Beda Dudík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Beda (František) Dudík
Beda Dudík
Beda Dudík
Rodné jméno František Dudík
Narození 29. ledna 1815
Kojetín
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 18. ledna 1890 (ve věku 74 let)
Rajhrad
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Občanství Rakousko-Uhersko
Alma mater Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži
Povolání kněz, regionální historik, medievalista, historik a Historiografie
Nábož. vyznání Katolictví
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Beda Dudík, vlastním jménem František, (29. ledna 1815 Kojetín[1]18. ledna 1890 Rajhrad) byl významný moravský historiograf a církevní historik, kněz a benediktinský mnich v Rajhradském klášteře. Jméno Beda přijal při vstupu do řádu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn perníkáře a voskaře v Kojetíně jako nejstarší z devíti dětí Vincence a Magdaleny Dudíkových. Studoval nejprve v Kroměříži a poté v Brně, kde se potkal s benediktinem Řehořem Volným. Možná i díky jeho vzoru se stal řeholníkem. Na kněze byl vysvěcen 20. srpna 1840.

Působil jako učitel filosofie v Brně i jako docent ve Vídni. V roce 1851 prováděl ve Švédsku pátrání po literárních pokladech, ukořistěných Švédy za třicetileté války. I jeho zásluhou se v roce 1877 navrátilo zpět 21 nejcennějších svazků. Později po nich pátral i v Římě, kam některé rukopisy převezla švédská královna Kristina.

Bedův rukopis

Od roku 1853 pracoval ve Vídni, kde uspořádával archiv řádu Německých rytířů. Při této činnosti sebral dostatek materiálu na další dílo: o vpádu Švédů do Čech. V roce 1856 navrhl reformu rakouského archivnictví, ta však nebyla schválena.

Roku 1859 byl jmenován moravským zemským historiografem. Stejnou funkci v Čechách zastával František Palacký, Bedovi se proto později přezdívalo Moravský Palacký.[zdroj?] Tentýž rok se stal docentem středověkých dějin.

Jeho hlavním dílem je dvanáctisvazková Historie Moravy. Historie byla pojata tak podrobně, že se dostal pouze k roku 1350. V tomto díle zpochybnil, že velkomoravský Velehrad je totožný s dnešním Velehradem, za což byl velice kritizován a později v českém vydání tato zmínka již chybí. Dnešní výzkumy mu ale do jisté míry dávají za pravdu.

Roku 1866 byl jako válečný zpravodaj v Itálii. Roku 1869 byl jako osobní kaplan císaře Františka Josefa I. členem delegace při otevírání Suezského průplavu.

Za celý život napsal asi 90 děl. Obdržel četná vyznamenání (viz foto). Roku 1884 byl jmenován čestným opatem kláštera v Třebíči.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Po Dudíkovi se jmenují ulice v Kojetíně, Brně a Rajhradě.
  • Po celý život dbal o to, aby se jeho jméno psalo s dlouhým í, což pro některé německé noviny představovalo velký problém.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Dudík byl velmi plodným spisovatelem, napsal asi 90 děl. Asi nejdůležitějším dílem jsou jeho Dějiny Moravy[1], z dalších alespoň:

  • Geschichte des Benediktinerstiftes Raigern (Dějiny benediktinského kláštera Rajhrad, 2 sv., Brno 1849; 2. vyd., Wien 1868)
  • Mährens Geschichtsquellen (Prameny moravských dějin, Brünn 1850)
  • Chronik der Stadt Olmütz über die Jahre 1619 und 1620, Brünn, Rohrer 1851 [=SchrHSS 1 (1851)].
  • Forschungen in Schweden für Mährens Geschichte (Výzkum moravských dějin ve Švédsku, Brünn 1852)
  • Iter Romanum (2 sv., Wien 1855)
  • Des Herzogtums Troppau ehemalige Stellung zur Markgrafschaft Mähren (Vévodství opavské a jeho dřívější postavení k markrabství moravskému, Wien 1857)
  • Olmützer Sammel-Chronik vom Jahre 1432 bis 1656, Brünn, Rohrer 1858.
  • Waldsteins Korrespondenz (Valdštejnova korespondence, Wien 1865-66)
  • Waldstein von seiner Enthebung bis zur abermaligen Übernahme des Armeekommandos (Wien 1858)
  • Des hohen Deutschen Ritterordens Münzsammlung in Wien (Mincovní sbírka Řádu německých rytířů ve Vídni, Wien 1858)
  • Kleinodien des Deutschen Ritterordens (Wien 1866)
  • Archive im Königreich Galizien und Lodomerien (Wien 1867)
  • Erinnerungen aus dem Feldzug in Italien 1866 (Wien 1867)
  • Preussen in Mähren im Jahre 1742 (Wien 1869)
  • Bericht über die Diöcese Olmütz durch den Cardinal Franz von Dietrichstein im Jahre 1634, AÖG 42 (1870) 213-231.
  • Statuten der Diözese Olmütz vom Jahre 1568, Brünn 1870.
  • Bibliothek und archiv im fürsterzbischöflichen Schlosse zu Kremsier, Wien, Wilhelm Braumeister 1870.
  • Reformations-Artikeln des Erzbischof’s von Prag Anton Brus aus dem Jahre 1564, AÖG 46 (1871) 215-234.
  • Handschriften der Bibliothek des Metropolitancapitels in Olmütz, Sitzungs-Berichte der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften, Phil.-Hist. Classe, Bd. 81, 1876.
  • (česky) Dějiny knihtiskařství na Moravě od vzniku jeho až do roku 1621, Brno, vlastním nákladem 1876.
  • Schweden in Böhmen und Mähren 1640-1660 (Wien 1879)
  • Geschichtliche Entwickelung der Buchdruckerkunst in Mähren von 1486 bis 1621 (Brünn 1879)
  • Mährens allgemeine Geschichte (12 sv., Brünn 1860-89)
  • (česky) Dějiny Moravy, 1-9, přepracované české vydání, Praha, F. Tempský 1875-1884.
  • Correspondenz Kaisers Ferdinand II. und seiner erlauchten Familie mit P. Martinus Becanus und P. Wilhelm Lamormaini, kaiserlichen Beichtvätern S. J., AÖG 54 (1876) 219-350.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BURIAN, Václav. Patera moravského historiografa Bedy Dudíka. Ke 100. výročí úmrtí 1890-1990. Vlastivědný věstník moravský. 1990, roč. 42, čís. 1, s. 25-42. ISSN 0323-2581.  
  • KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]