Arthur Honegger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Honegger na bankovce z roku 1996 v hodnotě 20 CHF

Arthur Honegger (10. března 1892 Le Havre, Francie - 27. listopadu 1955 Paříž) byl švýcarský hudební skladatel, narodil se ve Francii a velkou část života prožil v Paříži. Byl členem Pařížské šestky. Jeho nejhranějším dílem je nejspíš orchestrální skladba Pacific 231, která imituje zvuk parní lokomotivy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Le Havru, studoval harmonii a hru na housle na Pařížské konzervatoři, kam se po krátkém pobytu v Curychu vrátil a pokračoval ve studiu u Charlese Widora a Vincenta d'Indyho. V roce 1918 napsal hudbu k baletu Le dit des jeux du monde, kde se poprvé projevil jeho charakteristický styl. V roce 1926 se oženil s klavíristkou a spolužačkou na konzervatoři Andrée Vaurabourgovou a roku 1932 se jim narodila dcera Pascale. Měl také syna Jeana-Clauda (1926-2003) se zpěvačkou Claire Croizovou.

Na začátku 20. let na sebe výrazně upozornil svým dramatickým žalmem Le Roi David (Král David), který se dodnes objevuje v repertoáru různých sborů. Období mezi světovými válkami bylo pro něj velmi plodné. Složil hudbu k výpravnému filmu Abela Ganca Napoleon, vytvořil devět baletů a tři jevištní vokální díla - jedno z nich, dramatické oratorium Jeanne d'Arc au bûcher (1935), je považováno za jednu z jeho nejlepších prací. Navíc ještě spolupracoval s Jacqusem Ibertem jak na opeře (L'Aiglon (1937)) tak na operetě. V tomto údobí rovněž napsal Danse de la Chèvre (1921) pro sólovou flétnu , věnovanou René Le Royovi. Tato skladba hýří živostí, mládím, ale také přímočarostí, která je příznačná pro celou jeho tvorbu.

Po celou dobu byl ve styku se Švýcarskem, zemí původu svých rodičů, ale po vypuknutí války a nacistické invazi se v Paříži cítil uvězněn. Připojil se k utajenému hnutí Francouzský odpor a nacisté do jeho práce nijak výrazněji nezasahovali, přesto se cítil kvůli válce sklíčený. V období od okupace do smrti napsal čtyři symfonie, které jsou považovány za jedny z nejvýznamnějších symfonických děl 20. století. Asi nejznámější z nich je v pořadí třetí Symphonie liturgique, jejíž tři věty připomínají latinskou mši (Dies Irae, De profundis clamavi a Dona nobis pacem). Ta vznikla v roce 1946 hned po skončení druhé světové války. Naprostý kontrast představuje Symfonie č. 4 Deliciae Basilienses(Požitky Basileje), ve které skladatel opěvuje uvolněné dny strávené v Basileji během války.

Byl veřejně znám jako velký železniční fanoušek - jednou řekl: "Vždycky jsem vášnivě miloval lokomotivy. Pro mě jsou to živá stvoření a miluji je, jako ostatní milují ženy nebo koně." Svou skladbou "Mouvement symphonique" PACIFIC 231 (hudební ztvárnění parní lokomotivy) si již v roce 1923 získal velkou popularitu.

Poslední dílo - Vánoční kantátu napsal v roce 1953. Zemřel doma na následek infarktu 27. listopadu 1955 a byl pohřben na Cimetière Saint-Vincent v Paříži.

Výraznými prvky jeho kompozičního stylu jsou zejména:bachovský kontrapunkt, energické rytmy, koloristické harmonie, melodická bohatost, impresionistická práce se zvučností orchestru a velmi formální výstavba děl. Díla mají v porovnání s díly ostatních členů Pařížské šestky vážnější charakter.

Jeho portrét je v současné době zobrazen na švýcarské dvacetifrankové bankovce.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Opusová čísla jsou převzata z původního katalogu Harryho Halbreicha.

Symfonie :
1930 : H 75 První symfonie C- dur
1941 : H 153 Druhá symfonie pro smyčce a trumpetu D -dur (Symfonie pro smyčce)
1946 : H 186 Třetí symfonie (Symphonie liturgique)
1946 : H 191 Čtvrtá symfonie A-dur (Deliciae basiliensis)
1950 : H 202 Pátá symfonie D-dur (Di tre re)
Symfonické věty:
1923 : H 53 Pacific 231 (Symfonická věta č.1)
1928 : H 67 Rugby (Symfonická věta č.2)
1933 : H 83 Symfonická věta č.3
Koncerty:
1929 : H 72 Koncert pro violoncello a orchestr
1948 : H 196 Concerto da camera pro flétnu, anglický roh a smyčce
Ostatní :
1917 : H 16 Le Chant de Nigamon
1920 : H 31 Pastorale d'été
1923 : H 47 Chant de joie (Píseň radosti)
1951 : H 204 Monopartita
1921 : H 37 Le Roi David (Král David) na libreto Reného Moraxe, úprava pro orchestr v roce 1923
1935 : H 99 Jeanne d'Arc au bûcher, na libreto Paula Claudela, verze s prologem v roce 1941
1938 : H 131 La Danse des morts, (Tanec smrti) na libreto Paula Claudela
1953 : H 212 Une Cantate de Noël (vánoční kantáta)
1926 : H 65 Antigona, na libreto Jeana Cocteaua na Sofoklův námět
1918 : H 19 Le Dit des jeux du monde
1921 : H 38 Horace victorieux, symphonie mimée
Smyčcové kvartety
1917 : H 15 Smyčcový kvartet č.1 c-moll
1935 : H 103 Smyčcový kvartet č.2 D-dur
1937 : H 114 Smyčcový kvartet č.3 E-dur
Violoncellové skladby
1945 : H 181 Paduana pro violoncello sólo

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Zdroj[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Honegger na anglické Wikipedii.