Heliodor Píka

Heliodor Píka
Heliodor Píka jako francouzský legionář v období 1. světové války
Narození:	3. července 1897 Štítina u Opavy
Úmrtí:	21. června 1949 Plzeň, Věznice Bory
Vojenská kariéra
Hodnost:	Generál
Doba služby:	1915 - 1948
Sloužil:	Československo
Složka:	Československé legie, Československá armáda
Jednotka:	Pěší pluk č. 15 v Opavě 1. čs. střelecký pluk 21. čs. střelecký pluk francouzských legií 21. pěchotní pluk v Kladně 1. československý armádní sbor
Války:	První světová válka, Ruská občanská válka, Druhá světová válka

Generál (armádní generál i. m.) Heliodor Píka (3. července 1897 Štítina – 21. června 1949 Plzeň) byl československý voják a legionář, významný představitel zahraničního československého protinacistického odboje a oběť komunistického teroru.

Životopis

Do konce první světové války

Heliodor Píka se narodil 3. července 1897 v Štítině u Opavy v rodině vesnického koláře Ignáce Píky. Roku 1915 ukončil studium na českém gymnáziu v Opavě a chtěl studovat farmacii, ale byl odveden k zeměbraneckému regimentu v Opavě. O rok později (1916) byl odeslán na haličskou frontu, kde se ještě téhož roku nechal zajmout ruskými jednotkami, aby se přidal k Československým legiím.

V Rusku byl až do roku 1917, kdy se na příkaz T. G. Masaryka s částí legií přesunul lodí z Vladivostoku na západní frontu – přes Anglii do Francie, kde v Le Havre prošel intenzivním vojenským výcvikem. Vzhledem ke své lékárenské praxi byl určen ke zdravotní službě u 21. čs. střeleckého pluku francouzských legií, později vykonával funkci důstojníka obrany proti plynům. S plukem prodělal těžké boje na alsaské frontě (jaro 1918), v Champagni, na Aisně, u Terronu i jinde. Byl několikrát vyznamenán; obdivován byl za obětavou lékařskou službu v prvních liniích.

První republika

9. ledna 1919 se vrátil do vznikajícího Československa jako poručík, vzápětí byl v květnu nasazen v boji proti polské armádě ve sporu o Těšínsko. V létě 1919 byl převelen na slovenskou frontu, z níž byl brzy vyslán na studia na vojenskou akademii v Saint-Cyr ve Francii. Studia ukončil v roce 1920 a stal se učitelem na vojenské akademii v Hranicích.

V roce 1921 se oženil s Marií Sehnalovou a o rok později se jim narodil syn Milan.

Roku 1923 byl v hodnosti kapitána povolán na hlavní štáb Československé branné moci v Praze. V letech 1926–28 absolvoval jako jeden ze tří československých důstojníků Vysokou školu vojenskou v Paříži.

V roce 1932 se stal vojenským atašé v Bukurešti, tento post byl strategicky velmi významný, protože Rumunsko bylo členem Malé dohody a bylo považováno za oporu proti rostoucímu německému a maďarskému tlaku. V této pozici působil až do roku 1937, kdy byl převelen na ministerstvo obrany.

Druhá světová válka

V roce 1938 se pokusil o dohody pro případnou válku s Německem a získal příslib materiální pomoci Jugoslávie a Rumunska. Po okupaci Československa byl nucen utéci přes Francii do Londýna, kde nabídl své služby Janu Masarykovi. Edvard Beneš ho vyslal do Bukurešti jako vojenského vyslance pro Balkán, zde pomáhal československým a maďarským uprchlíkům z protektorátu, přičemž se zaměřoval především na demobilizované vojáky. Po fašistickém puči v Rumunsku a krátkém zatčení se přesunul do Istanbulu.

V Istanbulu se Píka setkal s podplukovníkem Ludvíkem Svobodou, který ho požádal o předání žádosti E. Benešovi o podporu spolupráce se Sovětským svazem a založení vojenského vyslanectví v Moskvě, což Beneš přijal. V roce 1941 se setkal se Svobodou podruhé. Při této schůzce L. Svoboda spolu se sovětským generálem Fokinem navrhl vytvoření československých jednotek na území SSSR a další zpravodajskou spolupráci s Moskvou. Tento návrh Československá exilová vláda přijala a po podpisu sovětsko-československé vojenské dohody (18. července 1941) se H. Píka stal atašé a velitelem mise Československé armády v Moskvě. Již v srpnu E. Beneše varoval, že SSSR neusiluje o svobodné Československo, ale o diktaturu proletariátu. Toto varování však nemělo na politiku E. Beneše žádný vliv. Již v roce 1941 proti Píkovu působení v Moskvě protestovali zástupci KSČ Klement Gottwald a Václav Kopecký.

