Petřvald (okres Nový Jičín)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Petřvald

znak obce Petřvaldvlajka obce Petřvaldznakvlajka

status: obec
NUTS 5 (obec): CZ0804 599743
kraj (NUTS 3): Moravskoslezský (CZ080)
okres (NUTS 4): Nový Jičín (CZ0804)
obec s rozšířenou působností: Kopřivnice
pověřená obec: Příbor
historická země: Morava
katastrální výměra: 12,5 km²
počet obyvatel: 1786 (2. 10. 2006)
nadmořská výška: 233 m
PSČ: 741 01 až 742 60
zákl. sídelní jednotky: 4
části obce: 2
katastrální území: 3
adresa obecního úřadu: Petřvald 18
74260 Petřvald u Nového Jičína
starosta / starostka: Zdeněk Pexa
Oficiální web: http://www.petrvaldobec.cz
E-mail: obec@petrvaldobec.cz

Petřvald (okres Nový Jičín) (Česko)
Red pog.png
Petřvald (okres Nový Jičín), Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Petřvald (německy Gross Peterswald)[1] je obec v Moravskoslezském kraji, 15 km severovýchodně od Nového Jičína a 17 km jihozápadně od centra Ostravy. Petřvald leží při důležité silnici č. 58 Příbor-Ostrava ve zvlněném terénu podél řeky Lubiny. K Petřvaldu byly postupně přiřazovány obce: Dvorek a Petřvaldík. V 50. letech byla do Petřvaldu přestěhována většina obyvatel obce Harty, která byla zbourána a na jejím místě bylo vystavěno letiště Ostrava-Mošnov.

Průměrný věk v obci je 37 let.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Založení Petřvaldu[editovat | editovat zdroj]

Založení obce Petřvald kladou historikové do doby první biskupské kolonizace koncem 13. a počátkem 14. století. Domnívají se, že byl založen Petrem, synem Heroldovým, který je jmenován v listině „Instrumentum testamenti episcopi Brenonis“ z roku 1267. Je možné, že se obec původně jmenovala Petrovice (Petrovicz), jak je uvedeno v listině z 18. prosince 1359, kterou olomoucký biskup spojuje Hukvaldy s tzv. stolními statky biskupskými. Když pak první člen rodu Petřvaldských, Petr Meissner, rodem Němec, obdržel Petrovice lénem, nazval je Peterswald a psal se Petr Meissner von Peterswald. Získáním Petřvaldu se mění společenské postavení Petra Meissnera: napřed Němec a nešlechtic, stává se jako držitel biskupského léna rytířem a později i Čechem, Petříkem z Petřvaldu. Při sepisování lén roku 1398 se uvádí stav dobytka léna Petřvaldského: 240 ovcí, 6 dobrých tažných koní, 6 krav a 10 prasat.

