Mentální retardace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mentální retardace
Klasifikace
MKN-10 F70 F71 F72 F73 F78 F79
MeSH D008607

Mentální retardace je postižení jedinců, při kterém dochází k zaostávání vývoje rozumových schopností, k odlišnému vývoji některých psychických vlastností a k poruchám v adaptačním chování. Mentálním postižením nebo mentální retardací je nazýváno trvalé snížení rozumových schopností, které vzniklo v důsledku organického poškození mozku. Není to nemoc, ale trvalý stav, který klasifikujeme do šesti základních kategorií.

Etiologie (příčiny vzniku) mentální retardace

Mentální retardace může vzniknout ve třech obdobích:

  • prenatálním (před narozením dítěte) - kvůli infekci matky během těhotenství, jejímu špatnému životnímu stylu, úrazu
  • perinatálním (během porodu nebo těsně po něm) - porod může být protrahovaný (dlouhotrvající), může dojít k hypoxii plodu, tedy k nedostatku kyslíku atd.
  • postnatálním (po porodu do 2 let věku dítěte) - infekce, úrazy, záněty mozku, těžká žloutenka, špatná výživa

Svou roli zde hraje i dědičnost a specifické genetické příčiny jako například chromozomální aberace, která způsobuje Downův syndrom.

Kategorie mentální retardace

Lehká mentální retardace (IQ 50 – 69)

  • velký vliv má dědičnost, sociokulturně znevýhodněné prostředí
  • do 3 let je dítě jen lehce psychomotoricky opožděno
  • mezi 3. a 6. rokem se objevují větší potíže, je opožděný vývoj řeči, slovní zásoba je malá, dítě je nedostatečně zvídavé a vynalézavé
  • většina lehké mozkové retardace se diagnostikuje až ve věku školní docházky, kdy má dítě nejvýraznější problémy: omezenost logického, abstraktního a mechanického myšlení, je lehce opožděna jemná a hrubá motorika, slabší paměť atd.
  • v emocionální oblasti se projevuje afektivní labilita
  • jedinci se vzdělávají většinou ve školách praktických podle odpovídajícího vzdělávacího programu, při splnění stanovených podmínek je možná i integrace do běžné základní školy
  • jedinci jsou většinou schopni užívat řeč v každodenním životě, dosáhnout nezávislosti v osobní péči (jídlo, hygiena, oblékání…) a v praktickém životě
  • při vzdělávání je vhodné rozvíjet jejich dovednosti a kompenzovat nedostatky
  • k lehké mentální retardaci se mohou individuálně přidružit vývojové poruchy, autismus, tělesné postižení, epilepsie, poruchy chování
  • většinu jedinců (z horní hranice LMR) lze zaměstnat v praktických profesích
  • výskyt v celkovém počtu jedinců s mentální retardací je 80%, v populaci je to 2,6%

pozn.:výrazy debilita, idiocie a imbecilita se již v současné psychiatrické terminologii nepoužívají.[1]

Středně těžká mentální retardace (IQ 35 – 49)

  • výrazně opožděn rozvoj chápání a užívání řeči - přetrvává do dospělosti
  • opožděná a omezená zručnost a schopnost postarat se sám o sebe
  • jen někteří jedinci si osvojí čtení, psaní a počítání
  • vzdělávají se podle odpovídajícího vzdělávacího programu, nejčastěji v základních školách speciálních, další vzdělávání je možné ve škole praktické
  • schopni vykonávat jednoduchou manuální práci pod odborným dohledem nebo v chráněném prostředí (chráněné dílny, podporované zaměstnání)
  • v dospělosti jsou málokdy schopni vést samostatný život, ale bývají fyzicky aktivní a mobilní se schopností komunikovat a navazovat kontakty
  • individuální rozvoj senzomotorických dovedností a verbálních schopností
  • k středně těžké mentální retardaci se může přidat dětský autismus, tělesná postižení, neurologická nemoc (epilepsie), psychiatrická nemoc
  • diagnóza zahrnuje středně těžkou mentální subnormalitu a těžkou oligofrenii
  • výskyt v celkovém počtu jedinců s mentálním postižením je 12%, v populaci je to 0,4%

Těžká mentální retardace (IQ 21 – 34)

  • většina jedinců trpí značným stupněm poruchy motoriky a jinými přidruženými vadami (špatný vývoj nervového systému)
  • časté tělesné vady
  • řeč je jednoduchá, omezena na jednotlivá slova, nebo se nemusí vytvořit vůbec
  • vzdělávání je velmi omezené, probíhá podle odpovídajícího vzdělávacího programu v základní škole speciální
  • včasná systematická a kvalifikovaná rehabilitační a vzdělávací péče přispívá k rozvoji motoriky, komunikativnosti, rozumových schopností a soběstačnosti
  • diagnóza zahrnuje těžkou mentální subnormalitu a těžkou oligofrenii
  • výskyt v celkovém počtu jedinců s mentální retardací je 7%, v populaci to je 0,2%

