Pavel Vranický

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pavel Vranický (1756 — 1808)

Pavel Vranický (30. prosince 1756, Nová Říše26. září 1808, Vídeň) byl český hudební skladatel, dirigent a houslista. Byl starší bratr hudebního skladatele Antonína Vranického, působil jako ředitel obou dvorních divadel ve Vídni.

Život[editovat | editovat zdroj]

Studoval zpěv, hru na varhany, housle a violu na Premonstrátské klášterní škole v Nové Říši a později v Jihlavě (17701771). V Olomouci studoval na teologické fakultě a stal se výborným houslistou. Ve 20 letech odešel do Vídně, kde vstoupil do teologického semináře a sloužil jako sbormistr. Ve studiích pokračoval u J. M. Krause (švédský dvorní kapelník, navštívil Vídeň okolo roku 1783). Náznaky, že byl také žákem Haydna, zůstaly neprokázané.

Na jaře roku 1784 sloužil jako dirigent u hraběte Johanna Baptista Esterházyho, v říjnu 1785 byl jmenován dirigentem orchestru nově vzniklého divadla U Korutanské brány. V této pozici zůstal do 1787, kdy se stal dirigentem vídeňského Burgtheater divadelního orchestru. Od sezóny 1792/1793 působil až do své smrti také jako první dirigent císařsko-královského dvorního divadla, poté jej ve funkci nahradil jeho bratr Antonín Vranický. Okolo roku 1786 začal skládat symfonie.

Pavel Vranický hrál význačnou roli ve vídeňské hudbě. Haydn i Beethoven ho upřednostňovali jako dirigenta pro své práce: Haydn trval na dirigování vídeňského představení Stvoření (1799-1800), a na žádost Beethovena vedl premiéru 1. symfonie (2.dubna 1800). Od roku 1805 se střídal s Vojtěchem Matyášem Jírovcem v dirigování koncertů pro šlechtické milovníky hudby. Pavel Vranický se přátelil s Mozartem a byl členem stejné lóže Svobodných zednářů jako on (Ke korunované naději). Po Mozartově smrti sloužil jako právoplatný prostředník vdově Konstancii ve vyjednávání s vydavatelem André. Jako tajemník vídeňského Tonkünstler-Societät, uspěl s vyrovnáváním Haydnovy zdlouhavé hádky se společností v 1797. Jeho přátelský vztah s Haydnem je zdokumentován v dopise Vranického Johnu Blandovi (12.prosince 1790) a v Haydnově dopise Vranickému (3.září 1800). Beethovenův osobní vztah k oběma bratrům Vranickým je vidět v Czernyho pamětech. Vranického ve Vídni navštívil i Weber (1803).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Vranický zkomponoval 51 symfonií, většina z nich je složená ze 4 vět podle klasického pořadí často s pomalým úvodem. Veřejné představení „La grande sinfonie charactéristique pour la paix avec la Républic francoise opus 31“ (Velká charakteristická symfonie za mír s Francouzskou republikou) bylo zakázané císařským rozkazem (20.12.1797), protože název díla byl příliš provokativní. Jako Beethovenova Eroica tato symfonie obsahovala pohřební pochod v pomalé větě, která byla pojmenována „Osud a smrt Ludvíka XVI.“

Vranický také napsal 56 smyčcových kvartet, většina z nich obsahovala tři části. V těchto pracích Vranický předjímal romantický styl s odvážným harmonickým průběhem, divadelními gesty a virtuosními zobrazeními. Jeho hudba po jeho smrti poměrně rychle upadla v zapomnění, jak poznamenal Fétis: "Hudba Vranického byla v módě, když byla nová, kvůli svým přírodním melodiím a skvělému stylu. Dobře zacházel s orchestrem, hlavně v symfoniích. Vzpomínám si, že v mém mládí se jeho práce držela velmi dobře v porovnání s dílem Haydna. Udivuje mě předčasné zapomenutí jeho díla."

Vranického nejznámější dílo a nejdéle přeživší skladbou byla opera Oberon, král elfů (premiéra 1789). Ve Vídni byla nadšeně přijata. Mozartova Kouzelná flétna (premiéra 1791) vykazovala jisté podobnosti s tímto dílem Vranického. Goethe navrhl Vranického jako nejvhodnějšího skladatele pokračování Kouzelné flétny a chtěl s ním spolupracovat (dopis 1796). Oberon, král elfů upadl v zapomnění po roce 1826 kvůli stejnojmenné opeře Webera. V té době byly dokonce populárnější Vranického balety obzvláště Lesní dívka (Das Waldmädchen).

Výběr z díla[editovat | editovat zdroj]

  • Vokální hudba:
    • Písně svobodných zednářů
    • 184 kánonů starší doby
    • Die Fürstenfeier - kantáta
    • Die Juden - terzetto
    • mše
    • kvartety
  • Jevištní dílo:
    • Oberon, král elfů - opera
    • Der dreifache Liebhaber - singspiel
    • Walmir und Gertraud - opereta
    • Zephir und Flora - balet
    • Das Waldmädchen
    • Das Urteil des Paris - balet
    • Der Raub der Sabinerinnen - balet
  • Instrumentální dílo:
    • orchestrální díla
      • symfonie (La grande sinfonie charactéristique pour la paix avec la Républic francoise; celkem 51 symfonií)
      • koncerty (Koncert pro flétnu a orchestr, Koncert pro violoncello a orchestr, Koncert pro dvě flétny a orchestr, Tři koncerty pro housle a orchestr;...)
    • komorní díla
      • smyčcové kvintety
      • smyčcové kvartety
      • smyčcová tria
      • klavírní tria
      • dueta pro různé obsazení
    • klavírní dílo (Tři sonáty, Polní pochod generála Benningsena, Polonéza F-dur, Sonáta C-dur)

Bibliografické citace[editovat | editovat zdroj]

(MGG) = Die Musik in Geschichte und Gegenmwart. Allgemeine Enzyklopädie der Musik begründet von Friedrich Blume. Zweite, neubearbeitete Ausgabe herausgegeben von Ludwig Finscher. Personenteil 17 (Vin-Z). Bärenreiter-Verlag Kassel-Basel-London-New York-Prag 2007 ISBN 978-3-7618-1137-5

(Grove) = The new Grove Dictionary of Music and Musicians, second Edition, Edited by Stanley Sadie, Volume 27 (Wagon to Ziwny),Macmillan Publishers Limited 2001. ISBN 0-19-517067-9

Tesař, S. Pavel a Antonín Vraničtí. 1.vyd., Nová Říše, 1987

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]