Pařížská šestka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Pařížská šestka (Les Six - název inspirovaný Pětkou, sdružením ruských umělců) je jméno, kterým roku 1920 označil kritik Henri Collet ve svém článku, nazvaném Les cinq russes, les six français et M. Satie (Pět Rusů, šest Francouzů a pan Satie - Comoedia, 16. ledna 1920) skupinu francouzských skladatelů, pracujících na Montparnassu a jejichž hudba je často považována za vzdor proti wagnerismu a impresionismu.

Členové[editovat | editovat zdroj]

Formálně byli členy Pařížské šestky:


Mnoho dalších se účastnilo neformálně, mezi těmi nejvýznamnějšími Erik Satie, Jean Cocteau a Jean Wiéner.

Předehra: Les Nouveaux Jeunes (Noví mladí)[editovat | editovat zdroj]

Když bylo v roce 1917 mnoho divadel a koncertních síní zavřeno kvůli válce, rozhodli se Blaise Cendrars a malíř Moise Kisling uspořádat koncert na 6 Rue Huyghens, kde měl svůj ateliér malíř Emile Lejeune. Pro tuto událost byly stěny ateliéru ověšeny plátny od Picassa, Matisse, Légera, Modiglianiho a dalších. Hrála se hudba Satieho, Aurica, Honeggera a Dureyho. Právě na tomto koncertě napadlo Satieho, že by kolem sebe mohl vytvořit skupinu skladatelů, nazvanou Les Nouveaux Jeunes, předchůdce Pařížské šestky.

Pařížská šestka - Les Six[editovat | editovat zdroj]

Milhaud tvrdil, že:

"(Collet) zvolil těch šest jmen zcela náhodně, jmenoval Aurica, Honeggera, Dureyho, Poulenca, Tailleferre a mě jenom proto, že jsme byli kamarádi, znali se navzájem, objevovali se ve stejných programech, bez ohledu na to, zda se naše temperamenty a osobnosti lišily. Auric a Poulenc následovali Cocteauovy myšlenky, Honegger obdivoval německý romantismus a já středozemní lyricismus! (Ivry 1996)"

To je ovšem jen jeden z názorů, jak Pařížská šestka vznikla. Jiní autoři jako např. Ornella Volta zdůrazňovali manévrování a pokusy Cocteaua stát se hlavou avantgardní skupiny oddané hudbě, stejně jako nedlouho předtím vznikly kubistické a surrealistické skupiny v malířství a literatuře s Picassem, Apollinairem a Bretonem jako vůdčími osobnostmi. Skutečnost že Satie opustil Les Nouveaux Jeunes méně než rok poté, co skupinu založil, byl „darem z nebes“ pro Cocteaua; jeho publikace Le Coq et l'Arlequin údajně odstartovala vznik Pařížské šestky.

Po první světové válce se začali Jean Cocteau a Pařížská šestka scházet v baru s názvem „La Gaya“, přejmenovaném na Boeuf sur le toit (Vůl na střeše) poté, co se bar přestěhoval do větších prostor a přejal jméno slavného Milhaudova baletu, neboť ho Milhaud údajně napsal v předchozím baru. Na otvíracím večeru přejmenovaného baru hrál klavírista Jean Wiéner skladby George Gershwina a Vincenta Youmanse, zatímco Cocteau a Milhaud hráli na bicí. Mezi dalšími návštěvíky byli ruský impresário Sergej Ďagilev, Pablo Picasso, filmař René Clair, zpěváci Jane Bathori a Maurice Chevalier.

Skupina byla oficiálně založena v lednu 1920 dvěma články francouzského hudebního kritika a skladatele Henriho Colleta v časopise Comoedia. I když se zdá zřejmé, že za články stojí Jean Cocteau, název přesto zvolil Collet, který se rozhodl pro srovnání s ruskou skupinou Pětka.

Skupina vydala společně album klavírních kousků, známé jako Album des Six (Album Pařížské šestky). Pět členů skupiny také spolupracovalo na hudbě pro Cocteauovo dílo Les Mariés de La Tour Eiffel (Svatebčané na Eiffelovce), produkované Ballets Suédois, konkurenty Ballets Russes. Cocteau původně zadal hudbu Auricovi, ale protože ten nestihl dodat hudbu včas, rozdělil úkol mezi všechny zbylé členy skupiny. Durey nebyl v té době v Paříži a proto se projektu neúčastnil. Premiéra díla byla veřejným skandálem, který se vyrovnal i skandálu předešlého roku, kdy bylo uváděno Stravinského Svěcení jara. Navzdory tomu (nebo možná právě proto) bylo dílo Les Mariés de La Tour Eiffel v repertoáru Ballets Suédois po celá dvacátá léta.

Není správné říci, že s uvedením Les Mariés de La Tour Eiffel Pařížská šestka zanikla. Louis Durey se nadále účastnil všech koncertů, událostí a výročí skupiny, takže skupina se nerozpadla, jako spíše její jednotliví členové se vydali po svých individuálních stezkách, tak jak to v počátečním citátu naznačil Darius Milhaud.

Hudba Erika Satieho a Pařížské šestky[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ivry, Benjamin (1996). Francis Poulenc. Phaidon Press Limited. ISBN 0-7148-3503-X.
  • FONDATION ERIK SATIE, Le groupe des Six et ses amis: 70e anniversaire - Placard, Paris 1990 - 40 p. - ISBN 2-907523-01-5
  • Ornella Volta, Satie/Cocteau - les malentendus d'une entente: avec des lettres et des textes inédits d'Erik Satie, Jean Cocteau, Valentine Hugo et Guillaume Apollinaire - Le Castor Astral - 1993 - ISBN 2-85920-208-0
  • Cocteau, Jean - LE COQ ET L'ARLEQUIN: Notes Autour de la Musique - Avec un Portrait de l'Auteur et Deux Monogrammes par P. Picasso - Paris, Éditions de la Sirène - 1918
  • Roger Nichols - The Harlequin Years: Music in Paris 1917-1929 - 2002 - ISBN 0-500-51095-4

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Les Six na anglické Wikipedii.