Katedrála svatého Bartoloměje

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o katedrále v Plzni. O katedrále ve Frankfurtu nad Mohanem pojednává článek Katedrála svatého Bartoloměje (Frankfurt nad Mohanem).
Možná hledáte: Kostel svatého Bartoloměje.
Katedrála svatého Bartoloměje
St.-Bartholomäus-Kathedrale Plzeň.jpg

Katedrála sv. Bartoloměje ze severovýchodu

Místo
stát Česko Česko
kraj Plzeň
zeměpisné souřadnice 49° 44′ 51″ s. š., 13° 22′ 39″ v. d.
Základní informace
náboženství křesťanství
církev římskokatolická církev
diecéze Diecéze plzeňská
Architektonický popis
stavební sloh gotika, novogotika
výstavba cca od 1295,
současná podoba 1884
Specifikace
výška hlavní věž: 102,26 m
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Katedrála svatého Bartoloměje (původně kostel svatého Bartoloměje) je gotický trojlodní chrám stojící na náměstí Republiky v Plzni. Byl založen pravděpodobně společně s městem kolem roku 1295. Vznikem Plzeňské diecéze v roce 1993 se z farního kostela stala katedrála. V roce 1995 byla zařazena mezi národní kulturní památky.[1]

Historie kostela/katedrály[editovat | editovat zdroj]

Kostel svatého Bartoloměje, založen pravděpodobně současně se založením města Plzeň kolem roku 1295, byl nejprve filiálkou kostela Všech Svatých v obci Malice, která dnes tvoří městskou čtvrť Roudná. Patronem obou kostelů byl původně český král, roku 1310 král Jindřich Korutanský udělil patronátní právo řádu německých rytířů. Ještě onoho roku byl však král z českých zemí vyhnán a řád se tak neodvážil svého práva ujmout. Roku 1322 si pak od Jana Lucemburského toto právo konečně vymohl. Následoval spor o faru právě s kostelem Všech Svatých, který byl ukončen ve prospěch řádu německých rytířů roku 1342. Převzetí fary se tak pravděpodobně stalo předpokladem pro zahájení nové stavby kostela. Řád německých rytířů zůstal patronem až do roku 1546, kdy tyto pravomoci získalo město Plzeň. Se založením Plzeňské diecéze Janem Pavlem II. 31. 5. 1993 se z farního kostela stala katedrála, sídelní kostel biskupa.

Stavební úpravy kostela[editovat | editovat zdroj]

Vznik kostela[editovat | editovat zdroj]

Přesné datum započetí stavby nelze dohledat, nejstarší dochovaná zmínka o kostelu pochází z roku 1307, měšťan Wolfram Zwinillinger odkázal sladovnu a sušírnu s podmínkou sloužení mší za jeho duši. Lze tedy odhadovat, že kostel byl založen přibližně ve stejné době jako založení města Plzně, tedy někdy po roce 1295. Výstavba začala presbytářem, který byl původně menší, než je ten dnešní. Kolem roku 1360 byl vystavěn nový, i tento se však jeví vůči rozměrům kostela kratší ve srovnání s obvyklými proporcemi presbytáře. To je zřejmě způsobenou změnou velikosti lodí oproti původnímu plánu, kdy byl kostel nejspíš shledán příliš malým, a stavba lodí tak pravděpodobně překryla část presbytáře, čímž došlo k jeho zkrácení. Síňové trojlodí bylo budováno přibližně od třetí čtvrtiny 14. století. Nejprve došlo k založení dvouvěžového průčelí a následném rozvoji stavby směrem k již stojícímu presbytáři. Z plánovaných dvou věží, severní a jižní, nebyla druhá jmenovaná nikdy dokončena. V téže době byla rovněž přistavena sakristie na severní straně presbytáře. Do počátku husitských válek byly zřejmě vybudovány stěny trojlodí v plné výši, výška severní věže tehdy nepřevyšovala výšku římsy. Kostel tehdy byl zastřešen pouze krovem, což umožňovalo používání chrámu ještě před jeho dokončením.

