Jiří Kovařík (malíř)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jiří Kovařík
Narození13. října 1932
Plzeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí27. října 1994 (ve věku 62 let)
Plzeň
ČeskoČesko Česko
Příčina úmrtísilniční dopravní nehoda
Povolánímalíř a výtvarník
OceněníCena města Plzně (1991)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Kovařík (13. října 1932 Plzeň27. října 1994 Plzeň) byl český akademický malíř působící v Plzni. Jeho dílo je označováno jako projev magického realismu. Námětem jeho děl často bývá cizokrajné prostředí, antika, ale i erotické akty.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl znám svým nekompromisním postojem vůči komunistickému režimu, kvůli němuž nemohl až na výjimky 20 let vystavovat. Investoři měli zákaz dávat mu zakázky, takže mnohé realizace v architektuře vznikaly pod jmény přátel z umělecké branže. Komunistický režim se snažil malíře s klasickým vzděláním – hovořil řecky i latinsky – donutit jít pracovat manuálně. Směřovaly k tomu časté výslechy a pohrůžky, že bude uvězněn pro příživnictví.

Zemřel na následky dopravní nehody, když jej nedaleko jeho ateliéru srazil automobil.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • 4 reprodukce z španělského cyklu jsou k vidění ve španělské restauraci el Cid v Plzni nedaleko náměstí Republiky.
  • dva rozměrné nástěnné obrazy (3x6 m) v Knihovně města Plzně (oddělení pro dospělé) (1965)
  • barevné vitráže v průčelí odjezdové haly v Mariánských Lázních (1965)
  • barevné vitráže v průčelí odjezdové haly v Berouně (1968–1969)
  • fresky v restauraci Jadran v Bezručově ulici v Plzni
  • Španělský cyklus (soubor 12 obrazů)
  • Autoportrét

Výstavy[2][editovat | editovat zdroj]

  • 1957 Plzeň, výstavní síň SČSVU (s Rudolfem Svatkem)
  • 1958 Plzeň, výstavní síň SČSVU (s Rudolfem Svatkem)
  • 1965 Praha, klub Mánes (erotické kresby – výstava zakázána a svěšena 2. den po zahájení)
  • 1966 Praha, Viola (akty)
  • 1968 Plzeň, dům „U červeného srdce“ (obrazy a realizace)
  • 1969 Praha, Galerie na Karlově náměstí
  • 1970 Praha, Galerie „U Řečických“ (výstava byla v den zahájení zakázána Státní tajnou policií)
  • 1974 Praha, výstavní síň Fronta (ilustrace)
  • 1986 Přerov, galerie Dílo – ČFVU (obrazy a kresby)
  • 1988 Praha, Galerie d (obrazy 1970–1987)
  • 1988 Olomouc, galerie Dílo – ČFVU (obrazy)
  • 1990 Plzeň, Galerie Jiřího Trnky (výbor z prací)
  • 1990 Kelheim, GK (Německo)
  • 1991 Plzeň, výstavní síň „Esprit“ (SAPFÓ)
  • 1992 Praha, Valdštejnský palác, Rytířský sál (Pražské jaro)
  • 1993 Plzeň, Západočeská galerie, Masné krámy
  • 1994 Státní zámek Kozel (žena živel – studie)
  • 1994 Praha, Anežský klášter
  • 1994 Vídeň, Palais Palffy (Rakousko)
  • 1995 Státní zámek Kozel (celoživotní dílo – posmrtná výstava)
  • 1995 Plzeň, Galerie Jiřího Trnky (magický realismus)
  • 1995–1998 Plzeň, ČSOB, a. s., hlavní pobočka Plzeň, 7 výstav v cca půlročních cyklech (témata: žena a šelmy, zvířata a leopardi, divadlo, psi a koně, žena – portréty, moře a námořníci, ženské akty)
  • 1996 Přerov, Mělník, Liberec, České Budějovice, Kralupy nad Vltavou, Olomouc, Litoměřice, Domažlice, Čáslav, Most (10 výstav kompletního Kovaříkova „Španělského cyklu“ při příležitosti akce: „Koncertní turné Lubomíra Brabce s obrazy Jiřího Kovaříka“
  • 1999–2000 Plzeň, galerie MAECENAS (retrospektiva 1951–1994)
  • 2003 Plzeň, Západočeská galerie, výstavní síň „13“ (obrazy a kresby: osudové obrazy, antické náměty a zvířata, žena – akt)
  • 2003 Karlovy Vary, Galerie umění (obrazy a kresby)
  • 2011 Plzeň, Galerie Jiřího Trnky (kresby – akty a dvojakty)
  • 2012 Plzeň, Galerie města Plzně

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DVOŘÁK, Petr. Obdivujme opět kresby aktů od Jiřího Kovaříka. plzensky.denik.cz. 2011-06-05. Dostupné online [cit. 2019-03-10]. 
  2. Výstavy - Jiří Kovařík. jiri-kovarik.cz [online]. 2022-06-29 [cit. 2024-02-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]