Svatý Havel
Svatý Havel (lat. Gallus; 550 Irsko–16. října 640), podle jiných pramenů 620 nebo 646-650, Arbon ve Švýcarsku byl irský mnich, misionář, který působil v oblasti Bodamského jezera.
Podle tradice byl Havel jedním z dvanácti žáků a společníků svatého Kolumbána mladšího na jeho misii směřující na evropský kontinent. Roku 610 doprovázel sv. Kolumbána na jeho cestě proti proudu Rýna do Bregenzu. Na další cestě do Itálie však Havel kvůli nemoci musel zůstat v Arbonu. Zde žil jako poustevník v blízkosti řeky Steinach. Zemřel zde zřejmě mezi roky 640 a 650, jeho svátek připadá na 16. října. Podle novějších výzkumů pocházel z okolí Vogés v dnešní severní Francii a ke Kolumbanově misii se přidal až tady.
Po Havlově smrti byl v místě zbudován kostel, který časem vzrostl do podoby opatství sv. Havla, jádra kantonu Sankt Gallen ve východním Švýcarsku, jehož prvním opatem byl svatý Otmar. Klášter byl nezávislý na kostnickém biskupovi. Opatství se za Ludvíka Pobožného stalo císařskou institucí a působilo velmi vlivně na okolní prostředí až do sekularizace kláštera roku 1798.
Od začátku 9. století kolovalo několik fantastických legend o sv. Havlu. Havel údajně zbavil Fridiburgu posedlosti démonem. Fridigunda byla přitom zasnoubená se Sigebertem II., franským králem, který poustevníkovi věnoval pozemky v okolí Arbonu, kde byl později zřízen jmenovaný klášter.
Nejstarší fragmentární životopis pochází od dvou mnichů kláštera na Reichenau, tento životopis byl poté rozšířen Wettinem a kolem roku 833 Walafridem Strabonem, který je editorem knihy o sv. Havlu.
Svatému Havlu je dedikováno několik kostelů i v Čechách, mezi jinými kostel sv. Havla na Starém Městě pražském. Po klášteru sv. Havla bylo pojmenováno také okolní město Sankt Gallen, dnes metropole stejnojmenného švýcarského kantonu.
Literatura [editovat]
- SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.
