Miroslav Horníček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Miroslav Horníček
Miroslav Horníček
Miroslav Horníček
Narození 10. listopadu 1918
Plzeň, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 15. února 2003 (84 let)
Liberec, Česká republikaČesko Česká republika
Občanství Česko
Povolání herec a autor
Ocenění zasloužilý umělec a Medaile Za zásluhy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miroslav Horníček (10. listopadu 1918 v Plzni15. února 2003 v Liberci) byl český herec, spisovatel, dramatik, režisér, výtvarník, glosátor a divadelní teoretik.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Začátky[editovat | editovat zdroj]

K divadlu se dostal na plzeňské reálce, kde chodil do ochotnického spolku a se spolužáky založil Studentský avantgardní kolektiv. Po vystudování byl krátce zaměstnán jako úředník v plzeňské nemocnici. V roce 1941 přijal angažmá v Městském divadle v Plzni, brzy po válce odešel do Prahy. Nejprve hrál v Divadle Větrník, o rok později nastoupil k bratrům Oldřichu a Lubomíru Lipským do Divadla satiry. Poté hrál šest let na scéně Národního divadla. V roce 1955 se stal partnerem Jana Wericha v Divadle ABC (Jiří Voskovec po 2. světové válce emigroval do Spojených států amerických). S Werichem hrál šest let, například ve hrách Těžká Barbora nebo Husaři.

Po Werichově odchodu roku 1961 vytvořil podobnou dvojici s Milošem Kopeckým. Nehráli však spolu dlouho. Už v roce 1962 se stal na dva roky členem Hudebního divadla v Karlíně a záhy i Divadla Semafor, kde účinkoval například ve hře Člověk z půdy. Působil i v Městských divadlech pražských, velmi známé a značně populární byly jeho Hovory přes rampu kde přímo z divadelní rampy odpovídal na živé dotazy diváků kladené z hlediště a tak neformálně besedoval s publikem.

Hrál také ve filmech. Ztvárnil hlavní role ve filmech Táto, sežeň štěně a Kam čert nemůže a v televizním seriálu Byli jednou dva písaři, dále několik vedlejších rolí v mnoha dalších filmech, z nichž nejznámější je role Krásného prince ve filmové pohádce Byl jednou jeden král. V roce 1965 si zahrál v komediálním snímku z produkce východoněmecké Defy Bez pasu v cizích postelích. Známé je také jeho působení v roli moderátora filmového zpravodajství z Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.

V roce 1968 byl jmenován zasloužilým umělcem.

Montreal a Kinoautomat[editovat | editovat zdroj]

V roce 1967 se účastnil avantgardního projektu Kinoautomat autorů Radúze Činčery, scenáristy Pavla Juráčka a režisérů Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka na světové výstavě v Montrealu. Horníček působil v roli průvodce filmovým představením, které se v určitých dramatických momentech větvilo. Samo publikum rozhodovalo, jak bude děj pokračovat. Zajímavostí je, že on sám neuměl vůbec anglicky. Text měl foneticky odposlouchaný a naučený. Tehdejší novinka vzbudila značný ohlas a po celou dobu výstavy byla představení beznadějně vyprodaná, jednalo se o první případ tzv. interaktivního filmu na světě.

Z tohoto pobytu vytěžil knihu fejetonů Javorové listy, uveřejňovaných původně v Literárních novinách.

Hovory H[editovat | editovat zdroj]

Po návratu z Montrealu se společně s režisérem Vladimírem Svitáčkem pustili do televizního projektu, který mu přinesl obrovskou popularitu. Scéna byla jednoduchá. Uprostřed publika byl stolek, u kterého seděl nad lahví červeného vína Horníček se svým hostem. Promlouval s takovými osobnostmi, jako byli mj. Jan Werich, Jan Pivec, Jiří Sovák, Július Satinský a Milan Lasica. Do svých rozhovorů vkládal inteligentní humor, který oslovuje mnohé diváky i dnes. V roce 2004 vyšla v reedici kniha Hovory H.. Pořad se vysílal v letech 19681971, s nástupem normalizace byl však zrušen. Dochovaly se z něj vzácné televizní záznamy, pořad vyšel i na gramofonových deskách firmy Supraphon, později i na CD.

