Jan II. Opavský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Příbuzenstvo
otec Jan I. Ratibořský
děd Mikuláš II. Opavský
bratr Mikuláš V. z Bruntálu
syn Václav IV. Ratibořský
strýc Přemysl I. Opavský
teta Markéta Opavská
praděd Mikuláš Opavský

Jan II. Železný (Hanuš Ferreus, 1365 ?1424) byl synem knížete Jana Ratibořského a Anny Hlohovské, vnukem Mikuláše II. Opavského, ratibořským knížetem v letech 1380/2-1424. V letech 1385-1392 zastavil Krnov opolskému knížeti Vladislavovi, do roku 1385 a od 1405/7 vládl v Bruntále (po smrti bratra Mikuláše V.), od 1396 v Pštíně a Mikołowě. Byl také královským hofmistrem, hejtmanem v Kladsku a Frankenštejně.

Zastával úřad nejvyššího hofmistra krále Václava IV. a z tohoto titulu byl členem nejvyšší královské rady. Jan II. si počínal obratně ve sporech moravských markrabat Jošta a Prokopa. V kronikách je zaznamenán případ, kdy nařídil z malicherných důvodů utopit dva kněze. Pro svou tvrdost také získal přízvisko mistr Hanuš ve smyslu mistr popravčí.

Krev na Karlštejně[editovat | editovat zdroj]

Jan II. Opavský usoudil, že někteří drobní šlechtici mají na krále Václava IV. příliš velký vliv a odvádějí jeho pozornost od říšských záležitostí. Vhodným okamžikem k „vyřešení“ tohoto problému se stal 11. červen 1397, kdy se měla na Karlštejně sejít královská rada. Tehdy mladý kníže přesvědčil Václava, že králova přítomnost na radě není bezpodmínečně nutná. Panovník vyrazil v doprovodu své lovecké družiny do Králova Dvora u Berouna s úmyslem pokračovat dál na Křivoklát.

Na Karlštejně zatím na královské radě přednesl Bořivoj ze Svinař zprávu o zasedání říšského sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem. Německá šlechta si na sněmu stěžovala na nečinnost římskoněmeckého a českého krále Václava IV. Předsedající Jan Opavský poté ohlásil přestávku v jednání, během níž spolu s významnými českými pány Janem z Michalovic, Bohuslavem ze Švamberka a Borešem z Rýzmburka dal obsadit jednací síň strážemi. Sem pak pozval čtyři královy oblíbence, příslušníky nižší šlechty - Purkarta Strnada z Janovic, Štěpána z Opočna, Štěpána Podušku z Martinic a velkopřevora řádu johanitů Markolta z Vrutice. Jan je napadl slovy: „Vy, páni, jste ve dne v noci našemu panu králi radili, aby se o německé země nestaral, a chtěli jste ho zbavit německé říše!“

Sotva to dořekl, vytasil meč a třemi ranami na místě zabil nejblíže stojícího Purkarta Strnada. Jan z Michalovic, Bohuslav ze Švamberka a Boreš z Rýzmburka se vrhli na zbývající tři královy milce. Dva z nich byli na místě mrtví, velkopřevor Markolt umíral s bodnou ranou v břiše.

Jan II. a jeho družina se vydali za Václavem IV. do Králova Dvora u Berouna. Jan Opavský mu hrdě hlásil, že právě zlikvidovali nebezpečné spiknutí. Asi po měsíci od oné události král označil zavražděné za zrádce, kteří „jednali s námi nevěrně a nevěrně nám sloužili proti své přísaze, jak se vůči nám zavázali a potupili naši čest a chtěli nás zrádně o život připravit, kdyby nás byl Bůh nevaroval skrze naše jiné věrné rádce“.

Další osudy[editovat | editovat zdroj]

Spolu s ostatními stoupenci moravského markraběte Prokopa Lucemburského byl 4. 3. 1399 stižen klatbou za pustošení statků olomoucké kapituly. Roku 1406 nechal zavraždit knížete Přemka Osvětimského. Roku 1421 zajal české poselstvo vyslané čáslavským sněmem k litevskému velkoknížeti Vitoldovi s nabídkou české koruny. Roku 1422 vykoupil od opolského knížete Krnovsko a Hlubčicko.

16. ledna 1407 uzavřel Jan II. sňatek s Helenou Litevskou, dcerou knížete Dymitra Korybuta, s níž měl tři děti, z toho dva syny Mikuláše VI. a Václava IV.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PIETRZYK, Iwona. Jan II. Opawsko-raciborski jako starosta Klodzki.. In Korunní země v dějinách českého státu. II. Společné a rozdílné - Česká koruna v životě a vědomí jejích obyvatel ve 14. - 16. století. Sborník příspěvků přednesených na kolokviu pořádaném ve dnech 12. a 13. května 2004 v Clam-Gallasově paláci v Praze. Praha : Ústav českých dějin FF UK Praha, 2005. ISBN 80-86971-07-4. S. 57-68. (polsky)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]