Z historie Rodu pánů z Petřvaldu[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o starobylý šlechtický rod, původem ze Slezska. V 16. století se řadí mezi protestantské rodiny podporující myšlenky Jednoty bratrské. V boji proti katolickým Habsburkům v době pobělohorské někteří položili život, jiní museli emigrovat nebo jim byl zkonfiskován celý majetek. První zmínky o obci Petřvald pocházejí z roku 1267. Leníkem byl jistý Peter Meissner aus Petrowicz. V listině roku 1359 olomoucký biskup Jan vypočítává vesnice, které mu náleží. Mezi jmény se objevuje i obec „Petrowicz“, pravděpodobně nynější Petřvald. Obec pak byla udělována v léno. Toto léno od roku 1389 vlastnila vladycká rodina, která se již psala podle Petřvaldu a nosila erb s pávem. Předním členem rodu Petřvaldských byl Peter Meissner. Dalším doloženým vladykou na petřvaldské tvrzi byl Petr Meysner, jehož manželkou byla Markéta ze Skalice.Petr Meisner se původně psal ze Štěpánovic, zaniklé obce o Olomouce. S Markétou měl syna Petra, Jana Hanuše a dceru Katharinu. Ve stejné době se objevují Petřík a Pavlík ze Žeranovic, kteří nosí erb se znamením svěrčku. Pavlík má za manželku Anežku a Petřík Cecílii. Oni a jejich potomci (např. Pardus,Jan, Anna, Markéta Jiří a Jindřich) používají predikát Petřvaldský z Petřvaldu.Významným představitelem rodu Petřvaldských je Hanuš Jan Petřvaldský, označovaný jako Jan starší.Zemřel v roce 1493.Za ženu měl Kateřinu Čeple z Belku. Z jejich dětí lze vyzvednout pana Hanuše Jana Petřvaldského, který byl významným šlechticem přerovského okresu.Zemřel roku 1540 u Drahotuš. S manželkou Alinou Pražmovou z Bílkova má početné potomstvo (deset dětí).Vlastnil panství Petřvald, Košatka, Stará Ves, Petřvaldík,Zábřeh (dnešní část Ostravy), které po jeho smrti společně spravovali jeho synové Bernard, Jetřich,Jan mladší a Jiřík. Kromě synů měli šest dcer, z nichž Eliška, Barbora a Kateřina, Markéta jsou zmiňovány často v souvislosti s zajímavými životními osudy jejich manželů. (J. Skrbenský, O. Kotvrdovský, J. Syrakovský, A. Tyleček). Zapomenuta by neměla být ani Hedvika Petřvaldská z Kateřinic, sestra Hanuše Jana staršího, která se v roce 1447 stává druhou manželkou Jana Čapka ze Sán, husitského hejtmana, známého hlavně z bitvy u Lipan r. 1434. S ním a se svými syny spravuje hukvaldské panství. Nejznámější postavou z celé historie z rodu Petřvaldských je rytíř Hanuš Petřvaldský, syn Jetřicha z Petřvaldu a Josefy Žabkové z Limberka. Ten se stal držitelem majetku po smrti svého otce roku 1596. Hanuš vlastní léno Petřvald s Petřvaldíkem a Košatkou, zdědil po strýci a otci panství Račice u Vyškova, Moravské Prusy a po roce 1615 i panství a hrad Kolštejn. Byl jedním z předních mužů moravského rytířstva, císařský rada, hejtman brněnského kraje, zemský soudce a na sněmu v r. 1608 v Ivančicích byl zvolen za člena direktoria, "moravské vlády". Jako nekatolík, protestant-luterán se postavil i proti známému protireformátoru, olomouckému biskupovi, kardinálu Františku Ditrichsteinovi. Hanuš Petřvaldský byl velkým ochráncem českých bratří. Dceru Alžbětu Petřvaldskou, provdal za majitele fulneckého panství, šlechtice Jana II.staršího Skrbenského. Ten byl radikálním antikatolíkem a stal se mecenášem a i osobním přítelem Jana Ámose Komenského. Důkazem protestantské -luteránské víry rytíře Hanuše je i skutečnost, že v roce 1589 dal na vlastní náklady vystavět v Malém Petřvaldě (Petřvaldíku) bratrský sbor. Byl také zakladatelem obce Petříkov v Jeseníkách. V květnu 1619 se pán Hanuš přidal k dalším radikálním protestantským moravským šlechticům a spolu s Velenem ze Žerotína, Sedlnickým,Bítovským, Skrbenským a dalšími a na sněmu v Brně vyhlásili otevřenou podporu českému stavovskému povstání. Znovu byl zvolen direktorem na zemském sněmu v Brně. O smrti pana Hanuše Petřvaldský existují různé dohady. Zemřel někdy v letech 1620 až 1625. Datum ani místo neznáme; uvádí se, že umřel v dubnu roku 1620 ještě před bitvou na Bílé Hoře, nebo ve vězení na Špilberku, nebo až v roce 1625 v Kroměříži. Dovídáme se o jeho úmrtí z rozsudku kardinála Dietrichštejna, jímž