Hluboká mentální retardace (IQ nižší než 20)

  • většina osob je imobilní nebo velmi omezená v pohybu, bývají inkontinentní (neschopni udržet moč, stolici), schopni pouze primitivní neverbální komunikace
  • automatické stereotypní pohyby (kývavé pohyby)
  • nepoznávají okolí
  • časté je i sebepoškozování - mají snížený práh citlivosti
  • nemají schopnost se o sebe postarat, a proto potřebují stálou péči
  • IQ nelze změřit, jeho hodnota je odhadována pod 20
  • lze dosáhnout nejjednodušších zrakově prostorových orientačních dovedností
  • neurologické a jiné tělesné nedostatky postihující hybnost, epilepsie, poškození zraku a sluchu provázejí hlubokou mentální retardaci
  • diagnóza zahrnuje hlubokou mentální subnormalitu a hlubokou oligofrenii (idiocii)
  • výskyt v celkovém počtu jedinců s mentální retardací je 1%, v populaci to je 0,03%

Jiná mentální retardace

  • Do této kategorie patří jedinci u nichž nelze určit stupeň intelektové retardace pomocí obvyklých metod nebo je to nesnadné či nemožné (např.: nevidomí, neslyšící, nemluvící, jedinci s těžkými poruchami chování, autismu,…)

Nespecifikovaná mentální retardace

  • Mentální retardace je prokázána, ale není dostatek informací pro to, aby byl jedinec zařazen do jedné z předchozích kategorií
  • Zahrnuje: Mentální retardaci NS, mentální subnormalitu NS, oligofrenii NS

Existuje ještě jedna kategorie Mírná mentální retardace (IQ 85 – 69). Kategorie do níž spadají jedinci s opožděným rozumovým vývojem. K zaostávání došlo z jiných příčin než je organické poškození mozku, proto lidé s takovýmto IQ nejsou považování za mentálně retardované.

Výchovu a vzdělávání lidí s mentální retardací považujeme za celoživotní proces, charakterizovaný nutností stálého opakování, prohlubování znalostí a dovedností. Základy výchovy spočívají v rodině. Velkým problémem je to, že se výsledky dostavují velmi zvolna, že pokroky jsou téměř nepozorovatelné.

Vzdělávání lidí s mentálním retardací

Podrobnější informace naleznete v článku Vzdělávání osob s mentální retardací v Česku.

Netradiční formy vzdělávání

  • pro usnadnění orientace v sociálním prostředí a komunikaci
  • v pomocných školách by mělo být spíše podpůrné, pomocné nebo motivační
  • dobře využitelné při individuálním vzdělávání
  • SOCIÁLNÍ ČTENÍ - je nejčastější metodou:
    • poznávání, interpretace a reagování na zraková znamení a symboly, piktogramy, slova a skupiny slov
    • zaměřuje se na aspekty orientace v okolním světě, které jsou bezprostředně využitelné, což mimo jiné přináší i motivační efekt
    • dělíme do tří kategorií:
      1. kategorie = soubory obrázků
      2. kategorie = piktogramy (př.: dopravní značky)
      3. kategorie = slova a skupiny slov
    • vhodné téma pro sociální čtení je „časová orientace“ (opakuje se každý den, má hodně obrázků a piktogramů, jmen, dat, měsíců, symboly, atd.)
    • výhodou sociálního čtení je srozumitelnost pro ostatní veřejnost

Nonverbální komunikační metody

  • těžce postižené děti nejsou schopny verbálního vyjadřování, proto se stále vyvíjí a hledají jiné metody soc. komunikaci
  • klady alternativních způsobů komunikace (=snižuje tendenci k pasivitě dětí; zvyšuje aktivitu; rozšiřuje možnosti; umožňuje komunikovat i osobám, které mají velké potíže při vyjadřování)
  • zápory alternativních způsobů komunikace (=společensky méně využitelné; uživatelé jsou odděleni od „převažující“ části společnosti, která tyto systémy neovládá; může způsobit, že dítě nikdy nebude mluvit;)
  • komunikační systém BLISS = statický systém, ve kterém jsou symboly překládány v určité dvojrozměrné nebo trojrozměrné formě, která se v průběhu komunikace nemění; symboly jsou založeny na významu, nikoli na zvucích; dokážou ho číst i ti jedinci, kteří nedokáží číst.
  • znaková řeč MAKATON = dynamický systém, kdy jednotlivá slova vyjadřují pohybem ruky, hlavy apod.; znaky jsou vždy doprovázeny učitelem normální gramatickou řečí, užívá se i mimický výraz obličeje; znaky Makaton mají původ ve znakovém jazyce neslyšících, slovník je mezinárodní

Reference

  1. Slovník cizích slov ABZ.cz

Literatura

  • Švarcová, Iva: Mentální retardace: vzdělávání, výchova, sociální péče. Praha, Portál, 2000.
  • Tomická, Václava: Vybrané kapitoly k integraci ve školství. Liberec, TUL, 2002.