V roce 1942 začal Píka v Buzuluku formovat jednotku československé armády z československých vojáků v sovětských zajateckých táborech. Společně s L. Svobodou dokázal čelit tlaku K. Gottwalda na zpolitizování jednotky. V září 1943 se 1. čs. samostatná brigáda přesunula na frontu do oblasti Kyjeva (který osvobodila) a v listopadu se Píka účastnil slavnostního podpisu československo-sovětské spojenecké smlouvy.

V srpnu 1944 obsadil Wehrmacht Slovensko a Píka požádal sovětské velení o podporu slovenských povstalců Rudou armádou, J. V. Stalin pak vydal příkaz k dodávce zbraní na Slovensko a zahájení karpatské operace maršálem Koněvem. S postupem sovětských vojsk na československé území Píka žádal, aby byl velitelem osvobozovacích jednotek jmenován L. Svoboda, tuto žádost SSSR odmítlo. Poté neúspěšně protestoval proti postupu Rudé armády na Zakarpatské Ukrajině; v tomto období již sovětské velení plně spolupracovalo s K. Gottwaldem a jelikož ani E. Beneš mu neposkytl dostatečnou podporu, mohlo sovětské vedení H. Píku ignorovat.

Poprava

V květnu 1945 se H. Píka vrátil do Prahy, kde byl jmenován náměstkem náčelníka generálního štábu Československé armády. V tomto období byl oceněn i dvěma sovětskými vyznamenáními.

Po únoru 1948 byl zatčen a obviněn z vlastizrady a ve vykonstruovaném soudním procesu byl odsouzen k trestu smrti oběšením, který byl vykonán 21. června 1949 na dvoře plzeňské věznice Bory.

Tělo generála se po pitvě "ztratilo" nepohřbeno a dosud nebylo nalezeno.

Ve stejné věznici, kde H. Píka čekal smrt, byl ve vazbě i jeho syn Milan, který byl za války u Britského královského letectva. Jeho pronásledování bylo však na nátlak L. Svobody pro nedostatek důkazů zastaveno.

Rehabilitace

Parčík Heliodora Píky v České Lípě

V roce 1968 byl s pomocí prezidenta L. Svobody proces s Píkou obnoven a vojenský soud v Praze konstatoval jeho nevinu a plně ho rehabilitoval. Přesto socialistický režim odmítl uznat jeho zásluhy a veřejnost se s jeho životem mohla seznámit až po roce 1989. V 90. letech 20. století pak vznikl dokument České televize Proč vás zabili, generále? a bylo o něm napsáno několik knih.

Roku 1991 udělil H. Píkovi prezident Václav Havel in memoriam Řád Milana Rastislava Štefánika za mimořádné zásluhy v boji za osvobození vlasti v době druhé světové války, byl mu odhalen památník v Plzni i v rodné Štítině. Po Píkovi je pojmenována i 53. brigáda PS a EB Armády České republiky v Opavě, ulice v Praze 6 Dejvicích a také v Liberci.

Odkazy

Literatura

• JIŘÍK, Karel. Poslední dopis generála Heliodora Píky před popravou - jedné z prvních obětí stalinských represí u nás. Vlastivědné listy Slezska a severní Moravy : časopis pro dějiny, umění, přírodu a dnešek, 1990, roč. 16, čís. 2, s. 4-7. ISSN 1213-3140.  
• Rastislav Váhala: Smrt generála, Praha, Melantrich, 1992

Externí odkazy

• Milan Píka: Životopis armádního generála i. m. Heliodora PÍKY (na stránce dole odkaz na pokračování životopisu a na rozhovor s Milanem Píkou)
• Jiří Jírovec: Život a smrt generála Heliodora Píky – Carolina, č. 339, 1. 7. 1999
• Zdeněk Vališ: Podplukovník v záloze JUDr. a PhDr. Karel Vaš, 2005
• Zdeněk Vališ: Jedna ze „zaprášených“ analýz sovětské politiky válečné i poválečné, červenec 2005
• Luděk Navara, Jan Gazdík: Šťastný příběh Píkova vraha Karla Vaše (neautorizovaná kopie), in MF DNES, 22. 6. 2005
• Konfederace politických vězňů – K231, pobočka 35 Mělník: Divizní generál Heliodor Píka, nejvýše rok 2002
• Luděk Navara: Generál Píka: poprava statečného muže, in MF DNES (neutorizovaná kopie)
• Jan Gazdík: Gottwaldův dvojí metr: dal milost synovi generála, jehož poslal na smrt, in MF DNES, 22. 7. 2009
• Milan Krejčiřík: Heliodor PÍKA, in Totalita.cz
• Milan Krejčiřík: Proces s Heliodorem Píkou, in Totalita.cz
• Armádní generál in memoriam Heliodor PÍKA in Pocta všem, kteří vzdorovali, katalog výstavy, Národní archiv, Praha 2000
• Road movie Milana Píky za jeho otcem generálem – ČT24, 4. 2. 2010
• Karel Lukas - Heliodor Píka - video z cyklu České televize Historický magazín