Byli jednou dva písaři[editovat | editovat zdroj]

Jeho dalším velkým televizním projektem byl desetidílný seriál Byli jednou dva písaři, dokončený v roce 1972. Na jeho tvorbě se sešla tehdejší umělecká elita. Režisér Divadla Semafor Ján Roháč, scenárista Jaroslav Dietl a herci v čele s dvojicí Sovák, Horníček. Dílem prostupuje jemný humor, nadhled a pohoda. [1]

Seriál měl však pro něj tragický dopad. V půli natáčení, přímo v jeho dějišti, tragicky zemřel jeho jediný syn, kterého si pozval na natáčení. Seriál byl přesto dokončen a na výsledku díla to nebylo znát.[2]

Horníček jako spisovatel[editovat | editovat zdroj]

Jako prvotina mu vyšla kniha Dobře utajené housle, potom již zmíněné Javorové listy. V sedmdesátých letech vyšly jeho knihy Hovory, Listy z Provence (vyjadřuje lásku k Francii), Jablko je vinno a Chvála pohybu. V dalších letech i Julius a Albert, Klaunovy rozpravy, Hovory s Janem Werichem, Chvalozpěvy, Saze na hrušce a povídky Pětatřicet skvělých průvanů nebo S paní ve spaní. Některé z těchto knih vyšly i ve zvukové formě, jednalo se o autorská čtení či autorské dramatizace zaznamenané na gramofonových deskách firmy Supraphon.

Napsal také řadu divadelních her, například: Tvrďák aneb Albert, Julius a tma, Rozhodně nesprávné okno, Dva muži v šachu, Tři Alberti a slečna Matylda, Můj strýček kauboj aneb Rodeo, Slaměný klobouk, Setkání s Veronikou, Muž jménem Juan.

Výtvarník a duchovní otec[editovat | editovat zdroj]

Stal se autorem mnoha surrealistických koláží. Poslední výstava za života byla Dobře utajené koláže v Praze roku 2002.

Byl také duchovním otcem mnoha kulturních událostí a počinů. Spolupracoval s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem (které dokonce seznámil) i v „předsemaforské“ době (například představení Člověk z půdy). Další partneři: Miloš Kopecký (Tvrďák – spoluautoři i protagonisté), Tomáš Sláma, Igor Šebo, Pavel Bobek, Pavel Dostál (napsali spolu divadelní hru Dva na smetišti). Spolupracoval též s folkovou skupinou Český skiffle pana Jiřího Traxlera, objevil se i na LP desce firmy Supraphon Staropražské hrací strojky. Supraphon vydával také jeho interpretace textů jiných autorů - např. Jerome Klapka Jerome Tři muži ve člunu nebo Ota Pavel Smrt krásných srnců.

Deska na hrobu, hřbitov v Kytlicích

Zemřel v Liberci a je pochován v Kytlicích.[3]

Horníček a západní Čechy[editovat | editovat zdroj]

V Plzni je na jeho počest od roku 2000 pojmenováno Horníčkovo divadlo. Byla zde 10. listopadu 2003 odhalena pamětní deska. Jezdil také do Mariánských Lázní za svými přáteli a pobýval zde v hotelu Svoboda. Napsal také Vyznání Mariánským Lázním v červnu a červnu v Mariánských Lázních a v roce 1986 při příležitosti slavnostního otevření Zpívající fontány vytvořil podobný dopis pro ni.

Divadlo, které bylo po Miroslavu Horníčkovi pojmenováno, bylo v roce 2012 zbouráno.