byl zbaven všech svých statků pro „účastenství v rebelii“.Syn rytíře Hanuše, Jan Jetřich Petřvaldský se pravděpodobně účastnil osobně bitvy na Bílé hoře. Lenní statky pánů Petřvaldských a všechen majetek v Račicích, Kolštejně, Brně a další zkonfiskoval František kardinál Ditrichstein. Hanuš měl sice početné potomstvo (byl asi třikrát ženat a měl 10 synů a 11 dcer manželských, a další uznané i neuznané potomky). Poprvé se oženil v r. 1592 s Libuší Brtnickou z moravské větve rodu Valdštejnů, podruhé v roce 1615. Z jejich synů lze zmínit Jana Jetřicha, Bernarda Diviše, a Karla Voka, kteří studovali v cizině např. na universitách v Marburku, Strassburgu, Heidelbergu. Nejstarší syn Jan Jetřich trpěl celý život za to, že nepřestoupil na katolickou víru. Jeho mladší bratr Bernard konvertoval. V roce 1622 se oženil s Kunhutou Prakšickou ze Zástřízl. Bernard Diviš Petřvaldský ke konci svého života, po smrti svého švagra, nabyl hrad Buchlov a celé buchlovské panství. Byl nejvyšší písařem markrabství Moravského až do roku 1641, císařským radou, přísedícím zemského soudu. Těšil se tedy přízni všemocného gubernátora, kardinála Ditrichštejna, kterému jeho otec nemohl přijít na jméno. Společně s bratrem Janen Jetřichem uplatňují své nároky i na část dědictví po otci. U císaře se přimlouval i sám Karel starší ze Žerotína. Nepořídili však a z bývalých statků Petřvaldských nedostali nic. Do Petřvaldu se už nikdy nevrátili. K významným Petřvaldským patří vnuk Hanuše a syn Bernarda Diviše, kterým byl Hanuš Zikmund Petřvaldský, krajský soudce a krajský hejtman v Uherském Hradišti. Je zakladatelem hrobky Petřvaldských v kapli svaté Barbory na kopci Modla u Buchlovic, která je rovněž turisticky přístupna.Z vnuků Bernarda Diviše Petřvaldského se zapsal do historie hrabě Jan Dětřich (1658-1734), který nechal postavit pro svou 1. manželku Enežku Eleonoru, z rodu Collona z italského Felsu, letní sídlo-dnešní státní zámek Buchlovice,v jehož zámeckém parku se pohybují desítky pávů.Zámek stojí jistě za návštěvu. Erb pánů z Petřvaldu s pávem, který zmizel nenávratně ze vchodu zámku v Petřvaldě roce 1965,můžeme vidět v mnoha podobách jak na zámku v Buchlovicích, na Buchlově, ale i na dalších místech pobytu hrabat z Petřvaldu. Spatřit ho můžete ve Střílkách, Kostelci,Tovačově,Leopoldově, Žeravicích, Novém Světlově, Račicích,Ivanovicích na Hané,Králicích, ve Staré Vsi, Zábřehu, Horních i Dolních Moštěnicích, ale i ve slezském hradě Toszek u Gliwic, který koupil v r. 1707 Jan Dětřich Gerard Petřvaldský.Tam prý truchlil po smrti své prvé ženy, ale myslel i na hraběnku Marii Annu Nostitzovou z Chotovin u Tábora, kterou si v roce 1719 ve svých 61 letech vzal. Údajně vymřel šlechtický rod Petřvaldských po meči v roce 1763 smrtí vnuka Jana Dětřicha , který se jmenoval Bernard Jan Nepomuk, a byl jedním z nejbohatších šlechticů na Moravě, císařským komořím se snadným přístupem na vídeňský dvůr. Za záhadných okolností Bernard Jan Nepomuk zemřel. Byl kvůli majetku a z obav o jeho vliv na Moravě asi otráven jedem, svobodný, bezdětný, ve 29 letech. Celý jeho majetek po jeho strýci Amandovi přešel podle závěti na šlechtický rod Kúnburgů. Poslední hraběnkou z rodu Petřvaldských byla nejstarší sestra Bernarda Jana, hraběnka Anežka Marie Eleonora. Ta zemřela svobodná-bezdětná v Buchlovicích v 75 ti letech v roce 1800. Petřvaldská krev pokračuje v potomcích šlechtického rodu Berchtoldů díky druhé sestře Bernarda Jana - hraběnce Marii Terezii Eleonoře. Ta měla s hrabětem Properem Antonínem Berchtodem pět dětí. Z celé řady šlechtických spřízněných rodů vybíráme Pražmy z Bílkova, Čeply z Belku, rod Valdštejnů, Skrbenské, Syrakovské, Bítovské, Sedlnické, Žabky z Limberka, Žerotíny a další. Stojí za to navštívit zámek v Buchlovicích, zámek Račice, zalyžovat si v Petříkově, posedět v erbovní síni restaurace na zámku v Zábřehu, ale i navštívit Palác Petřvaldských s restaurací u Leopolda v Brně, v dnešním obchodním komplexu Galerie Orlí. Jen v rodném Petřvaldě nezbyla po tomto významném českém rytířském a šlechtickém rodu (snad kromě znaku obce) žádná oficiální památka.

