Dolní Lutyně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dolní Lutyně
Kostel v Dolní Lutyni (2011)

Kostel v Dolní Lutyni (2011)

znak obce Dolní Lutyněvlajka obce Dolní Lutyněznakvlajka

status: obec
NUTS 5 (obec): CZ0803 598968
kraj (NUTS 3): Moravskoslezský (CZ080)
okres (NUTS 4): Karviná (CZ0803)
obec s rozšířenou působností: Bohumín
pověřená obec:
historická země: Slezsko
katastrální výměra: 24,87 km²
počet obyvatel: 5 053 (1. 1. 2012[1])
nadmořská výška: 202 m
PSČ: 735 53
zákl. sídelní jednotky: 2
části obce: 2
katastrální území: 2
adresa obecního úřadu: Třanovského /10
73553 Dolní Lutyně
starosta / starostka: Pavel Buzek
Oficiální web: http://www.dolnilutyne.org/
E-mail: obec@dolnilutyne.org

Dolní Lutyně
Red pog.png
Dolní Lutyně
Dolní Lutyně, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Dolní Lutyně (do roku 1946 Německá Lutyně,[2] polsky Lutynia Dolna, německy Deutsch Leuten, Slezskoněmecky Nieder Leuten) je hornoslezská obec v okrese Karviná, kraj Moravskoslezský. Počátkem roku 2012 zde žilo 5 053 obyvatel, přitom o dva roky dříve to bylo 4 999 obyvatel. Část obyvatel tvoří polská menšina.

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Obec Dolní Lutyně se rozprostírá na území Ostravské pánve, v nížině řeky Olše východně od Bohumína. Svým severním okrajem hraničí s Polskem. Sídelní strukturu tvoří dvě dříve samostatné obce Dolní Lutyně a Věřňovice, které byly sloučeny v roce 1975. Obec se rozkládá na 2 488 ha, Dolní Lutyně má 1 334 domů a 4 062 obyvatel a Věřňovice mají 218 domů a 709 obyvatel. Krajina ve které obec leží, je mírně zvlněná. Nejvyšší část obce se nazývá Výšina, na protilehlé straně se nachází místní část Zbytky. Největším vodním tokem je řeka Olše, která protéká severní části obce. Tato oblast o rozloze 5,6 ha, která se nachází ve Věřňovicích, je dnes chráněným územím coby přírodní památka Věřňovice. Do Olše se vlévá potok Lutyňka, který obcí Dolní Lutyně protéká. Z větších vodních ploch se na území nachází vodní plocha pískovny a Farský rybník.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci „Luthina“ pochází z roku 1305 při soupisu biskupských desátků. Obec nesla původně název Německá Lutyně (Deutsch Leuten), v bezprostřední blízkosti se nacházela Polská Lutyně (Polnisch Leuten). Za druhé světové války byly obě přejmenovány na Horní a Dolní (Nieder und Ober Leuten). Horní Lutyně se později stala místní částí Orlové a svůj přídomek ztratila (Orlová-Lutyně). V roce 1975 se Dolní Lutyně spojila s dříve samostatnou obcí Věřňovice (Willmersdorf).

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Územím obce prochází dálnice D1, která zde překračuje hranici do Polska. Dále vede obcí silnice I/67 mezi Karvinou a Bohumínem. Na území obce zasahuje i silnice II/474 mezi Orlovou a Dětmarovicemi. Silnice III. třídy jsou:

  • III/4685 (Bezručova a Neradská ulice)
  • III/46812 Skřečoň - Dolní Lutyně - Věřňovice
  • III/4712 Záblatí - Dolní Lutyně

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kostel svatého Jana Křtitele, jenž je umístěn ve středu obce a tvoří nepřehlédnutelnou dominantu obce. Kostel, jenž je ojedinělou barokní stavbou vystavěnou v rozmezí let 17401746. Tento chrám tvoří jedná omítaná loď, s dvěma přilehlými kaplemi a se čtyřbokou věží v západním průčelí. Široké kněžiště je zakončeno užší mělkou apsidou se sakristií na východní straně a kruchtou na straně západní, přístupnou vřetenovým schodištěm v podvěží. Ve věži se ukrývají čtyři zvony. Jeden, jenž přežil světové války a tři novodobé. Po stranách apsidy sledují chodbovité vedlejší předsíně půdorys závěru a ústí do bočních kaplí s patrovými oratořemi. Hlavní loď s křížovými klenbami, čelní strana kruchty, parapety oratoří a boční konchy jsou zdobeny bohatým štukovým dekorem s motivy vegatabilních rozvilin a rokajů. V interiéru dále klenby křížové s vytaženými hřebínky a valené; sakristie, boční předsíně a hlavní předsíň v přízemí věže stejně jako podkruchtí plochostropé. Okna hlavního kostelního prostoru oválná s mírně stlačeným záklenkem a kasulovitého tvaru, vchody obdélné. Okna a vchody sakristie a vedlejší předsíně s půlkruhovým záklenkem v jednoduché šambráně. Místní chrám je obklopen místním hřbitovem, kde se nadále pohřbívá.
  • Zámek. Příslušníci rodu Taafe, kteří měli Dolní Lutyni v držení od roku 1700 až do roku 1792, vybudovali v obci malý barokní zámek na mírném kopci,který byl protilehlý vršku s lutyňským kostelem. Tento zámek jim sloužil jako letní sídlo. V roce 1792 prodal hrabě Taafe Dolní Lutyni majiteli Karviné Janu Larisch-Monnichovi, zámek pak ztratil rezidenční funkci a stal se jen sídlem správy a dvora a obydlím hospodářských úředníků. Za pozemkové reformy byl vlastníkem statku dr. Jiří Hahn a spol. Po roce 1945 přešel do majetku státu a po roce 1989 přešel do majetku Pozemkového fondu ČR a byl využíván k obytným účelům.
  • Kaple ve Věřňovicích. Ještě dříve než měly Věřňovice kapli, zde byla zvonice. Zvonilo se vždy v poledne a večer tak zvané klekání. První písemná zmínka o této zvonici se objevuje až po roce 1800. K postavení samotné kaple došlo přibližně v letech 1869-1873 a stojí v severní části obce, asi 150 m od řeky Olše a mostu.
  • Polygonální stodola. Dolní Lutyně se může pochlubit jednou významnou kulturní památkou lidové architektury. Je jí polygonální stodola. Konstrukce je slezského typu. Je roubená z netesaných trámů s mohutnými zhlavími na nárožích, střecha je kryta stupňovitě vázaným doškem.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2012 [online]. Český statistický úřad, 31.5.2012. Dostupné online.  
  2. Vyhláška o změnách úředních názvů měst, obcí, osad a částí osad, povolených v roce 1946

Kategorie Dolní Lutyně ve Wikimedia Commons