johnu Blandovi (12.prosince 1790) a v Haydnově dopise Vranickému (3.září 1800). Beethovenův osobní vztah k oběma bratrům Vranickým je vidět v Czernyho pamětech. Vranického ve Vídni navštívil i Weber (1803).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Vranický zkomponoval 51 symfonií, většina z nich je složená ze 4 vět podle klasického pořadí často s pomalým úvodem. Veřejné představení „La grande sinfonie charactéristique pour la paix avec la Républic francoise opus 31“ (Velká charakteristická symfonie za mír s Francouzskou republikou) bylo zakázané císařským rozkazem (20.12.1797), protože název díla byl příliš provokativní. Jako Beethovenova Eroica tato symfonie obsahovala pohřební pochod v pomalé větě, která byla pojmenována „Osud a smrt Ludvíka XVI.“

Vranický také napsal 56 smyčcových kvartet, většina z nich obsahovala tři části. V těchto pracích Vranický předjímal romantický styl s odvážným harmonickým průběhem, divadelními gesty a virtuosními zobrazeními. Jeho hudba po jeho smrti poměrně rychle upadla v zapomnění, jak poznamenal Fétis: "Hudba Vranického byla v módě, když byla nová, kvůli svým přírodním melodiím a skvělému stylu. Dobře zacházel s orchestrem, hlavně v symfoniích. Vzpomínám si, že v mém mládí se jeho práce držela velmi dobře v porovnání s dílem Haydna. Udivuje mě předčasné zapomenutí jeho díla."

Vranického nejznámější dílo a nejdéle přeživší skladbou byla opera Oberon, král elfů (premiéra 1789). Ve Vídni byla nadšeně přijata. Mozartova Kouzelná flétna (premiéra 1791) vykazovala jisté podobnosti s tímto dílem Vranického. Goethe navrhl Vranického jako nejvhodnějšího skladatele pokračování Kouzelné flétny a chtěl s ním spolupracovat (dopis 1796). Oberon, král elfů upadl v zapomnění po roce 1826 kvůli stejnojmenné opeře Webera. V té době byly dokonce populárnější Vranického balety obzvláště Lesní dívka (Das Waldmädchen).

Výběr z díla[editovat | editovat zdroj]

  • Vokální hudba:
    • Písně svobodných zednářů
    • 184 kánonů starší doby
    • Die Fürstenfeier - kantáta
    • Die Juden - terzetto
    • mše
    • kvartety
  • Jevištní dílo:
    • Oberon, král elfů - opera
    • Der dreifache Liebhaber - singspiel
    • Walmir und Gertraud - opereta
    • Zephir und Flora - balet
    • Das Waldmädchen
    • Das Urteil des Paris - balet
    • Der Raub der Sabinerinnen - balet
  • Instrumentální dílo:
    • orchestrální díla
      • symfonie (La grande sinfonie charactéristique pour la paix avec la Républic francoise; celkem 51 symfonií)
      • koncerty (Koncert pro flétnu a orchestr, Koncert pro violoncello a orchestr, Koncert pro dvě flétny a orchestr, Tři koncerty pro housle a orchestr;...)
    • komorní díla
      • smyčcové kvintety
      • smyčcové kvartety
      • smyčcová tria
      • klavírní tria
      • dueta pro různé obsazení
    • klavírní dílo (Tři sonáty, Polní pochod generála Benningsena, Polonéza F-dur, Sonáta C-dur)

Bibliografické citace[editovat | editovat zdroj]

(MGG) = Die Musik in Geschichte und Gegenmwart. Allgemeine Enzyklopädie der Musik begründet von Friedrich Blume. Zweite, neubearbeitete Ausgabe herausgegeben von Ludwig Finscher. Personenteil 17 (Vin-Z). Bärenreiter-Verlag Kassel-Basel-London-New York-Prag 2007 ISBN 978-3-7618-1137-5

(Grove) = The new Grove Dictionary of Music and Musicians, second Edition, Edited by Stanley Sadie, Volume 27 (Wagon to Ziwny),Macmillan Publishers Limited 2001. ISBN 0-19-517067-9

Tesař, S. Pavel a Antonín Vraničtí. 1.vyd., Nová Říše, 1987

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]