Kinoautomat

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kinoautomat Člověk a jeho dům
Země Československo
Jazyk čeština
angličtina (dabing)
Délka 63 minut
Žánr Komedie
Námět Radúz Činčera
Pavel Juráček
Miroslav Horníček
Vladimír Svitáček
Scénář Radúz Činčera
Pavel Juráček
Miroslav Horníček
Vladimír Svitáček
Režie Ján Roháč
Radúz Činčera
Vladimír Svitáček
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Miroslav Horníček
Miroslav Macháček
Josef Somr
Karla Chadimová
Libuše Švormová
Jiří Schmitzer
Hudba Evžen Illín
Kamera Jaromír Šofr
Střih Miroslav Hájek
Výroba a distribuce
Premiéra 1967
Kinoautomat Člověk a jeho dům na ČSFD Kinoboxu FDb IMDb

Kinoautomat byl revoluční filmový projekt spojený s tzv. českou novou vlnou představený světové výstavě EXPO'67 v Montrealu autora Radúze Činčery, scenáristy Pavla Juráčka, režisérů Jána Roháče, Vladimíra Svitáčka a technického řešení Jaroslava Friče.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jeho základem byl zřejmě první interaktivní film na světě Člověk a jeho dům (nadabovaný pro tento účel do angličtiny), který sledoval osudy poněkud nešikovného pana Nováka (ztvárněného Miroslavem Horníčkem) a který mohli v klíčových okamžicích diváci ovlivňovat a rozhodovat o dalším vývoji na plátně. V těchto okamžicích vystupoval na pódium právě Miroslav Horníček a snažil se divákům vysvětlit humornou formou důležitost každého specifického rozhodnutí (přestože neuměl anglicky a všechny komentáře měl naučené jen foneticky!).

Možnost ovlivnění příběhu byla z pochopitelných důvodů pouze klamná. Obě příběhové varianty měly vždy stejné důsledky a kauzalita děje se tak setkala opět ve stejném bodě.

Projekce v zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Z projektu se stal díky geniálnímu nápadu a skvělé zábavě hit celé výstavy, stály se na něj mnohahodinové fronty. Projevili o něj zájem i Paramount Pictures a Universal Studios, ale autor Radúz Činčera nesměl výtvor Československého státního filmu nabízet osobně a i když film byl (za velmi nízkou cenu) postoupen zahraniční produkci s povinností jej uvádět, objevil se pouze roku 1968 v Texasu na světové výstavě Hemisfér a až po soudním procesu v USA mohl být opět promítán na světové výstavě EXPO ´74 ve Spokane (stát Washington), opět s velkým ohlasem, byť ne už takovým jako o 7 let dříve.

Projekce v ČSSR[editovat | editovat zdroj]

V Československu si uvedení projektu vyžádalo nákladnou rekonstrukci pražského kina Světozor: byla nainstalována speciální technická kabina, šatna za plátnem a do všech (několika set) sedadel zabudováno hlasovací zařízení se zeleným a červeným tlačítkem, aby každý z diváků mohl hlasovat osobně. Československá premiéra se odehrála v roce 1968 za účasti Miroslava Horníčka a Zuzany Neubauerové. Hrálo se často více než 2× denně, kromě Horníčka ovšem i s alternacemi (Eduard Hrubeš, Saskia Burešová, Václav Čapek, Jaroslava Panýrková a Regina Rázlová).

Postupně však sláva upadala, v roce 1971 už byla návštěvnost 10 – 15 lidí na představení[1], technické zařízení bylo stále poruchovější a úřední zákaz filmu „z ideových důvodů“, který přišel roku 1972, už tedy ve skutečnosti byl jen „ranou z milosti“.

Projekce v ČR[editovat | editovat zdroj]

V 90. letech film dvakrát uvedla Česká televize. Vysílala jej současně na obou programech ČT1 a ČT2, přičemž na každém kanálu běžela příslušná paralelní verze, takže diváci si vývoj filmu vybírali přepínáním programů ve stanovenou chvíli.

V roce 2006 byla Českým centrem v Londýně uvedena obnovená premiéra Kinoautomatu a zároveň bylo ohlášeno připravované vydání nového DVD s tímto filmem a doprovodnou knihou.

Dne 29. května 2007 uvedla Alena Činčerová, dcera vynálezce Kinoautomatu, obnovenou premiéru Kinoautomatu v kině Světozor. Ve zrekonstruovaném biografu s digitální projekcí se ovšem hlasuje dálkovými ovladači a moderátory jsou na střídačku Tomáš Matonoha, Eduard Hrubeš a Josef Polášek.

V dubnu 2008 bylo vydáno DVD. Také tato verze filmu je doprovázena výstupem moderátora v klíčových okamžicích, kdy má divák možnost volby. Moderátorem v české DVD verzi je Eduard Hrubeš.

Následovník[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Rozpaky kuchaře Svatopluka.

V roce 1985 odvysílala Československá televize na principu kinoautomatu založený třináctidílný seriál Rozpaky kuchaře Svatopluka[2] z prostředí hotelové kuchyně (scénář Jaroslav Dietl, režie František Filip). Každý díl byl několikrát přerušen a asi stovka diváků ve studiu pomocí zvláštních přístrojů volila, jak se má Josef Dvořák alias Svatopluk Kuřátko rozhodnout. Autor původního nápadu Radúz Činčera, který nebyl k práci na projektu v pozdější fázi přizván, se od tohoto – podle jeho vlastních slov velmi nepovedeného – seriálu distancoval.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Osobní svědectví p. V. Dvořáka
  2. Rozpaky kuchaře Svatopluka v Česko-Slovenské filmové databázi

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]