Období po husitských válkách[editovat | editovat zdroj]

Po husitských válkách výstavba pokračovala. Počátkem 15. století byly přistavěny boční portály, po roce 1476 bylo trojlodí zaklenuto síťovou klenbou na kruhových příporách. Architekt, za něhož je považován Mistr Erhard Bauer z Eichstättu, se tak odchýlil od původního plánu, kde byly sloupy navrženy jako hranaté. Touto dobou už se od stavby jižní věže upustilo, neboť se příčila estetickým názorům tehdejší doby. Následně došlo k překrytí trojlodí stanovou střechou zakončenou věžičkou, jež byla jen o málo nižší než budoucí výška severní věže, která v té době byla teprve v procesu výstavby.

V 70.–80. letech 15. století byla k jižní straně presbytáře připojena Šternberská kaple, významná část chrámu. Postavit ji nechali Šternberkové, pro které se měla stát pohřební kaplí rodu, a za autora je považován Hans Spiess, který v té době pracoval pro krále Vladislava II. Na blízkém hradě Křivoklátě. Na tuto dataci poukazuje záznam z roku 1492, kdy byl v kostele (a zřejmě tedy v již dokončené kapli) pohřben Jaroslav ze Šternberka. V téže době byla vystavěna i předsíň k jižnímu portálu, soudě podle detailů výzdoby shodných s výzdobou kaple. Při rozsáhlých požárech v Plzni počátkem 16. století vyhořel v roce 1525 krov kostela. Stanová střecha tak byla posléze roku 1528 nahrazena sedlovou v podobě, v jaké ji můžeme vidět dnes. Během první třetiny 16. století také přibyla severní předsíň, která je řešena méně dekorativně než Šternberská kaple a jižní předsíň. Roku 1580 přibyly renesanční vikýře. Po následující staletí nedocházelo k významným stavebním úpravám, měnil se pouze vnitřní mobiliář kostela.

Stavební úpravy kostela v době od 18. století po současnost[editovat | editovat zdroj]

Ve 2. polovině 18. století byla rozšířena kruchta. Dne 6. února 1835 došlo po úderu blesku k požáru severní věže. O dva roky později byla věž pod vedením stavitele Františka Filouse nově zastřešena, jedná se však pouze o zjednodušenou kopii původní pozdně-gotické střechy. Roku 1870 se v důsledku vichřice zřítil východní štít na presbytář a Šternberskou kapli, kde shodil klenbu i s visutým svorníkem. Oprava kostela byla v letech 187983 svěřena známému regotizátorovi, architektovi Josefu Mockerovi. Ten kromě opravy klenby presbytáře odstranil barokní hlavní oltář a nahradil jej novým, vytvořeným dle vlastního návrhu. Ze střech nechal odstranit renesanční vikýře a z interiéru dalších asi 24 převážně barokních oltářů. V letech 191420 proběhla restaurace kostela i Šternberské kaple pod vedením architekta Kamila Hilberta, který se účastnil i na dostavbě katedrály sv. Víta v Praze. Dosud poslední oprava kostela se uskutečnila v roce 1987, projekt na statické zabezpečení kostela a věže a opravu střešního pláště vypracoval architekt Šantavý.

Poloha a architektonický popis katedrály[editovat | editovat zdroj]

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Kostel leží na severní straně Náměstí republiky v Plzni, což je z dobového hlediska nezvyklé umístění. Většina plánovitě založených měst nejen v západních Čechách umístila svůj farní kostel mimo náměstí k městským hradbám, a to z důvodu preference klidnějšího prostředí, než představoval městský trh. Příčinu této nezvyklé polohy se dosud nepodařilo objasnit.

Architektonický popis[editovat | editovat zdroj]

Obecný popis[editovat | editovat zdroj]

Kostel je řešen jako halové trojlodí o čtyřech polích s dvouvěžovým polem na západní straně. Na východě navazuje presbytář o dvou klenebních polích, uzavřený polygonálně pěti stranami dvanáctiúhelníku. Kostel je přístupný hlavním vstupem v západním průčelí a dvěma bočními vstupy s předsíněmi na severní a jižní straně chrámu. Na severu je k presbytáři připojena sakristie s patrovým depozitářem, na jih od presbytáře se nachází Šternberská kaple.