Knihy[editovat | editovat zdroj]

soupis viz katalog NKC Národní knihovny ČR [4]

  • A co ženy, pane dvorní rado?: Rozhovor J. P. Eckermanna s J. W. Goethem mimo pozemský čas o ženách času pozemského (divadelní hra)Praha, Dilia, 1987
  • Dobrý den, socho! Praha, Orbis, 1977
  • Dobře utajené housle Praha, Motto, 1965, další vydání až do - 2003
  • Dva muži v šachu: Odehrává se někde v Itálii, někdy v osmnáctém století (divadelní hra) Praha, Dilia, 1974
  • Hovory: (1968-1969) Praha, Motto, 1998
  • Hovory s Janem Werichem Praha, Panorama, 1991
  • Humor a koláže Žďár nad Sázavou, Impreso Plus, 1995
  • Chvála pohybu Praha, Motto, 2003
  • Chvalozpěvy Praha, Brána Euromedia Group - Knižní klub, 2001
  • Chvilky s Itálií (společně s Pavlem Koppem) Praha, Panorama, 1988, 2002
  • Jablko je vinno Praha, Motto, 1979, 1997
  • Jak hledat slunce Praha, Panorama, 1980
  • Javorové listy Praha, Olympia, 1968
  • Jeden den pouhý jen Praha, Spolek českých bibliofilů, 2000
  • Julius a Albert Praha, Československý spisovatel, 1989
  • Klaunovy rozpravy : úvahy, fejetony, rozhovory, ankety z let 1956-1986 Praha, Odeon, 1989
  • Koláže a hry Praha, Uměleckoprůmyslové muzeum, 1990
  • Letostroj pana Maxmiliána Praha, Albatros, 1972
  • Listy z Provence Praha, Československý spisovatel, 1971, 2000
  • Louka pro dva Praha, Dilia, 1984
  • Malá noční inventura (divadelní hra)Praha, Dilia, 1977
  • Miloslav Stibor Ostrava, Profil, 1990
  • Můj strýček kauboj aneb Rodeo (divadelní hra)Praha, Dilia, 1977
  • Muž jménem Juan (divadelní hra)Praha, Dilia, 1993
  • Neberme se příliš vážně Žďár nad Sázavou, Impreso Plus, 2002
  • Pětatřicet skvělých průvanů: (povídky) Praha, Akropolis, 1998, 2001
  • Pohlednice z Benátek Praha, Olympia, 1971
  • Poznámky o divadle Praha, Melantrich, 1990
  • Rozhodně nesprávné okno (divadelní hra)Praha, Dilia, 1970
  • S paní ve spaní: (povídky) Praha, Akropolis, 1999
  • Saze na hrušce: vzpomínky nejen na dětství Plzeň, Nava, 1996
  • Setkání s Veronikou: Komedie (divadelní hra)Praha, Dilia, 1980
  • Slaměný klobouk: volně zprac. na motivy komedie Eugéna Labiche (divadelní hra)Praha, Dilia, 1979
  • Strašidla Praha, Albatros, 1971
  • Trojhlas / Miroslav Horníček, Ilja Hurník, Vladimír Preclík Praha, Melantrich, 1986
  • Vyznání: Mariánským lázním v červnu a červnu v Mariánských lázních Praha, Československý spisovatel, 1975
  • Zpověď na konci cesty Praha, Formát, 2000

Diskografie – výběr[editovat | editovat zdroj]

Gramofonové desky[editovat | editovat zdroj]

s Janem Werichem[editovat | editovat zdroj]

  • LP předscény Werich & Horníček - (2 LP) - Supraphon 1990

se skupinou Českým skiffle[editovat | editovat zdroj]

ostatní[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.csfd.cz/film.php?71446
  2. Do "Horníčkových" Kytlic
  3. http://www.reflex.cz/Clanek20431.html
  4. http://aleph.nkp.cz/F/?func=file&file_name=find-b&local_base=nkck

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 1, 2, 23, 77, 138, 177, 208, 266, 276, 306, 353, 418, 425, 427, 517, 520, 536.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 426–427.
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha : Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 301.  
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 238–239.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 501–502.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]