Josef Váchal

Josef Váchal
Busta Josefa Váchala v šumavské vesnici Prášily
Narození	23. září 1884 Milavče u Domažlic
Úmrtí	10. května 1969 Studeňany u Jičína
Povolání	malíř, grafik, ilustrátor, sochař, spisovatel a básník
Literární žánr	expresionismus, symbolismus
Literární hnutí	Umělecké sdružení Sursum
Významná díla	Krvavý román
Příbuzní	Mikoláš Aleš (strýc)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny

Litomyšl - Portmoneum - muzeum Josefa Váchala

Josef Váchal (23. září 1884 Milavče u Domažlic – 10. května 1969 Studeňany u Jičína) byl český malíř, grafik, ilustrátor, sochař, řezbář a v neposlední řadě také spisovatel a básník. Jeho tvorba byla ovlivněna expresionismem a prvky symbolismu, naturalismu a secese, pokoušel se však o vlastní stylově nevyhraněné umělecké vyjádření.

Hlavní část jeho díla spadá do období první republiky, naopak za komunistického režimu měl existenční problémy. Mezi nejznámější díla patří kniha Krvavý román nebo ilustrace k Demlovu Hradu smrti. Během svého života nebyl doceněn, jistého uznání se mu dostalo až titulem zasloužilý umělec v roce 1969.

Životopis

Váchal se narodil jako nemanželské dítě, jeho otcem byl Josef Šimon Aleš-Lyžec, bratranec Mikoláše Alše, a matkou Anna Váchalová (5. 1. 1862 - 18. 3. 1939). Statek Váchalových v Milavčích je záhy exekučně prodán, matka Anna nastupuje do služby v Praze. Malého Josefa se na dva roky ujímají babička a strýc (strojvůdce Jakub Váchal, 1857-1934), kteří žijí ve Velvarech nedaleko Prahy. Matka se v Praze provdá za obuvníka Karla Hlaváčka. Ten je až do své smrti (1906) překážkou v komunikaci Josefa Váchala s matkou. Po dvou letech prožitých ve Velvarech se Josefa Váchala ujímají otcovi prarodiče, Jan a Jana Alšovi, kteří žijí v jihočeském Písku. Zde vyrůstá a odnese si odtud mnoho zážitků, které formují jeho budoucí pohled na svět. Zde také počíná jeho celoživotní láska ke psům. Z dětství si odnesl záporný vztah k městskému prostředí a naopak kladný vztah ke zvířatům (zejména psům) a přírodě. V následujících letech navštěvuje školu (prospívá dobře), gymnasium však nedokončuje. Začíná číst knihy a posléze si sepisuje jejich seznam, jak činí v budoucím životě ještě mnohokrát. V roce 1898 se stěhuje se do Prahy, kde ho otec dává do čtyřletého učení k renomovanému knihaři J. Waitzmannovi (dílna v Náprstkově ulici). Zároveň navštěvuje ještě "průmyslovou školu pokračovací". Vykonává řadu pomocných prací pro přivydělání. V roce 1902 se vyučil knihvazačem. V r. 1904 chce uniknout z Prahy, dva měsíce pracuje jako knihařský dělník v Bělé pod Bezdězem. Zažívá noční úzkostné stavy, tvoří si kresebný deník, pokouší se malovat olejem. Po návratu do Prahy se rozhoduje pro uměleckou dráhu. Strýc Mikoláš Aleš jej v září doporučuje do soukromé malířské a grafické školy Aloise Kalvody (navštěvuje ji od 1. 10. 1904 do 1. 6. 1905). Přivydělává si kresbou pohlednic, příležitostně váže knihy.

V roce 1910 Váchal spoluzaložil skupinu Sursum. Později se podílel i na vzniku revue Veraikon. Váchal byl na počátku 20. století v úzkém kontaktu s představiteli katolické moderny, následně však křesťanskou víru zavrhl a začal se inspirovat okultismem. Spolu s tím odmítl taktéž humanistické ideje. V roce 1916 byl mobilizován, jeho aktivní účast na bojištích první světové války (rakousko-italská horská fronta) silně zasáhla do jeho následné tvorby. V letech 1918-1919 se stal přechodně členem sociálně-demokratické strany.

Váchal se zaměřoval zejména na grafické práce, využívající výtvarně jednoduché, expresivní, až primitivistické vyjádření autorova pohledu na svět. Snažil se však v grafice hledat a formovat nové velice originální postupy (barevný dřevoryt). Vytvářel vlastní knihy, které nesly podobu uměleckého rukodělného artefaktu. Umísťoval do těchto knih četné ilustrace dřevorytem, knihy sám sázel, vázal a tiskl, a to jen ve velmi omezeném nákladu několika kusů. Takto vzniklé knihy Krvavý román, Šumava umírající a romantická a Receptář barevného dřevotisku se zařadily mezi nejvýznamnější díla české grafiky 20. století.

Po nástupu komunistického režimu se postupně dostával do kulturní i společenské izolace a Váchalovo dílo se na veřejnosti téměř neobjevovalo. Váchal dožíval v zapomnění (na rodinném statku družky Anny Mackové ve Studeňanech) pod šikanou traktorové stanice místního JZD. Ani krátká změna atmosféry ve společnosti roku 1968 oběma umělcům nic nepřinesla. Nicméně Váchal byl oceněn titulem zasloužilý umělec (přijal jej s chladnou lhostejností) a krátce potom umírá. Je pochován na hřbitově v Radimi. Rozsah a význam jeho díla mohl být pro veřejnost znovuobjeven a doceněn až po roce 1989. Roku 1993 nakladatelství Paseka, kterému dal Váchal jméno, otevřelo v Litomyšli muzeum Josefa Váchala Portmoneum, umístěné v domku Váchalova přítele Josefa Portmana. Interiér domku si nechal Portman ve 20. letech vyzdobit právě od Váchala.

Dílo

• Pláň astrální – Spiritistická sedánka (1906)
• Pláň elementální – Pláň vášní a pudů (1907)
• Magie (1909)
• Z rituálu toledských heretiků listy některé o příchodu Páně jednající (1911)
• Vzývači ďábla (1911–1920)
• Mystika čichu (1920), reprint Paseka (1999)
• Josefa Váchala nový kalendář tolerancý na rok 1923 (1922)
• Ďáblova zahrádka aneb Přírodopis strašidel (1924)
• Krvavý román (1924, zfilmováno 1993)
• Koruna bludařstva to jest Postyla kacířská (1926)
• Mor v Korčule (1927)
• Malíř na frontě (1929)
• Šumava umírající a romantická (1931)
• Orbis pictus aneb Doplňky k Jana Amosa Komenského Světu v obrazech (1932)
• Receptář barevného dřevotisku (1934)

Literatura

• PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848–1918. Praha : Torst, 1998. 801 s. ISBN 80-7215-059-6.  

Související články

• Seznam českých spisovatelů

Externí odkazy

• Informační systém abART|Josef Váchal
• Stránky věnované mistru Josefu Váchalovi
• Portmoneum
• Další informace o muzeu Josefa Váchala v Litomyšli
• Informace o knize Krvavý román
• Váchal a tvorba exlibris
• Josef Váchal na Kinoboxu.cz
• (anglicky) Josef Váchal v Internet Movie Database