Katedrála je dlouhá 58m a široká 30m, její klenby dosahují výšky 25m. Kostelní věž je vysoká 103m, jedná se o nejvyšší kostelní věž v České republice.

Popis exteriéru[editovat | editovat zdroj]

Obkladovým materiálem pro stavbu katedrály jsou tesané pískovcové kvádry, které pocházejí z kamenných lomů severně od historického jádra. Zdivo lemuje po celém obvodu sokl, v horní části ukončený oblounem.

Západní průčelí bylo původně založeno jako dvouvěžové. Věže měly být podpírány mohutnými pilíři, jež měly dosahovat až po římsy obou věží. Ve výsledku se tak stalo pouze v případě realizované severní věže, u nedokončené jižní věže jsou pilíře ukončené přímo pod římsou nesoucí střechu, na rozdíl od opěrných pilířů stěn, jež jsou ukončeny níže. Pilíře jsou půdorysně jednou odstupňované, a to ve výšce 16m. Na jižní věži jsou v totožných výškách znázorněny tytéž patrové římsy, jaké lze nalézt na věži severní. Přízemní okna jsou lomená, okna ve vyšších patrech obou věží mají tvar obdélníku. Okna v úrovni zvonové stolice severní věže jsou opět lomená, nad nimi se nacházejí ciferníky hodin.

Ve střední části západního průčelí se nachází gotický hrotitý portál se zaskleným tympanonem, vnější archivolta portálu je lemována kraby a vrcholí křížovou kytkou. Do ostění portálu byly dodatečně vsazeny sochy Panny Marie a sv. Jana, ti společně s Kristem na kříži tvoří skupinu Ukřižování. Mezi portálem a patrovou římsou se nachází nika s barokní sochou sv. Bartoloměje. Nad portálem se nachází hrotité okno s novogotickou kružbou. Do západního průčelí můžeme zahrnout i jednoduchý štít nad střední lodí.

Na bočních průčelích, severním a jižním, lze najít pouze drobné odlišnosti, neboť jsou řešena velmi podobně. Na západním nároží se nacházejí na koso postavené opěrné pilíře věží, průčelí jsou dále členěna dalšími pilíři na pět polí. První pole při západním nároží jsou řešena stejně jako západní dvouvěžové průčelí. Ostatní pole obsahují lomená okna, ve druhém a pátém poli, shodně pro obě průčelí, čtyřdílná. Ve třetím poli se na jižní straně nachází okno sedmidílné, na severní straně šestidílné. Ve čtvrtém poli se počet dílů opět liší – na jihu je okno čtyřdílné, na severu dvojdílné. V ostění všech oken najdeme hluboké výžlabky. U kružeb jsou použity plaménkové, sférické a čtyřlistové vzory.

Ačkoliv se boční portály v současnosti nacházejí v interiéru předsíní, byly původně koncipovány jako součásti průčelí, a proto je na místě je popisovat společně s nimi. Jižní portál je bohatší než severní, neboť se otevíral do větší plochy náměstí a byl zde tudíž kladen větší důraz na dekorativnost. Jednotlivé pruty lomeného ostění vybíhají z drobných soklíků. Na ostění plynule navazuje pravoúhlé olemování. U archivolt i olemování je použito dekorování krabovými listy, portál uprostřed vrcholí křížovou kytkou. Severní portál je koncipován o něco jednodušeji, leč velmi podobně.

Oba portály byly na přelomu 15.-16. století opatřeny předsíňkami. Předsíňka na jižní straně chrámu má pětiboký půdorys s fiálou na nároží, zespodu opatřenou podobiznou (snad autoportrét stavitele Hanse Spiesse). Do předsíňky se vchází dvěma hrotitými portály, jejichž ostění je profilované oblouny a výžlabky. Nad pravoúhlými dveřními otvory se nacházejí překlady. Na zdech předsíně bylo použito lamelování shodné s tím, jež bylo použito u Šternberské kaple. Předsíň na severní straně má obdélný půdorys, který mírně předstupuje před líc pilířů. Vstupy mají profilované ostění, jehož jednotlivé pruty vybíhají ze soklíků. Nad římsou stojí atika, jejíž tvar cimbuří umožňuje odtok vody. Předsíň je zakryta pultovou střechou s vikýři.