2. světová válka[editovat | editovat zdroj]

Dne 10. října 1938 byl okupován celý novojičínský okres a tedy i Petřvald. Od 10. října byla obec okupována 6,5 let. Tato česká obec byla začleněna jako poslední do Sudet. Hranice a celnice byla na mostě přes Ondřejnici ve Staré Vsi. Novým místním starostou byl Rudolf Scheuter z osady Dvorek, který ponižoval české občany a použil každé příležitosti, aby ukázal svou neomezenou moc. Na schůzích občanů, které dosti pravidelně svolával, vyhrožoval, spílal a nutil k dodávání hospodářských produktů různým způsobem. Jeho přičiněním museli opustit mnozí občané své usedlosti a na jejich místa byli dosazeni nacisté. V zahraniční armádě bojovali také občané Petřvaldu. Jaroslav Hlaváč a Oldřich Havlík. Již 12. března 1945 bylo ve škole přerušeno vyučování a ubytováno zde vojsko. Občané dokončovali opevňování krytu ve sklepích, ukrývali potraviny, šatstvo, prádlo a jiný majetek. Dne 30. dubna starosta Scheuter vyzval občany, aby opustili obec. Výzvy neuposlechl nikdo z Čechů a němečtí přistěhovalci utekli již před tím. Ve středu 2. května vstupují první vojáci Rudé armády na kraj obce v jejím dolním konci. Do půlnoci dojdou Rusové ke kostelu, ale jsou nuceni ustoupit zpět. Boje o obec končí ve čtvrtek 3. května odpoledne a přenášejí se do osady Dvorek. Boj zde byl velmi prudký. V obci padlo 33 ruských vojáků a 4 občané zemřeli po těžkých zraněních. Četné budovy shořely a kostelní věž byla těžce poškozena dělostřelectvem. Most přes řeku Lubinu byl zničen ustupujícími nacisty. Německý starosta Rudolf Scheuter byl nalezen s prostřelenou hlavou. Nikdy nebylo zjištěno, zda spáchal sebevraždu nebo byl zastřelen. 20. května 1945 bylo nutno vytvořit Národní výbor. Měl následující složení: 4 komunisté, 4 čs. socialisté, 3 sociální demokraté, 3 lidovci a 2 nestraníci. Do čela se samozřejmě dostává komunistický starosta. Po únoru 1948 je obec již zcela v moci komunistů.

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Dále se vyskytují místní názvy Dvorek (býv. Růžodol, Ružídol, Růží důl, Rosenthal, Rožmitál). Vlastní Petřvald je rozdělen na Horní a Dolní konec (Důl), Kachnič, Harty a Dvorek.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Kronika obce Petřvald
  • Kronika obce Petřvaldík
  • Listina „Instrumentum testamenti episcopi Brenonis“ uložená v archivu Olomouckého arcibiskupství
  • Josef Pilnáček Staromoravští rodové, Vídeň 1930
  • Paprocký B. z Hlahol Zrcadlo slavného markrabství Moravského, Praha 1963
  • Slezský stavovský archiv v Opavě 1318-1850, Knihy půhonné a nálezové, Velký Petřvald. 1536-1948
  • Jiří Stibor, Stará Bělá 1997
  • Ladislav Juroš, Stará Ves 2006
  • Jiří Brňovják a kol.: Kryštof Bernard Skrbenský z Hříště, Český Těšín 2010
  • Dagmar Stryjová: Městys Račice, Račice 2009
  1. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 696.  
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu