Josef Váchal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef Váchal
Mistr v uniforme.jpg
Busta Josefa Váchala v šumavské vesnici Prášily
Narození 23. září 1884
Milavče u Domažlic
Úmrtí 10. května 1969
Studeňany u Jičína
Povolání malíř, grafik, ilustrátor, sochař, spisovatel a básník
Žánr expresionismus, symbolismus
Literární hnutí Umělecké sdružení Sursum
Významná díla Krvavý román
Příbuzní Mikoláš Aleš (strýc)
Logo Wikimedia Commons multimédia na Commons
Nuvola apps bookcase.svg seznam titulů v katalogu NK ČR
Litomyšl - Portmoneum - muzeum Josefa Váchala

Josef Váchal (23. září 1884 Milavče u Domažlic – 10. května 1969 Studeňany u Jičína) byl český malíř, grafik, ilustrátor, sochař, řezbář a také spisovatel a básník. Jeho tvorba byla ovlivněna expresionismem a prvky symbolismu, naturalismu a secese, pokoušel se však o vlastní stylově nevyhraněné umělecké vyjádření.

Hlavní část jeho díla spadá do období první republiky, naopak za komunistického režimu měl existenční problémy. Mezi nejznámější díla patří kniha Krvavý román nebo ilustrace k Demlovu Hradu smrti. Během svého života nebyl doceněn, jistého uznání se mu dostalo až titulem zasloužilý umělec v roce 1969.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako nemanželské dítě, jeho otcem byl Josef Šimon Aleš-Lyžec, bratranec Mikoláše Alše, a matkou Anna Váchalová (5. 1. 1862 - 18. 3. 1939). Statek Váchalových v Milavčích je záhy exekučně prodán, matka Anna nastoupila do služby v Praze. Malého Josefa se na dva roky ujali babička a strýc (strojvůdce Jakub Váchal, 1857-1934), kteří žili ve Velvarech nedaleko Prahy. Matka se v Praze provdala za obuvníka Karla Hlaváčka. Ten byl až do své smrti (1906) překážkou v jeho komunikaci se svou matkou. Po dvou letech prožitých ve Velvarech se jej ujali otcovi prarodiče, Jan a Jana Alšovi, kteří žili v jihočeském Písku. Zde vyrůstá a odnesl si odtud mnoho zážitků, které formovaly jeho budoucí pohled na svět. Zde také začala jeho celoživotní láska ke psům. Ze svého dětství si odnesl záporný vztah k městskému prostředí a naopak kladný vztah ke zvířatům (zejména psům) a přírodě. V následujících letech navštěvoval školu, prospíval zde dobře, gymnázium však nedokončil. Začal číst knihy a posléze si sepisoval jejich seznam, což činil ve svém životě ještě mnohokrát. V roce 1898 se odtěhoval se do Prahy, kde ho otec dal do čtyřletého učení k renomovanému knihaři J. Waitzmannovi (dílna v Náprstkově ulici). Zároveň s tím navštěvoval ještě "průmyslovou školu pokračovací". Vykonával řadu pomocných prací pro přivýdělek. V roce 1902 se vyučil knihvazačem. V roce 1904 chtěl uniknout z Prahy, dva měsíce pracoval jako knihařský dělník v Bělé pod Bezdězem. Zažíval noční úzkostné stavy, tvořil si kresebný deník, pokoušel se malovat olejem. Po návratu do Prahy se rozhodl pro uměleckou dráhu. Strýc Mikoláš Aleš jej v září doporučil do soukromé malířské a grafické školy Aloise Kalvody (navštěvoval ji od 1. 10. 1904 do 1. 6. 1905). Přivydělával si kresbou pohlednic, příležitostně vázal knihy.

V roce 1910 spoluzaložil skupinu Sursum. Později se podílel i na vzniku revue Veraikon. Na počátku 20. století byl v úzkém kontaktu s představiteli katolické moderny, následně však křesťanskou víru zavrhl a začal se inspirovat okultismem. Spolu s tím odmítl taktéž humanistické ideje. V roce 1916 byl mobilizován, jeho aktivní účast na bojištích první světové války (rakousko-italská horská fronta) silně zasáhla do jeho následné tvorby. V letech 1918-1919 se stal přechodně členem sociálně-demokratické strany. V první polovině 30. let se angažoval v ateistickém sdružení Volná myšlenka, ale po několika letech se s tímto směrem rozešel a znovu se přiblížil k teosofické a křesťanské spiritualitě.

Zaměřoval se zejména na grafické práce, využívající výtvarně jednoduché, expresivní, až primitivistické vyjádření autorova pohledu na svět. Snažil se však v grafice hledat a formovat nové velice originální postupy (barevný dřevoryt). Vytvářel vlastní knihy, které nesly podobu uměleckého rukodělného artefaktu. Umísťoval do těchto knih četné ilustrace dřevorytem, knihy sám sázel, vázal a tiskl, a to jen ve velmi omezeném nákladu několika kusů. Takto vzniklé knihy Krvavý román, Šumava umírající a romantická a Receptář barevného dřevotisku se zařadily mezi nejvýznamnější díla české grafiky 20. století.

Po nástupu komunistického režimu se postupně dostával do kulturní i společenské izolace a jeho dílo se na veřejnosti téměř neobjevovalo. Dožíval v zapomnění (na rodinném statku družky Anny Mackové ve Studeňanech) pod šikanou traktorové stanice místního JZD. Ani krátká změna atmosféry ve společnosti roku 1968 oběma umělcům nic nepřinesla. Nicméně on sám byl oceněn titulem zasloužilý umělec (přijal jej s chladnou lhostejností) a krátce nato zemřel. Je pochován na hřbitově v Radimi. Rozsah a význam jeho díla mohl být pro veřejnost znovuobjeven a doceněn až po roce 1989. Roku 1993 nakladatelství Paseka, kterému dal jméno, otevřelo v Litomyšli muzeum Josefa Váchala Portmoneum, umístěné v domku Váchalova přítele Josefa Portmana. Interiér domku si nechal Portman ve 20. letech vyzdobit právě od něj.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Krásno ve věrném zobrazení přýrodnim, tak jak ho z vlastní zkušenosti poznal Josef Váchal l.p. 1900 (rukopis, 1900)
  • Básně (rukopis, 1900)
  • Sbírka mazanic a básní Jana Schmída a Josefa Váchala (cyklus kreseb a textů, 1900)
  • Hodnodle nadšená (vlastní časopis, 1901)
  • Dekadent geniální (vlastní časopis, 1901)
  • Náčrtník (cyklus kreseb, 1902)
  • O Umnělcích (rukopis, 1902)
  • Básně z dlouhé chvíle (ilustrovaný rukopis, 1903)
  • Pláň astrální – Spiritistická sedánka (cyklus kreseb, 1904-1906)
  • Pláň elementální – Pláň vášní a pudů (cyklus kreseb, 1904-1907)
  • Požehnání Satanovo, Hledání boha (kresby, 1905)
  • Komedie života, Bouře nad Škarmenem, Milenci, Milavečské topoly (oleje, 1906)
  • Milavče, Ráno a večer (kresby, 1906)
  • V životě bída a hrůza (cyklus 31 kreseb, 1906)
  • Postava na kraji lesa (dřevořez, 1906)
  • Incubus, Kobka života a mystiky, Hydromantie, Kult Belfebora (oleje, 1907)
  • Chorobná duše, Kulty, Astrální pohádky, Píseň Asura, Astartina mše, Čarovné prsty, Imaginární portrét Odilona Redona, Svědomí neklidné, Kristus a Budha (kresby, 1907)
  • Palič, Píseň gotiky, Ženy, Chodba, Probe, Vidění (Text), Les a postavy, Seance (lepty, 1907)
  • Křest Páně v Jordáně, Elf, Chlapec pod stromem, Šílenství, Černá magie (dřevořezy, 1907)
  • Hlava media, Zaklínání, Kult Ahrimana, Štěstí náhody, Sabath, Chrám Panny Marie, Svatyně, Inspirace, Pustý dům (oleje, 1908)
  • Media v transu, Těhotné ženy, Souchotinářka, Kabalik evokující, Seance, Prostituce, Stezka hrůzy (kresby, 1908)
  • Astartina mše, Černá magie, Kouzla, Mystická zahrada, Mystik v přírodě, Druidové, Vise (Svědomí), Karty leptané (lepty, 1908)
  • Pokušení, Přízraky (lepty, 1908)
  • Bůh Pan, Vzývači ďábla, Pokušení, Pohřeb v katedrále, Útok Hamtgranuty (malba olejem, 1909)
  • Magie (dřevoryt, 1909)
  • Vidění sedmera dnů a planet (kniha dřevorytů, 1909-1910). Nakladatelství Paseka, 1998. ISBN 80-7185-198-1.
  • Přepěkné čtenj o gasnowidném Wawřincovi, kterak skrze zlého ďábla záhubu na dussii wzal a sspatného konce dossel (kniha dřevorytů, 1910, reprint 1991, Lege Artis)
  • Putování malého elfa (cyklus dřevorytů, doplněný básní J. Šimánka, 1911, reprint 1995, Lege Artis)
  • Z rituálu toledských haeretiků listy některé, o příchodu Páně jednající (cyklus dřevorytů, 1911)
  • Cyklus dřevorytů chvalozpěvem velmi pěkným provázený k chvále geniálních lékařů a ranhojičů (1912)
  • Sedmero hlavních hříchů (cyklus dřevorytů,1912)
  • Vykládací mystické karty (cyklus dřevorytů, 1912-1920, reprint 1995, Paseka)
  • Opata Longina z Tarasconu veyklad krátký o figuře prawé kozla staženého (1912, reprint 1991, Lege Artis)
  • Píseň strašlivá o bezpříkladném mravů zplundrování (neprodejná novoročenka (1913)
  • Nový pekelný žaltář aneb Diwowé ďábelští (cyklus dřevorytů, 1913). Nakladatelství Volvox Globator, 1992. ISBN 80-90906-8-0.
  • Bellum (cyklus dřevorytů, 1913)
  • Mystikové a vizionáři (cyklus dřevorytů, 1913)
  • Vigilie o hodině hrůzy, blahořečení a modlitba za psa (1914)
  • Grotesky (cyklus dřevorytů, 1914)
  • Odchod člověka (kniha lino a dřevorytů, 1914)
  • Meditace o životě /Svět jednotlivcův/ (cyklus dřevorytů, 1915)
  • Karneval českého dřevorytu (cyklus dřevorytů, 1919)
  • Fronta (cyklus dřevorytů, 1919)
  • Mnich a strašidla – Dřevorytecký trik (cyklus dřevorytů, 1919)
  • Rudé periferie (cyklus dřevorytů, 1919)
  • Sen o zemi (cyklus dřevorytů, 1919)
  • Nové dřevoryty (cyklus dřevorytů, 1919)
  • Mystika čichu (1920). Nakladatelství Paseka, 1999.
  • Dokonalá magie budoucnosti (1922)
  • Erotikové (cyklus kreseb, 1922). Nakladatelství Paseka, 2001. ISBN 80-7185-388-7
  • Josefa Váchala Nový kalendář tolerancý na rok 1923 aneb Rokodník, ve kterém na každý den nějaký bludař neb jiná pozoruhodná a znamenitá osoba a svátek vynajíti se může (1922). Nakladatelství Trigon, 1993. ISBN 80-85320-01-0
  • Dojemná píseň o jednom poustewníkowi, ze života jeho vytažená a nově na světlo vydaná (1923)
  • Ďáblova zahrádka aneb přírodopis strašidel, to jest: neobyčejná cesta mezi ďáblovými dětmi, přízraky a bytostmi přírodními, zjevujícími se často hříšnému člověku, duchovní Brehm, k rozpoznávání všelikých potvor zemských i vodních, ohně i v povětří, též jinoplanetních, proti nim slabých stran jejich ukazatel, spolu s bezpečnou ochranou co příkladný štít křesťanských duší sloužící, k věčnému proti nim bojování, je odhalující a zprávu nám o nich podávající, dle knihy z archivu samotného pekla pod názvem Historia naturae de spectris skrze M. Josefa Váchala, dřevorytce, sestavená a četnými tabulemi a obrazy, tvářnost těchto příznaků a demonů ukazujícími, opatřená (1924). Nakladatelství Paseka, 1992. ISBN 80-85192-32-2
  • Krvavý román (1924). Nakladatelství Paseka, 1990. ISBN 80-85192-00-4
  • Korčulské epos (cyklus 88 kreseb, 1924)
  • Faust (cyklus 127 kreseb, 1924)
  • Zpěv příkladný o Vilímovi a Běle pro mládence a panny (kramářská píseň, 1926)
  • Koruna bludařstva to jest Postyla kacířská (1926)
  • Vysoce užitečná a mravní knížka aneb Kuriositník, k potěše jednoho šéfredaktora a k zármutku četných bibliofilů v jediném výtisku vydaná (1926)
  • Koruna bludařstva to jest Postyla kacířská (1926)
  • Váchalova ročenka na rok 1927 přátelům a známým (1926)
  • Corcyra nigra – Mor v Korčule (1927)
  • Vademecum v erotiky soustech o luze a buržoustech aneb o Krásu zájem, o Lásku, u rozmanitých mamlásků (1928)
  • Čarodějnická kuchyně (1928)
  • Malíř na frontě. Soča a Italie 1917–18 (1929). Nakladatelství Paseka, 1996. ISBN 80-7185-060-8
  • Deset příběhů o psech (cyklus dřevorytů, 1930)
  • Cesta Slovenskem s A. Calmetem Ord. S.B. aneb Theorie wampyrismu (1930)
  • Šumava umírající a romantická (cyklus dřevorytů, 1931). Nakladatelství Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-900-0
  • Anděl strážný (zveršováno podle pohádky Boženy Němcové, 1931)
  • Prášilská papírna (text k dřevorytům A. Mackové, 1931)
  • Orbis pictus aneb Doplňky k Jana Amosa Komenského Světu v obrazích (1932)
  • Církev a bludaři (1932, vydáno 1992 pod názvem Církev a blouznivci: historie sektářství a bludařství)
  • Christian Heinrich Spiess (1933)
  • Prostředníci (1933)
  • Receptář barevného dřevotisku (kniha dřevorytů, společně s Annou Mackovou, 1934)
  • Nejnovější Legatio mortuorum ad vivos aneb Hroznobraní z národa role viničné sloučeno s Autodafé liter, to jest Josefa Váchala, dřevorytce, předposlední knížka + Prasata pod nůž (In Namen Satans!) čili Kolofon k předcházejícím dvěma knihám: Autodafé a Legatio, nedokončeným a pouze v pěti exempl. vytištěným (1936)
  • Smutná píseň o strašlivé patálii (1936)
  • Váchalův Havran dle světoznámého vzoru přejinačený, do českého převedený a značně rozšířený a zmodernisovaný, s vtipně na nové brdo upraveným nevermor (1937)
  • Kázání proti hříchu spěšnosti (1939)
  • Ďáblova odstředivka aneb Uvedení do mysteria kněhoznaček (1941)
  • Ruce (cyklus 13 barevných dřevorytů k veršům Otokara Březiny, 1943)
  • Písně o posledních věcech člověka (dřevoryty k barokním básnickým textům, 1944)
  • E. A. Poe v dřevorytu (patnáct grafických listů na náměty slavných povídek, 1946)
  • Veršování o mocném kouzlu grafiky aneb Muzikant a malíř, t. j. záhuba rodu Vršovců (1947)
  • O druhém břehu (cyklus dřevorytů, 1948)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Josef Váchal ve Wikimedia Commons