Presbytář kostela je vzhledem k rozměrům katedrály drobnější. Jeho zdivo lemuje sokl ukončený bankálovou římsou. Okna presbytáře jsou dvoudílná, výjimkou je osové okno, které je třídílné. Jejich kružby jsou řešeny obdobně, hlavním motivem je sférický trojúhelník, např. u prostředního okna doplněný dvoulisty a trojlisty. Dvě okna na severní straně a jedno okno na straně jižní jsou zazděná. U okna na jižní straně, umístěného v prvním poli presbytáře od vítězného oblouku, se tak stalo v důsledku úpravy řešení styku presbytáře s lodí, jež byla oproti původnímu plánu zvětšena. Pilíře presbytáře jsou drobnější než pilíře na ostatních částech katedrály. Jsou třikrát odstupňované, pultové střechy na vrcholcích mají drobné štíty. Můžeme na nich spatřit dekorace v podobě štítů se znaky německých rytířů.

K severní straně presbytáře je připojena sakristie s patrovým depozitářem. Je zakryta pultovou střechou, podlaží jsou oddělena bankálovou římsou. V rohu mezi presbytářem a lodí vybíhá ze sakristie válec s točitým schodištěm vedoucím k podkroví nad presbytářem. Okna na severní straně nejsou umístěna nad sebou, příčinou je odlišné řešení kleneb ve vnitřních prostorách. Vnější vstup je ozdoben drobným portikem v novogotickém stylu. Na východní straně se nachází jedno dvoudílné lomené okno pro každé ze dvou podlaží.

Na jižní straně presbytáře leží Šternberská kaple, v závěru trojboce uzavřená. V rozích stojí opěrné pilíře, mezi něž jsou v každém ze třech polí vsazena okna. Pilíře jsou nad bankálovou římsou zdobeny trojúhelníkovými štítky a z nich vystupujícími fiálami. Kružby oken zde mají shodné plaménkové motivy. Kaple je zakryta valbovou střechou.

Popis interiéru[editovat | editovat zdroj]

Členění presbytáře obstarávají lineární hruškovitě svazkové přípory, které plynule přecházejí v baldachýnovou klenbu. Vstup do presbytáře je obstarán vítězným obloukem, vyšším než samotný presbytář, rozdíl těchto výšek je řešen plochou s vyobrazením Ježíše Krista jako soudce při Posledním soudu. Do sakristie a kaple vedou z presbytáře dva novogotické portály s ostěními tvaru lomeného oblouku s krabovými listy na vnější straně a křížovou kytkou na vrcholu. Klenby zdobí malby od Karla Jobsta z roku 1883.

Dvouvěžové průčelí se v interiéru projevuje prostřednictvím mohutných pilířů křížového profilu, obrácených do hlavní lodi zaostřenými polopilíři. Klenba jižního podvěží je řešena jednoduchou čtyřcípou hvězdou se středním křížem. Vstupní prostor je zaklenut čtyřcípou hvězdicovou klenbou doplněnou diagonálním křížem s žebry hruškové profilace.

Vnitřní prostor lodí po obvodě obíhá bankálová římsa, na níž přiléhají válcové přípory s konzolami na vrcholu, odkud se následně rozbíhají klenební žebra. V jižní lodi se ve východní stěně nachází portál do Šternberské kaple tvaru lomeného oblouku. Okna lodí, čtyři na každé straně chrámu, mají v ostění výrazný obloukový profil.

Klenba lodí je podepřena sloupy kruhového průřezu s kruhovým soklem. Pod těmito pilíři se zřejmě nacházejí základy původních sloupů čtvercového profilu, shodného s tvarem soklů podpor vítězného oblouku, což poukazuje na shodný architektonický koncept. Na pilířích v podvěží je také patrná pozdější změna plánu zaklenutí, neboť výběžky žeber poukazují na původní záměr použít klenbu křížovou. Protože jsou však klenby lodí síťové, musela být tato žebra dodatečně s využitím značného úsilí otáčena a rozmnožována.

Na západní straně trojlodí se v prostoru mezi věžemi nachází kruchta, a to ve výšce přibližně 8m. Koncem 16. století byla zvětšena pomocí klenebního pasu podpíraného krížovými pilíři, k dalším úpravám došlo v 60. letech 18. století, kdy byl kůr rozšířen do prostoru lodí.

Sakristie se nachází v přízemní části přístavku k severní straně presbytáře. Má obdélníkový půdorys a zaklenuta je dvěma poli klenby. Ve větším poli najdeme klenbu hvězdicovou síťovou, v menším jednoduchou křížovou, klenební žebra mají shodně hruškovitý profil. V jihozápadním rohu sakristie se nachází šnekové schodiště, vedoucí do depozitáře nad sakristií.

Místnost depozitáře původně fungovala jako almarium, později pak jako klenotnice určená ke skladování cenných liturgických předmětů. Prostor je zaklenut dvěma poli křížových kleneb. Podle na pohled patrných nepřesností lze soudit, že byly pravděpodobně konstruovány pro odlišné prostory a do prostoru depozitáře byly vsazeny dodatečně. Žebra mají opět hruškový profil.

Schodiště vede dále směrem do podkrovního prostoru nad presbytářem. Podle dobových kreseb lze odvodit, že tato část schodiště byla přistavěna až v době oprav v letech 187983, na což poukazuje i lehce odlišný tvar od schodiště vedoucího ze sakristie do depozitáře.

Šternberská kaple se nachází na jižní straně presbytáře. Byla vybudována jako pohřební kaple rodu Šternberků. Prostor je uzavřený polygonálně třemi stěnami osmiúhelníku, v každé z těchto stěn je vsazeno okno. Kaple má dva vstupy – hlavní se nachází v jižní chrámové lodi, vedlejší v presbytáři, vybudován roku 1857. Na jižní stěně kaple se nalézají tři výklenky, sloužící zřejmě jako úložné prostory pro významné předměty. Výklenky byly původně bohatě zdobeny fiálami a archivoltami s kraby, tyto dekorace však byly v průběhu oprav kaple odstraněny.

Za pozornost stojí pozoruhodná klenba Šternberské kaple s visutým svorníkem. Jedná se o klenbu tzv. milevského typu, půdorysně je tedy řešena jako šesticípá hvězda. Svorník tvoří sedm žeber vystupujících z míst, kde se protínají trojice žeber klenby. Tato žebra se spojují nad kamenem s motivem dvojice andělů držících znak rodu Šternberků. Žebra klenby i svorníků mají shodně hruškovitý tvar. Střecha kostela se skládá z několika částí. Lodě jsou zastřešeny sedlovou střechou přerušenu v místě římsy hlavní lodě. Presbytář pokrývá střecha valbová, západní průčelí částečně valbová. Na hřebenech střech presbytáře a lodí stojí gotická sanktusová věžička. Konstrukce krovů je převážně hambalková, jako materiál bylo použito převážně borovicové dřevo.

Popis výzdoby[editovat | editovat zdroj]

Nejcennější výzdobou chrámu je opuková plastika Plzeňské madony (z doby okolo 1390) ve středu hlavního pseudogotického oltáře navrženého architektem Josefem Mockerem. Mimořádným dílem gotického řezbářství je také monumentální sousoší Kalvárie z 60. let 15. stol. Z hlavní lodi je možné vstoupit do pozdně gotické Šternberské kaple v pravé části chrámu, kde se nachází Český oltář, secesní dílo řezbáře Jana Kastnera. V chrámu nalezneme mj. bohatě zdobená barevná okna, např. okno s motivem Golgota od plzeňského malíře Josefa Mandla či dalších významných umělců.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MonumNet, seznam Národních kulturních památek

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SOUKUP, Jan. Katedrála svatého Bartoloměje v Plzni. Plzeň : Agentura David a Jakub s.r.o., 2012. 176 s.  
  • POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech 3. Praha : Academia, 1980. 540 s.  
  • LÍBAL, Dobroslav. Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek. Praha : Unicornis, 2001.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]